Ceratizit AMPER 2019

Technické muzeum v novém lesku

Od 16. února se po několikaleté náročné celkové rekonstrukci pro veřejnost opět otevírá jeden z klenotů českých historických sbírek: Národní technické muzeum v Praze na Letné. S renovovanými interiéry, novými expozicemi, a také s novým generálním ředitelem, kterým je od loňského roku Bc. Karel Ksandr.

 


Co návštěvníky ve znovu otevřeném muzeu po rozsáhlé celkové rekonstrukci očekává?

V nové podobě uvidí návštěvníci 5 stálých expozic. Je to především ikona muzea – dopravní hala, kde už v závěru loňského roku proběhl úspěšně den otevřených dveří - přilákal 4800 lidí. Ti, kteří ji znali už dříve, budou na první pohled vědět, že tam došlo k určitým změnám. V souvislosti s budováním železničního muzea na Masarykově nádraží třeba ubylo něco málo železničních exponátů. Samozřejmě ty největší železniční ikony, nejstarší dochovaná lokomotiva Kladno císařský vagon Františka Josefa či lokomotiva „hrboun“ v dopravní hale zůstaly. Díky tomu tam naopak zase další exponáty přibyly. Jsou to například některé automobily, nebo britská stíhačka Spitfire, se kterou se v roce 1945 vrátili do vlasti naši letci z Británie. Takže přestože je dopravní hala nová, její koncepce je v podstatě obdobná, na jakou byli návštěvníci zvyklí. Zůstává nadále hlavním lákadlem NTM.
Nová je expozice architektury a stavitelství, to je věc, která v NTM nikdy nebyla, a chtěl bych zdůraznit hlavně to stavitelství. Protože architektura je to venkovní, co dům dělá domem, ale kdyby nefungovalo stavitelství, nebyla by ani architektura architekturou. Návštěvník se dozví o stavebních konstrukcích, jsou tam důležité modely jako například kovová konstrukce kopie Národního muzea, nebo některé zajímavé konstrukční prvky jako třeba torzo ocelové lávky z Bechyně.
Expozice je rozdělena do tří koncepčních bloků. Jeden ve věnován veřejnému intravilánu, tzn. veřejnému prostoru, druhá část je věnována pracovnám architektů – tam návštěvník může vidět jak vypadala pracovna architekta v 19. a ve 20. století. A ve třetí části se seznámí s vývojem architektury za posledních 100 let. Expozice je nazvaná „Od Rudolfina k Ještědu“, takže skutečně vystihuje zhruba století od roku 1874 do roku 1974. Tedy od doby, kdy se začala projektovat stavba Rudolfina, až po dobu, kdy byl dokončen legendární TV vysílač na Ještědu.
Další z nových expozic je astronomie. Tam samozřejmě nesmí chybět úžasné sextanty, s nimiž pracovali Johannes Kepler či Tycho Brahe. V expozici jsou i atraktivní interaktivní záležitosti, lidé se tam mohou například seznámit s tím, jaký je rozdíl mezi Keplerovým a Galileovým dalekohledem, a mohou si jeden z Keplerových sextantů i naživo vyzkoušet na modelu – v expozici je simulováno hvězdné nebe, na kterém si mohou zaměřit „svoji“ hvězdu.

Takže to už nebude „…nedotýkejte se, prosím“?

Přesně tak, bude to právě – „dotýkejte se!“ A to platí třeba i pro jeden ze skutečně exotických exponátů, železný meteorit, kterého se návštěvník může dotknout a tím získat „spojení s vesmírem“. Takže astronomická expozice – a nejen ona - bude rozhodně zajímavá.
Další expozice, která je nová, je Skleněný ateliér. To je část, která je věnována historii fotografie a představuje vývoj oboru, bude obsahovat mj. některé nejstarší daugerrotypy pocházející z České republiky.
A poslední z nových expozic je sekce Polygrafie a tiskařství. To je také nová věc, která v NTM nikdy nebyla. V ní se návštěvníci zase seznámí s tím, jak se vyvíjel tisk, knihtisk, barvotisk, ocelotisk atd. takže rovněž velmi zajímavá záležitost, a také s velmi propracovaným interaktivním programem - jsou plánovány například jakési kurzy práce na těchto historických tiskařských strojích.
To je vlastně i odpověď na to, jak se bude lišit nové muzeum od předchozí etapy. Bude více interaktivnější a lidé si budou moci řadu věcí i sami vyzkoušet. Věci, které v NTM byly v jeho dosavadní podobě byly hodně staré, sbírky byly v pojetí ze 70. let. Nové expozice jsou nové nejen z hlediska výstavní estetiky, ale i vlastního provedení, jsou lépe zabezpečeny i z důvodu ochrany prostředí, tedy klimatu, a přibylo i hodně interaktivních prvků. Třeba firemní lokomotiva Poldi Kladno, instalovaná ve zmíněné dopravní hale, která dosud projížděla jen v areálu podniku, bude sloužit k tomu, aby si děti mohly vlézt do kabiny strojvůdce a představit si, jaké to bylo jezdit s parní lokomotivou.

To, co je momentálně vystaveno je ale jen část bohatého sbírkového fondu muzea, hodně exponátů je i v depozitářích, které má NTM na různých místech. Počítá se s tím, že i tyto exponátu budou časem zpřístupněny? Že budou třeba kromě stálých expozic například i specializované výstavy?

Jednoznačně ano. Budova NTM má dva výstavní sály. Jeden ve vestibulu, druhý v suterénu, a právě ten suterénní je koncipován tak, aby po vlastní ose např. ulice do tohoto prostoru mohlo vjet třeba auto. S využitím těchto dvou sálů budeme věci, které není možno z různých důvodů vystavit ve stálých expozicích, prezentovat veřejnosti v rámci různých krátkodobých výstav.

Obnovou prošla nejen výstavní hala, ale i další prostory muzea…

Spíše byly – konečně – znovu zprovozněny ke svému původnímu účelu. Je potřeba  připomenout, že budova NTM se začala panem architektem Babuškou projektovat ve 30. letech a její dokončení připadlo na rok 1940, tedy období 2. světové války. Stavba byla po svém dokončení prakticky okamžitě zabrána pro jiné účely, než je technické muzeum. (pozn.: byla přidělena protektorátnímu ministerstvu pošt, a technické sbírky se musely přestěhovat do karlínské Invalidovny, která pak sloužila muzeu jako depozitář, a to až do roku 2002). A tento osud se s ní vlekl až do podzimu roku 1990. Ještě tehdy NTM používalo ze „své“ budovy pouhou jednu třetinu a teprve rok 1990 vyřešil dislokaci řady institucí, které v objektu sídlily. V muzeu byly například Geodézie a kartografie, nebo část ministerstva vnitra. Takže až nyní můžeme vlastně hovořit o finální dokončení této budovy podle původního projektu a záměru ze 30. let. A jsem skutečně rád, že role „dokončovatele“ se ujal nesmírně erudovaný architekt pan Žilka, který má velmi citlivý přístup k odkazu svého předchůdce.

Vsadili jste jen na renomované domácí experty, nebo se inspirovali i jinde v zahraničí?

Samozřejmě jsme se poohlíželi i ve světě, protože bez toho to ani nejde, tak už to ostatně dělaly i generace před námi, a budou to tak dělat i generace po nás. Z historického hlediska je zcela jednoznačné, že když se například budovalo Národní muzeum v Praze, tak architekt Šulc, který budovu projektoval, navštívil významná evropská muzea, která se v té době budovala v Mnichově, ve Vídni, ale třeba i v Sankt Petěrburgu v Rusku, a to samé se týká i naší generace. Osobně jsem navštívil nejen nejbližší zahraniční technická muzea v Drážďanech, Mnichově, ve Vídni, ale  měl jsem příležitost si velmi dobře prohlédnout třeba i Air and Space Museum, které je součástí Smithsonianova institutu ve Washingtonu, a patří mezi nejrenomovanější svého druhu ve světě, nebo některá asijská muzea, která rovněž patří mezi špičku, například v Taipei na Tajwanu. Tyto zkušenosti jsou velice důležité, pokud chceme NTM dostat tam, kam patří, tj. na špičkovou úroveň světových technických muzeí. Zaslouží si to už kvůli svým sbírkám, které obsahují skutečné unikáty a světové rarity.

NTM má ve sbírkách unikáty, které jinde po světě není možné vidět, ale s tím souvisí i péče o ně. Poptávka po technicky zaměřených specialistech nyní obecně roste, ale pro tyto účely jsou zapotřebí skutečně erudovaní lidé, vzhledem k tomu, že v tomto případě je navíc specifikum že jde o historické věci vyžadující velkou dávku odborných zkušeností. Jak je na tom NTM v tomto směru?

Muzeum má velmi kvalitní restaurátorské dílny, kde jsou zaměstnanci schopni provádět poměrně náročné restaurátorské zásahy na sbírkových předmětech samozřejmě. Tyto dílny nejsou laboratoře, kde se chodí v bílých pláštích, NTM to jsou především těžké mechanické exponáty, lokomotivy, letadla, auta atd. Toto pracoviště proto úzce spolupracuje s renomovanými výzkumnými laboratořemi, máme například uzavřeno partnerství s Vysokou školou chemicko-technologickou, kde nám pomáhají ověřit některé věci v rámci restaurování na jejich laboratorních přístrojích. Kromě vlastního týmu kvalifikovaných restaurátorů tak spolupracujeme s externími specialisty, aby bylo o cenné sbírky postaráno na odpovídající úrovni.



 
Publikováno: 21. 2. 2011 | Počet zobrazení: 2683 článek mě zaujal 552
Zaujal Vás tento článek?
Ano