Když je energetika uměním
Newyorský designér Joe Doucet, který razí názor, že domácí výroba elektřiny by se mohla stát architektonickým prvkem, představil sérii „kinetických stěn“ osazených rotačními větrnými turbínami, umožňujících vytvářet kromě elektřiny i působivé vizuální efekty.
Každá stěna by měla obsahovat asi 25 vertikálních turbín, z nichž každá by byla napojena na 400wattový generátor pro celkový špičkový výkon 10 kW. Stejně jako střešní solární zařízení mohou být buď připojeny k síti, nebo k bateriovému systému pro ukládání energie. Podle jejich tvůrce budou „téměř“ tiché, produkují hluk podobný jemnému víření a jsou bezpečné i pro použití v blízkosti dětí, protože v rotaci nejsou žádné body sevření, dokonce i malé dítě může rotující lehké turbínové listy snadno zastavit. Turbíny použité v navrhované stěnové instalaci mají být schopny zachytit vítr z jakéhokoli směru kromě vertikálního, a mohly by běžet jako samostatný systém nebo být spárovány se solárním polem pro výrobu energie v překrývajících se časech.
Problém však je, upozorňuje server NewAtlas, který přinesl informaci a tomto designérském počinu, že vítr takto nefunguje. Průměrný kapacitní faktor pro pozemní větrné turbíny v USA je kolem 35 %, takže pokud by tyto kinetické stěny fungovaly s podobným kapacitním faktorem jako ohromné třílopatkové průmyslové větrné turbíny s horizontální osou rozmístěné podél větrných pobřeží, bylo by možné očekávat přes 84 kWh za den. Háček je ovšem v tom, že turbíny s vertikální osou fungují mnohem méně efektivně než klasické větrníky s třílistými rotory, které mají vždy všechny lopatky ve větru, a zachytávají tak jeho energii, zatímco turbíny s vertikální osou kvůli své konstrukci mají vystavenu větru vždy jen jednu plochu a ztrácejí více síly, když vítr fouká na zadní stranu a vrací se zpět.
Kroucené vzory, byť fascinující na pohled, jsou ale mj. navrženy hlavně tak, aby byly namontovány kolem domů na úrovni země, spíše než vysoko ve vzduchu v blízkosti silných větrů. Takže vzdušné proudění bude tedy na většině jejich umístění malé, což rozhodně nelze označit za optimální, protože síla větru je úměrná krychli jeho rychlosti. Větrné „turbínové“ stěny tedy sice vypadají cool, ale jejich energetický efekt bude ve skutečnosti minimální, a investici do nich bude asi z energetického hlediska velmi důsledně zvážit. Rozhodně nelze čekat, že by se zaplatily tak rychle (pokud vůbec) jako solární pole nebo jiná řešení větrné energie.
Petr Sedlický
Foto: Joe Doucet
74
