Bioplasty nejsou zdaleka tak neškodné, jak se tváří
Byly považovány za částečné řešení problémů s plastovým odpadem. Ukázalo se ale, že tzv. bioplasty přes ekologicky se tvářící označení mají svou stinnou stránku. Nedávné studie přináší znepokojivé závěry o jejich toxicitě.
Výzkumy posledních let zjistily, že v některých ohledech jsou z hlediska ekologie možná ještě horší a životnímu prostředí škodí víc, než ty konvenční z klasické ropy.
Podobné, jako konvenční
Aby materiál vyhovoval definici bioplastu, musí splnit alespoň jednu ze dvou charakteristik: Že je v přírodě rozložitelný anebo vyrobený z přírodních látek, což se obvykle vztahuje jen k faktu, že při jeho výrobě byla v menší či větší míře využita upravená přírodní složka. Bioplasty se vyrábí z přírodních (často recyklovatelných) materiálů, polymerů na neropné bázi. Surovinou pro jejich výrobu může být řada rostlinných produktů, přičemž k nejběžnějším patří kukuřičný škrob nebo řepný cukr. Bioplasty tak sice nejsou přímo odvozeny z ropných látek, ale mají téměř totožné vlastnosti jako plasty vyrobené ze syntetických nebo polosyntetických polymerních materiálů, včetně odolnosti a velmi dlouhé životnosti. Ale, jak se ukazuje, i škodlivosti vůči životnímu prostředí.
Za jejich výhodu bývá považováno, že k jejich výrobě nejsou využívány fosilní zdroje a že tento proces obvykle produkuje (o 40-70 %) méně skleníkových plynů než u klasických plastů. Což ovšem neplatí vždy, např. z kukuřičných lánů uniká do ovzduší velké množství oxidů dusíku (mj. oxid dusný), který je pro atmosféru řádově (více než 300násobně!) škodlivější než dnes pronásledovaný CO2.
Studie, která byla publikovaná v roce 2020 v časopise Environmental International, zahrnovala 43 rozdílných plastových produktů a ukázala, že bioplasty nejsou o nic bezpečnější než běžné plasty. Vědci hledali toxické sloučeniny, které jsou přímo škodlivé nebo by mohly narušovat rovnováhu organismu – 80 % produktů obsahovalo více než 1000 různých chemikálií. Některé z nich, dokonce 20 000.
„Tři ze čtyř variant těchto produktů obsahují sloučeniny, které mohou být nebezpečné stejně jako syntetické plasty," tvrdí Martin Wagner, profesor na Norwegian University of Science and Technology z výzkumné skupiny PlastX, která se snažila zmapovat chemikálie v bioplastech.
Nerozložitelné biodegradabilní plasty
Na problematičnost bioplastů poukázal i výzkum českých vědců z Ústavu experimentální botaniky AV ČR z roku 2018, který zjistil, že v protikladu s tvrzením výrobců o snadné rozložitelnost bioplastů a jejich šetrnosti k životnímu prostředí se většina z nich v přírodě sama nerozloží, a jsou plné chemikálií (obsahují jich stejné množství jako obyčejné plasty), které se při rozkladu uvolňují do okolí. Vědci zkoumali rozložitelnost plastů po dobu 5 let, během nichž však vzorky pouze zkřehly (což se ale vlivem slunce, větru a deště děje i s obyčejným plastovým odpadem) a nebyly schopny se rozpadnout za dobu deklarovanou jejich výrobci – tedy v řádu měsíců. Zdůraznili, že podmínky, které tzv. biodegradabilní plasty pro svůj rozpad vyžadují, nejsou přirozené a většina z nich není rozložitelná za normálních podmínek, např. PLA (poly-kyselina mléčná), jeden z nejběžnějších bioplastů, k tomu potřebuje teplotu cca 60 °C a určité vlhkostní a mikrobiální prostředí. A i potom je rozklad PLA většinou záležitostí dlouhé doby (okolo 70 dnů), přičemž při něm vznikají nežádoucí mikroplasty. Podle výzkumů se navíc přes 50 % z celkové hmotnosti PLA mění na CO2.
Jan Tax
Foto: Shutterstock
32
