Nový bič na spekulace s insolvenčními návrhy

Nyní se však může situace změnit: první varovný případ, jak mohou spekulanti sázející na znepříjemnění života jiným firmám dopadnout se stal realitou, a firma neprávem navržená na insolvenci obdrží za šikanózní návrh nemalou satisfakci.
Až donedávna mohl teoreticky třeba i drobný věřitel podat návrh na insolvenci vůči velkému koncernu kvůli banální pohledávce v řádu několika tisíců korun a spekulanti této legislativní pasti hojně využívali, resp. zneužívali při řešení obchodních sporů. Novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení a ochranu podnikatelů umožňuje soudu, aby do sedmi dnů odmítl zjevně bezdůvodný insolvenční návrh, přičemž může navrhovateli za takový návrh uložit pořádkovou pokutu až do 50 000 Kč. To umožní soudcům eliminovat nedůvodné insolvenční návrhy např. proti velkým firmám, u kterých je zřejmé, že mají dostatek prostředků na úhradu pohledávky.

Průlomový verdikt
Městský soud v Praze vynesl 28. ledna průlomové rozhodnutí v oblasti šikanózních insolvenčních návrhů. Vyhověl žalobě akciové společnosti PSJ, která požadovala satisfakci za neopodstatněný insolvenční návrh správce konkurzní podstaty firmy Terrima. Ten podal 22. října 2010 proti PSJ insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku společnosti a prohlášení konkursu. Vzhledem k tomu, že tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu byla zcela nedostatečná, krajský obchodní soud v Brně insolvenční návrh žalovaného o čtyři dny později odmítl s tím, že navrhovatel neuvedl a neprokázal skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek společnosti PSJ. Z návrhu zejména nevyplynul počet dalších věřitelů, včetně jejich určitého označení a uvedení způsobu jejich zjištění. 
Už tehdy soud insolvenční návrh vůči PSJ označil za neoprávněný a šikanózní. „Jeho cílem bylo, aby akciová společnost PSJ byla nucena k úhradě sporné, neprokázané a fiktivní pohledávky, jejíž existence nebyla navrhovatelem prokázána po dobu již čtyři roky trvajícího řízení,“ konstatoval soud.
Společnost PSJ proto zahájila u Městského soudu v Praze soudní řízení ve smyslu ustanovení § 147 insolvenčního zákona o jiné újmě, která podle mluvčího PSJ spočívala v poškození dobrého jména a pověsti firmy v důsledku nedůvodně zahájeného insolvenčního řízení na základě šikanózního návrhu. V soudním řízení se PSJ domáhala uložení povinnosti žalovanému ke zveřejnění omluvy a poskytnutí peněžité satisfakce. A tu jí také nové, byť zatím nepravomocné soudní rozhodnutí přiřklo: ukládá žalovanému povinnost zveřejnit omluvu v deníku Hospodářské noviny a zaplatit společnosti PSJ jako náhradu i materiální újmy satisfakci stanovenou na 1 milion korun. Vzhledem k tomu, že PSJ byla v řízení úspěšná, soud ji rovněž přiznal plnou náhradu nákladů řízení a žalobce, který se neoprávněně domáhal insolvenčního verdiktu tak bude muset naopak sám zaplatit nemalou sumu.
„S rozhodnutím soudu se ztotožňujeme a vítáme jej jako akceptovatelnou náhradu újmy, kterou společnost PSJ v důsledku šikanózního návrhu žalovaného utrpěla. Vnímáme jej i jako preventivní ochranu před podáváním nedůvodných insolvenčních návrhů ze strany třetích subjektů a věříme, že tento precedent pomůže i dalším podobně postiženým společnostem,“ okomentoval rozhodnutí generální ředitel PSJ František Vaculík. 

Krok vpřed, ale ne úplný
Právní experti však poukazují na to, že novela přes svůj nesporný přínos některé problémy řeší, jiné nikoli. Jak upozorňuje např. partner advokátní kanceláře Baker & McKenzie Martin Hrodek ve stati „zákonem proti šikaně“ publikované v deníku E15, novela neřeší zneužívání postavení ze strany věřitelů, zvolených do věřitelského výboru, aby zastupovali zájmy všech věřitelů, jak to zákon ukládá. Hrozí tak riziko, že budou (logicky) obhajovat především jen své vlastní zájmy.
V praxi je insolvenční řízení zneužíváno k vymáhání sporných pohledávek, které by se jinak uplatňovaly ve standardním soudním nebo rozhodčím řízení. Ovšem až donedávna platná právní úprava umožňovala také podávat návrhy na zjevně nedůvodné insolvenční řízení, které si jednak vynucovalo od žalovaných stran určité náklady na obranu proti těmto aktivitám, ale také mohlo mít nepříjemné důsledky hlavně pro velké firmy soutěžící v různých tendrech – zabraňovalo totiž možnosti jejich účasti ve veřejných zakázkách, kde je jedna z podmínek, aby vůči uchazeči nebylo vedeno takovéto soudní řízení.
Samozřejmě i předchozí právní úprava umožňovala bránit se proti spekulantům podávajícím tyto tzv. šikanózní návrhy žalobami o náhradu škody, a někdy dokonce i úspěšně, problémem je však čas: běžně takové řízení může trvat i několik let, což hrálo do karet spíše těm, kdo tyto insolvenční návrhy podávali.
Současná legislativa podrobněji upravuje právo dlužníka, vůči němuž bylo insolvenční řízení zastaveno pro nedůvodnost, na náhradu škody, což umožňuje. Protože navrhovatel insolvenčního řízení může často být nastrčenou společností bez majetku, dlužník bude oprávněn požádat soud, aby uložil navrhovateli složit zálohu na náhradu případné škody způsobené nedůvodným návrhem, která může vzniknout například při vyřazení dlužníka z veřejné zakázky. Po novele soud nově může povolit provedení výkonu rozhodnutí či exekuce a uplatnění práva ze zajištění proti majetku dlužníka a také může povolit zřízení zajištění týkající se majetku dlužníka.

Paragrafy už nejsou pro firmy likvidační
Možnost provést výkon rozhodnutí či exekuci a uplatnit právo ze zajištění přichází v úvahu zejména při insolvenčních návrzích dlužníků, popřípadě věřitelů spolupracujících s dlužníkem, kterými se dlužník či spolupracující věřitel snaží zabránit věřiteli v uplatnění jeho práv. Zahájení nedůvodného insolvenčního řízení tak již pro věřitele nutně nemusí znamenat riziko, že uspokojení jeho pohledávky bude odloženo o řadu měsíců, či dokonce let.
Právě možnost zřídit zajištění i po zahájení insolvenčního řízení zamezuje likvidačním účinkům tohoto řízení na dlužníka, který bez poskytnutí zajištění nemohl získat úvěrové financování nezřídka nezbytné pro další provoz jeho firmy. To bylo způsobeno neochotou bank poskytnout dlužníkovi úvěr bez přiměřeného zajištění, což samo o sobě vede k nedostatku likvidních prostředků a skutečnému úpadku z důvodu, že není schopen platit pohledávky po dobu delší 30 dnů, resp. tří měsíců. /pm/
 
 

Publikováno: 3. 4. 2013 | Počet zobrazení: 3953 726