Byznys budoucnosti: recyklace větrných elektráren

Do roku 2027 vystoupá podle prognóz ICT jen v Německu hmotnost odpadu pouze z rotorových lopatek větrníků na 30 000 t ročně a postupně se bude zvyšovat až na 40 000 t. Nová energetická technologie se tak zřejmě stane základem pro lukrativní recyklační trh.
 
Větrní specialisté
Není divu, že už vznikly i první firmy, které se na tento tržní segment zaměřují a nabízejí své služby při stavbě i demontáži větrných elektráren. Jednou z nich je např. nizozemská Spares in Motion, která v tomto oboru využívá své zkušenosti z leteckého průmyslu a vyvinula celý koncept i obchodní platformu pro demontáže větrných elektráren. „Větrné turbíny mají stejné vlastnosti jako letadla,“ konstatuje její zakladatel Jochem Sauer, který získal zkušenosti ve službách firmy Fokker.. Po konzultaci s několika odborníky z odvětví větrných turbín se spolu s Marcem Huyzerem, který před nástupem k Fokkeru pro změnu působil ve firmě Stork Aerospace, rozhodli převést tyto služby s přidanou hodnotou na trh s náhradními díly větrné turbíny. Založili firmu specializovanou na služby týkající se větrných elektráren. Nabízí např. jejich servis a opravy (od dlouhodobých smluv po jednorázové zásahy), údržbu, inspekce a certifikace, najímání specialistů, obchod s náhradními díly (včetně použitých součástí) apod. Zajímavé je např., že firma nabízí pro stavbu, servis či demontáže nejen provedení samotné operace, ale (zřejmě pro škudlily zvyklé zařizovat si hodně věcí svépomocí) i pronájem speciálních zařízení pro tuto činnost.

Když větrníky doslouží
Provozovatelé větrných elektráren nesou (stejně jako provozovatelé jaderných elektráren) odpovědnost za jejich bezpečnou ekologickou likvidaci po ukončení životnosti. Dobu jejich životnosti však na základě dosavadních krátkodobých zkušeností zatím nedokážou určit, takže ji obvykle vymezují v závislosti na platnosti stavebního povolení a na hospodářských podmínkách, daných současným německým zákonem o obnovitelných zdrojích, na 20 až 25 let.
Větrné elektrárny se likvidují občas i v současnosti, zatím ale nejde o velké objemy. K demontážím dochází hlavně v rámci tzv. repoweringu, kdy jsou původní elektrárny nahrazovány výkonnějšími, modernějšími. Nicméně i starší provozuschopné modely, především ty s výkonem pod 1 MW, mají celkem stabilní odbytiště v Polsku, Rusku a bývalých zemích SNS, kde slouží dál. A co se děje s těmi, které už definitivně skončily svou úlohu?
V současné době se při likvidaci větrné elektrárny zpracovává betonový fundament na drť a ta se využívá především při silniční výstavbě. Kov z tubusu se vrací do výrobního procesu v ocelárnách, generátor a pohon se obvykle použijí na náhradní díly.
Největší zátěž, demontáží a transportem počínaje, představují v procesu likvidace desítky metrů dlouhé rotorové listy. V ICT vyvinuli postup tzv. „energetické demontáže“, kdy se za pomoci výbušniny a přesně umístěných detonačních kabelů rozdělí list na menší díly přímo na místě. Další nově vyvíjené technologie se týkají samotného korpusu a odloučení skleněných nebo uhlíkových vláken, kterými je zpevněn. Skleněná vlákna se spalují ve speciálních cementárenských pecích, vysoká teplota spalování se využívá při energeticky náročné výrobě cementu a popel se následně přidává do cementové směsi. Pro uhlíková vlákna, která představují desetkrát dražší materiál, se přirozeně hledá možnost jejich recyklace.

Na moři: problém budoucnosti
V případě větrných parků umístěných v moři není sice otázka jejich likvidace v současné době aktuální, jisté však je, že bude finančně mnohem nákladnější. Dosavadní koncepce navíc předpokládá, že piloty zapuštěné do mořského dna, z něj budou při demontáži elektrárny vyříznuty pouze do hloubky dvou metrů pod povrchem. Zda koroze zbytků oceli, které v mořském dně zůstane, nebude ekologicky závadná a nevyžádá si nakonec kompletní odstranění, není v současnosti nikdo schopen odhadnout.
 

Publikováno: 27. 4. 2015 | Počet zobrazení: 1956 507