hnv murr

Titul „inženýr“ je prestižní kvalifikace

Moravská metropole je sídlem jedné z nejvýznamnějších českých technických univerzit, Vysokého učení technického v Brně. V jejím čele působí už téměř rok ve funkci rektora docent Ladislav Janíček.

 

Hodně se dnes apeluje na spolupráci akademického výzkumu a komerční průmyslové sféry. Jak to funguje v případě VUT, které nedávno posílilo Asociaci výzkumných univerzit ČR?
Jsme technická univerzita a zájem průmyslu o spolupráci je logický. Máme košatou síť spolupracujících průmyslových partnerů ve všech technologických odborných oblastech, kde odborně působíme. Jako výzkumná organizace spolupracujeme jednak formou smluvního výzkumu, jehož objemem 200 mil. Kč ročně jsme mezi vysokými školami na druhém místě po ČVUT. Velmi přínosnou je naše spolupráce s podniky na výzkumných projektech v režimu tzv. účinné spolupráce. Tyto projekty jsou financovány zejména z Technologické agentury ČR či Ministerstva průmyslu a obchodu a jejich objem ročně přesahuje cca 500 mil Kč. V nich se často přímo předpokládá účast komerčního partnera jako nositele projektu. My v nich pak vystupujeme jako výzkumná organizace. Kromě získané dotace v nich nakonec ještě navíc transferujeme naše know-how jednak formou provádění nezávislého výzkumu nebo vývoje, a následně formou prodeje licencí, patentů a dalších forem výsledků, které v projektech vytvoříme. Vsadili jsme na výrazné posílení transferu znalostí, který pokládáme za logickou a nedílnou součást činnosti navazující na výzkum a tvůrčí činnost. Kromě prodeje výsledků výzkumu se transfer know-how realizuje rovněž prostřednictvím podpory zakládaní start up či spin-off firem s majetkovým podílem univerzity, či bez něj. Strategickým cílem je do čtyř let o jeden řád zvýšit zhodnocení našeho know-how cestou transferu.

Máte na to nějaký recept?
V prvé řadě je nezbytné vytvořit podmínky pro podporu transferu znalostí jako formy podnikání univerzity se svým know-how. V tomto smyslu je třeba znát mantinely možného a rozlišovat mezi zájmem komerčním a veřejným, oddělovat hospodářské a nehospodářské činnosti tak, aby nedocházelo k veřejné podpoře, respektovat další zejména legislativní nastavení. Je třeba nastavit pravidla, např. pro kalkulaci ceny pro spravedlivé oceňování výsledků výzkumu a tvůrčí činnosti, eliminovat „dumping“ a započítávat všechny relevantní náklady, pravidla pro využívání infrastruktury apod. Následně je třeba vysvětlovat možnosti i omezení, ale hlavně motivovat fakulty i jednotlivce tím, že efekty z této činnosti zůstávají jim a je jen na nich, jak s nimi naloží. To jsou hlavní teze motivačního a metodického nastavení prostředí pro podporu rozvoje podnikatelského ekosystému univerzity.
Máme politiku podpory zakládání start-up či spin-off firem s uplatněním know-how našich akademických a výzkumných pracovníků. Vydali jsme směrnici, která zjednodušuje schvalovací proces spin-offs, decentralizuje řízení na úroveň fakult se současným posílením odpovědnosti. Posilujeme podnikatelský přístup a iniciativu i mezi studenty v rámci soutěže „Pojď podnikat“. V ní vypisujeme výzvu na studentské podnikatelské nápady a záměry, z kterých ty nejlepší pak oceňujeme a motivujeme k realizaci. Kde jinde, než na technické univerzitě se může dařit lépe nacházet inovativní nápady a podnikatelskou iniciativu?
Velkou konkurenční výhodou je pro nás blízkost prvního technologického parku v ČR (Technologický park Brno), kde vlastníme sice jednu, ale symbolickou, prémiovou akcii. Stáli jsme u založení Jihomoravského inovačního centra. Přímo v našem areálu stojí dva podnikatelské inkubátory, kde se inkubují firmy ve svých začátcích. Máme 12 % majetkové účasti v dalším vědeckotechnickém parku, který také stojí v našem areálu. Tyto parky, resp. podnikatelské subjekty v nich, vytvářejí pracovní příležitosti či možnosti praxí i pro naše absolventy a studenty a umožňují podporovat podnikavost a podnikatelské ambice u mladých lidí. Spolu s Jihomoravským krajem jsme také založili v našich prostorách i tzv. kreativní inkubátor pro rozvoj kreativního podnikání, designu aj.

Stali jste se členy Asociace výzkumných univerzit. Jaký je podíl vašeho výzkumu a jak spolupracujete s ostatními vysokými školami v rámci Asociace?
Obecně považuji za důležité, abychom spolupracovali a byli partnery všem vysokým školám. S některými nás však nad to více spojuje třeba odborná příbuznost, např. v oblasti technického vzdělávání, někdy nás spojují zájmy v oblasti výzkumu, někdy je to samotná velikost školy, kde nás pojí hloubka a šíře témat, které musíme řešit. V ČR obecně existují dvě reprezentace vysokých škol, a to Česká konference rektorů a Rada vysokých škol. Jiné asociace jsou pouze reprezentací určitých oborových či jinak specifických zájmů. Takovou je i Asociace výzkumných univerzit.
VUT je čtvrtá největší univerzita v ČR co do počtu studentů i rozpočtem. Spadáme v klasifikaci MŠMT do segmentu největších vysokých škol, které představují pilíře vysokoškolského vzdělávání a výzkumu v ČR. V Asociaci výzkumných univerzit nás spojuje právě společný zájem rozvíjet špičkový výzkum a vývoj. Na šesti univerzitách sdružených v Asociaci výzkumných univerzit studuje přes 75 % vysokoškolského studenstva v ČR, je na nich soustředěno více než 80 % doktorských studií a máme dohromady 75% podíl na celkových publikačních výsledcích v oblasti výzkumu na vysokých školách. V rámci Asociace máme společné zájmy, sdílíme hodnoty, slaďujeme si standardy, dokážeme se vzájemně domluvit, nacházet konsensus, koordinovat se ve spolupráci či v účastech v konsorciích na projektech či ve společném podávání grantů.
Roční rozpočet VUT se dělí zhruba na polovinu mezi výuku a výzkum, dokonce 51 % výnosů pochází z výzkumu či je určeno na výzkum a 49 % výnosů je vztaženo ke vzdělávací činnosti. Ve výzkumu bychom přitom předpokládali jako technická univerzita spíše převis výzkumu aplikovaného, ale kupodivu u nás převažuje podíl základního výzkumu nad aplikovaným v poměru 56 % na 44 %, měřeno výnosy. Během posledních 10 let jsme vybudovali celkem sedm výzkumných center včetně prestižního středoevropského technologického institutu CEITEC či informatického centra IT4Innovation. Podíl publikací v nejvyšším, tedy prvním a druhém kvartilu, tvoří 70 %, z toho 41 % v kvartilu prvním, v němž se 13 % našich publikací nachází dokonce v prestižním prvním decilu. Máme 5 prestižních ERC grantů. Zaznamenali jsme významnou úspěšnost ve výzkumech v mezinárodním programu Horizon H2020 a snad lze říci, že se začíná dařit i v programech Horizon EUROPE.

Jak se stává z vysoké školy univerzita?
Primárním posláním vysoké školy je obecně vzdělávat, ale výzkum z ní dělá univerzitu a propojení výzkumu na výuku dává univerzitě zřejmou konkurenční výhodu. Ve výzkumu je naší prioritou soustředit úsilí na dosahování kvalitních konkurenceschopných výsledků také na mezinárodní úrovni. Potřebujeme sdílet standardy a nastavit vhodné srovnávací „benchmarky“. Těmi nejbližšími partnery, se kterými sdílíme společné hodnoty i standardy, jsou právě univerzity sdružené v Asociaci výzkumných univerzit.
Trápí nás bující byrokracie, zejména ta spojená s projekty, jimiž se vlastně výzkum primárně realizuje. Byrokracie přichází z venku a my musíme být schopni uvnitř v reálném čase hledat cesty, jak ji zvládat. O tom však nechci mluvit. To, co postrádáme je, aby výsledky aplikovaného výzkumu byly adekvátně ohodnocovány i v rámci metodiky známé jako Metodika 17+. Podle toho jsou totiž posléze hodnoceny výzkumné organizace, které pak následně získávají normativní finanční prostředky na rozvoj svého výzkumu. K tomu je třeba, aby reprezentace rozhodující o podpoře výzkumu, vývoje a inovací přijaly tezi, že v hodnocení by nemělo jít jen o základní výzkum, postavený na publikacích, ale rovněž o aplikace, kterými jsou výsledky výzkumu a vývoje realizovány v praxi. Základní výzkum totiž postrádá bez výzkumu aplikovaného smysl a naopak, aplikovaný výzkum nemůže být bez základního. Důležité je, aby se v obou případech jednalo o výzkum kvalitní.

K čemu slouží výzkum především?
Musíme mít na paměti, že vzdělávání, které poskytujeme, i výzkum mají sloužit především potřebám společnosti. Zvláště technika má významnou roli hledat technická řešení spojená dnes aktuálně třeba s energetickou situací, s tématy spojenými s tzv. Green Deal, ochranou životního prostředí, zajištěním udržitelnosti a kvality života aj. Právě zde vidím nezastupitelnou roli technického vzdělávání a výzkumu na našich technických vysokých školách a univerzitách. Nikoliv publikace, ale aplikace přinášejí potřebná konkrétní řešení. Publikace, byť v prestižních časopisech, zjevně potřeby společnosti neuspokojí tak, jako konkrétní výsledky, které pomohou řešit výzvy spojené třeba aktuálně s Green Deal, jako např. potřeba reagovat na klimatické změny, snižování nežádoucích emisí, recyklace odpadů, náhrady fosilních paliv, využití alternativních energetických zdrojů včetně vývoje a využívání těch obnovitelných, celá oblast elektromobility apod. Bez těchto technických řešení bude Green Deal pouhé politikum. Na naší univerzitě jsme si zmapovali, co všechno děláme v této oblasti, a je to až neuvěřitelné, kolik řešení umíme nabídnout: např. pro cirkulární ekonomiku, kde se zabýváme zrovna třeba recyklací odpadů a jejich sekundárním využitím v přeměně na nové materiály, vyvíjíme vysoce účinné fotovoltaické články, třeba na bázi perovskitu, nové typy baterií na bázi síry Li-S nebo Na-ion či Li-ion, také na bázi olova Pb, zabýváme se technologiemi pro čištění spalin pro sekundární využití odpadů na výrobu konstrukčních materiálů, řešíme nízkoenergetické stavby, hledáme řešení pro nízkoemisní energetiku či řešení pro elektromobilitu, vyvíjíme pokročilé materiály, např. z biomasy či makromolekulární bioplastů na bázi ligninu. V elektrotechnice vyvíjíme materiály zvyšující účinnost využití elektrické energie a snižující její spotřebu, zabýváme se bioelekronikou a jinými technologiemi.
A to mluvíme pouze o technických řešení pro Green Deal. V dalším výzkumu se zabýváme progresivními technologiemi a řešeními v oblastech strojního, stavebního, elektrotechnického, chemického a informačního inženýrství, vývojem pokročilých materiálů, polovodičovými technologiemi, vývojem čipů apod.
Uvědomujeme si, že technické školy nesmí být zahleděny jen do techniky samotné, ale musí vnímat přesah, zejména sociální a společenský rozměr technických řešení. Ta jsou určena pro lidi, pro společnost. Proto je třeba vnímat a pracovat s výsledky sociologických výzkumů, spolupracovat, reagovat a oslovovat technickými řešeními aktuální společenské potřeby, a ty budoucí předvídat.
A o tom, že společenská poptávka po absolventech naší technické univerzity tu je, svědčí fakt, že naši absolventi vlastně nejsou nezaměstnaní – ti dobří jsou dokonce rozebraní ještě před tím, než své studium ukončí.

A je o studium mezi mladými zájem? Technika nepatří k snadným oborům…
Ano, nepatří. Potýkáme se se zájmem o technické vzdělávání. Demografická křivka se začala obracet a do roku 2030 se predikuje vzrůst podílu populace mezi 19. a 26. rokem věku. Bohužel, zájem o technická studia neroste proporcionálně. Jsme přitom průmyslová země, druhá v EU, kde podíl průmyslu na tvorbě HDP je 38 %. Naše hospodářství a průmysl potřebuje inženýry.
Jak zvýšit zájem o studium techniky je téma pro všechny technické univerzity, nejen v ČR. Nejde však jen o účinnost propagace technického vzdělávání na vysokých školách. Je to zejména o úrovni vzdělávání na středních i základních školách, na které navazujeme. Je to o kvalitě výuky exaktních předmětů, jako je matematika, fyzika či chemie na těchto školách, kde se formuje prvotní vztah žáků a studentů k přírodovědnému a technickému vzdělání. Je to také o kvalitě učitelů, kteří by měli být schopni přitažlivě přiblížit žákům a studentům tyto exaktní předměty a ukázat jim jejich praktické aplikace, aby se zvýšilo porozumění smyslu vzorečků a výpočtových postupů a aby žáci a studenti neměli z těchto předmětů strach. Pozorujeme, že připravenost studentů středních škol, kteří k nám přicházejí, v těchto předmětech velmi kolísá a obecně vnímáme spíše její klesající trend. Kvůli tomu však nemůžeme rozhodně snižovat náročnost, a tedy kvalitu vysokoškolského studia. Naopak snažíme se hledat cesty. Kromě budování sítě spolupracujících středních škol aktuálně připravujeme třeba ve spolupráci s Jihomoravským krajem, který je jejich zřizovatelem, memorandum o spolupráci a podpoře technického vzdělávání na středních školách, gymnáziích i průmyslovkách, včetně nabídky možností aplikovaného vzdělávání učitelů středních škol v těchto exaktních předmětech u nás na univerzitě či přednášek našich učitelů na středních školách.

Pokud jde o aktuální trendy, je v kurzu spíše úzce oborové nebo širší interdisciplinární zaměření?
VUT je jednou z prvních vysokých škol, která po změně zákona získala institucionální akreditaci a možnost sama si akreditovat studia v určitých oborech. Provedli jsme reakreditaci. Z původních více než dvě stě studijních programů, jich nyní máme 97. Naskýtá se otázka, jak mají být programy vlastně koncipovány? Více na znalosti, či více na dovednosti? Více na obecnost, či na specializaci? Více na rozvoj profesní zkušenosti, či na rozvoj kritického či kreativního myšlení? Zákon o vysokých školách rozděluje studijní programy dle profilu na programy akademické a profesní. Profesní programy, které jsou novinkou, mají více upřednostňovat specializační a dovednostní zaměření. Jejich významným rysem je interdisciplinarita a orientace na rozvoj zkušenosti formou praxe nebo praktické výuky.
Tato klasifikace je však velmi problematická. Zaznamenali jsme dokonce interpretaci, že, např. inženýrské programy jako takové jsou a priori vlastně programy profesní. To je však nepochopení, které tuto klasifikaci provází. Je však třeba si neplést dovednostní a specializační zaměření s praktičností a zkušenostní orientací. Na VUT nepovažujeme za užitečné v tomto smyslu rozvíjet jako profesní programy bakalářské – nejsme ani průmyslovka, ani vyšší odborná škola. Zajímavé však mohou být profesní programy jako specializační interdisciplinární programy, a to buď na úrovni navazujícího inženýrského studia, nebo jako forma nástavbových studií, která se dříve nazývala „postgraduály“. Právě ty posledně jmenované jsou pro nás výzvou. Tvoří základ vzdělávací nabídky např. Univerzity kontinuálního vzdělávání v rakouské Kremži. Umožňují zájemcům z praxe rozšiřovat či prohlubovat svoje vzdělání v oboru, do kterého je přivedla jejich profesní kariéra. U nás jde vlastně o vzdělávací programy dle § 60 zákona o vysokých školách, tzv. programy celoživotního vzdělávání, o jejichž absolvování pak vydá vysoká škola osvědčení a na základě akreditace může úspěšným absolventům udělit i mezinárodně uznávaný titul, např. typu MSc, in Engineering apod. A toto chceme rozvinout.
Prioritní a dominantní však pro nás na VUT zůstávají programy akademické, ať již bakalářské či magisterské (inženýrské). Potřebujeme pozdvihnout společenskou prestiž vnímání inženýrské kvalifikace. Náročnost studia se pojí s odpovědností, kterou s sebou nese výkon inženýrské profese. Např. v Německu či Rakousku je titul inženýra považován za naprosto prestižní kvalifikaci.

Pracuje nyní VUT na něčem zajímavém?
Máme celou řadu zajímavých projektů, jejichž úplný seznam by asi přesáhl rozsah tohoto povídání. Tak tedy alespoň namátkou… Spolupracujeme na průmyslovém vývoji elektronové mikroskopie, úspěchy slavíme v oblasti kyberbezpečnosti a umělé inteligence, rozvíjíme špičkový výzkum v oblasti nano- a mikrotechnologií, pokročilých materiálů, biomedicínských technologií, např. vývoj neuroprotetik či kloubních náhrad, rozvíjíme kosmický výzkum a zabýváme se leteckými technologiemi, v úvodu jsem vyjmenoval celou řadu zaměření na výzkum a vývoj v oblasti Green Deal – obnovitelné zdroje, vývoj fotovoltaiky, baterií a akumulátorů, pracujeme na tématech spojených s procesním inženýrstvím a oběhovou (cirkulární) ekonomikou – recyklace a zpracování odpadů, vývoj sekundárních materiálů na bázi odpadů, vyvíjíme bioplasty, zabýváme se vývojem a výzkumem v oblasti elektromobility, vodíkovými technologiemi. Velmi perspektivní je naše zkušenost v oblasti světla, vývoj v oblasti biodynamického osvětlení či měření světelného smogu.

Během posledního desetiletí se VUT podařilo vybudovat i silné zázemí.
Ano. V posledním desetiletí byly na VUT realizovány značné investice do výzkumných infrastruktur, zejména v rámci operačního programu OP VaVpI (Výzkum a Vývoj pro Inovace) a OP 3V v řádu několika jednotek miliard korun. Vzniklo třeba špičkové centrum CEITEC, kde mimo jiné provozujeme tzv. velkou infrastrukturu registrovanou na RoadMap výzkumných infrastruktur v ČR.

Máte k dispozici lidi, jaké potřebujete, a je jejich úroveň srovnatelná se zahraničím?
Měl jsem možnost poznat ve svém „leteckém“ oboru britské univerzity v Bristolu a Glasgow, a pokud jde o úroveň a pověst našeho technického vzdělávání, určitě se nemáme za co stydět.
Jsme nositeli mezinárodní ceny HR Award a významným způsobem jsme posílili pozornost personálnímu řízení na univerzitě. Zavedli jsme systém hodnocení, nastavili systém rovných příležitostí a genderové rovnosti, významně aktualizovali etický kodex a pro rok 2023 připravujeme nový karierní řád. Musíme se zaměřit na generační aspekt. Máme docenty a profesory v určitém věkovém pásmu, které se stále zvyšuje na jedné straně, a hotové doktory na straně druhé, kteří na univerzitě příliš dlouho zůstávají na asistentských a odborně asistentských pozicích. Vzniká zde tak věková mezera a my potřebujeme zajistit jednak generační kontinuitu v akademických pozicích a jednak plynulost jejich kariérního a odborného rozvoje.
Zaměřili jsme se na internacionalizaci prostředí. Provádíme konsolidaci nabídky programů v anglickém jazyce a hledáme cesty, jak zvýšit efektivnost získávání studentů ze zahraničí. Snažíme se získávat zahraniční výzkumné pracovníky a posilovat účast zahraničních učitelů i vědeckých výzkumných pracovníků v rámci krátkodobých i dlouhodobých pobytů. Významně jsme upravili řád výběrových řízení pro akademické a výzkumné pracovníky. Díky akviziční personální politice jsme získali dva prestižní ERC granty. Po nucené přestávce v důsledku covidu jsme obnovili mobilitní programy. Je pro nás důležité, aby naši studenti a výzkumníci mohli vyjíždět do zahraničí získávat zkušenosti na prestižních pracovištích a univerzitách, a vraceli se zpět, aby mohli tyto znalosti předávat.
Jsme univerzita, která má asi 8,5 % doktorských studentů, což nás řadí mezi přední univerzity, které toto studium poskytují. Přestože jsme technika, máme ve studiu množství žen, které úspěšně zvládají i velmi náročné obory. V genderové oblasti jsme mimo jiné zaměřili pozornost na vytváření podmínek pro slaďování rodinného a profesního života pro mladé akademické pracovníky a doktorské studentky a studenty s cílem podpořit např. jejich návrat po mateřské a rodičovské „dovolené“ či umožnit rozvolnění studia třeba pomocí individuálního studijního plánu, aby nám talentované studentky po mateřské a rodičovské přestávce nezmizely ze studia kvůli tomu, že by jim vědecká práce komplikovala rodinnou situaci.

Josef Vališka
Foto: VUT

 
Publikováno: 31. 10. 2022 | Počet zobrazení: 645 článek mě zaujal 75
Zaujal Vás tento článek?
Ano