Chemické uchovávání energie
Rakouští inženýři představili unikátní chemický reaktor pro dlouhodobé skladování energie, který dokáže ukládat energii beze ztrát po celé měsíce.
Dlouhodobé skladování energie je jedním z palčivých problémů současné energetické transformace. Existuje řada způsobů, jak ukládat energii, ale všechny mají své nevýhody. Baterie lze nabíjet, ale jejich kapacita je omezená, vodík lze vyrábět elektřinou, ale je obtížné jej dlouhodobě skladovat.
Na Vídeňské technické univerzitě (TU Wien) byl vyvinut nový typ systému chemického uchovávání tepla, který dokáže ukládat velké množství energie způsobem šetrným k životnímu prostředí po neomezenou dobu. Nová metoda je založena na principu přeměny tepelné energie na chemickou a naopak.
Teplo se používá ke spuštění chemické reakce, kdy vznikají energeticky bohaté chemické sloučeniny, které lze skladovat měsíce bez jakékoli ztráty energie. V případě potřeby lze chemickou reakci zvrátit a energii znovu uvolnit. Tímto způsobem lze v létě ukládat odpadní teplo z průmyslových závodů nebo solární teplo a v zimě je využívat k vytápění budov.
Pro tento účel lze použít různé chemické reakce. Například pevný materiál – kyselinu boritou smícháme s olejem. Tato olejovitá suspenze jde do reaktoru, kde se zahřívá na teplotu mezi 70 a 200 °C. V tomto teplotním rozsahu probíhá v průmyslu mnoho procesů, takže metoda je ideální pro využití odpadního tepla v podnicích.
Olejovitá suspenze oxidu boritého může být skladována v nádržích. Pokud se k této suspenzi přidá voda, chemická reakce probíhá obráceně a nahromaděné teplo se opět uvolňuje. Tím se cyklus uzavře a suspenzi lze znovu použít.
Kromě kyseliny borité lze použít i jiné chemikálie, např. hydratované soli. Hydráty kyseliny borité a solí kombinují několik výhod: jsou levné a snadno dostupné, relativně neškodné a stabilní po mnoho cyklů, navíc je lze skladovat libovolně dlouho. Použitý olej umožňuje optimální přenos tepla a zároveň chrání reaktor během reakce a pevné látky při skladování.
Přesnou celkovou efektivitu procesu zatím není možné podle vědců přesně určit, jelikož velmi záleží na tom, jak je úložiště propojeno s dalšími technologiemi. Velkou výhodou je ale možnost dlouhodobého akumulace množství tepla, které by se jinak ztratilo.
Foto: TU Wien
73
