Také není váš olej z recyklátu?
V době, kdy už i neekologické elektromobily vzali odborníci v automobilové branži na milost, zůstává prosté přiznání výroby maziv z regenerovaného oleje stále v rovině „coming out“ a trh vás za něj náležitě sežere. To, že v jednoduché matematice množství spotřeby olejů a objemu jejich recyklace něco neodpovídá, nám odhalí tento článek.
Jedním z mýtů, který v oblasti zejména motorových maziv přežíval desetiletí, bylo rozdělení jejich zdrojů na minerální, polosyntetické a syntetické. Většina jejich současných uživatelů už tomuto dělení nepřikládá velkou váhu, ačkoliv zejména na etiketách privátních značek méně kvalitních olejů lze tento přežitek ještě zaznamenat. I do oblasti laické veřejnosti již proniklo poznání, že v každém oleji klasické viskozity i v současných lehkoběžných je až na výjimky kus syntetiky a minerálu. Dalším stigmatem výrobců olejů je (ne)přiznání původů jejich základových olejů částečně z regenerátu. Protože, kdo dnes zákazníkovi netvrdí, že jeho olej je jen z prvorafinátu, dostává glejt popsaný v záhlaví tohoto článku.
Most z plastu
Česká republika je na evropské špičce v procentuálním množství roztříděného komunálního odpadu. Je pak otázkou, nakolik tento oddělený odpad dokáže tuzemsko využít a nejde spíše o nástroj, jak stát obyvatelům ukazuje, že problematiku odpadů nějak řeší. Zvláště, když už dnes použitý tříděný plast nebere ani Čína. Potíž nastává, pokud občan, který svědomitě třídí komunál, má z recyklátu něco použít. Například ve Skryjích na Berounce je most postavený na konci druhé světové války, ale začátkem tohoto století mu zdegradovaly dřevěné příčky, přes které (po obou stranách mostu) chodí pěší. Jaké bylo překvapení, když byly tyto příčky nahrazeny plastem z recyklátu. Přiznávám, že z počátku chození po nich vyvolávalo velmi nepříjemné pocity. Ani ne tak v nejistotě z okamžité pevnosti umělého materiálu, ale spíše v jeho trvanlivosti v čase a podnebních podmínkách. Po deseti letech pravidelného přecházení řeky přes most tento pocit zmizel, jelikož příčky z recyklovaného plastu zůstávají stále stejně tvrdé.
Spotřeba olejů v EU
V celé Evropě se každoročně spotřebuje okolo 4,3 mil. tun maziv. Česko se na tomto množství podílí asi 140 tis. tunami. Přibližně jedna polovina ze spotřebovaného množství olejů v EU je teoreticky sebratelná, každoročně z ní tak doputuje na odbornou likvidaci okolo 88 %, tedy 1,73 mil. tun. V předloňském roce pak z tohoto množství bylo 39 % využito energeticky nebo jiným způsobem a neuvěřitelných 61 % všech sebraných maziv dalo vzniknout regenerátu! V celé EU se o toto množství podělí asi třicet rafinerií. Produkují nový regenerovaný základový olej procesy, jako je hydrogenace nebo rozpouštědlové extrakce. V Německu dokonce existuje jedna rafinerie, která z odpadu vyrábí základový olej skupiny III. Nicméně pokud pomineme Bulharsko a Řecko, nenajdeme žádné podobné zařízení v celé střední a jihovýchodní Evropě. K nám nejbližší jsou dvě v Polsku a několik v Německu.
Regenerace ve světě
První idea na recyklaci použitých olejů se v Evropě objevila už v roce 1969 a první legislativa řešící jejich kvalitu pak v roce 1975. Ve Španělsku se např. zregeneruje v průměru 72 % všech odpadních olejů na základový olej (v roce 2015 měli v Madridu rekord, kdy zregenerovali 78 % všech použitých olejů). Aktuálně nejvyšší progres na recyklaci olejů je zaznamenán v Turecku, kde firma Tyaras vystavěla novou rafinerii na základový olej skupiny II. Tam má najít nové využití přibližně 20 % všech tureckých již jednou použitých maziv. Světově největším regenerátorem olejů za rok 2017 jsou USA (1 mil. tun), následované Čínou, Německem a Kanadou. Samotná EU plánuje do roku 2025 regenerovat více jak 85 % všech sebraných použitých olejů. V současnosti vznikne v EU přibližně 0,6 mil. tun nových základových olejů z odpadů, což je necelá 5násobná roční spotřeba celého Česka.
Co když je to zrovna ten váš?
Pokud se vrátíme k původnímu číslu 4,3 mil. tun spotřebovaných olejů, znamenalo by to, že k jejich vzniku je potřeba přibližně 3,7 mil. tun základových olejů. Prostým porovnáním s 0,6 mil. tun druhorafinátů vznikajících na kontinentě ročně zjišťujeme, že přibližně každý pátý litr oleje v EU uvedeného na trh je původem z regenerace! Netvrdíme, že se z této suroviny vyrábí nejmodernější lehkoběžné oleje nebo prvonáplně nových OEM vozidel. Ale někde tyto regenerované suroviny najít uplatnění musí, to by nám jinak počet rafinérií na odpady nepřibýval. Podobně jako v případě nástupu elektromobilů je tedy nutné se s tímto faktem smířit a netvrdit, že zrovna ten můj olej je z prvorafinátu. Ona totiž není daleko doba, kdy použití oleje z regenerátu bude vyžadovat firemní politika, uvědomělý zákazník nebo za něj získáte daňové úlevy. A naopak, za použití maziva z neobnovitelné ropné suroviny bude penalizace, stejně jako ji mají automobilky za výrobu vozidla s vyšší spotřebou CO2.
Pak budete za jeho přítomnost ve vašem produktu vlastně rádi a budete na to chtít doklad. A bát se regenerátu není potřeba, požadovanou kvalitu ošetřují příslušné laboratorní normy a jeho čistotu chemická legislativa. Na druhou stranu si nedělejme iluze, že původ základového oleje se dá laboratorně z hotového maziva poznat. Nedá. Tedy pokud není špatně vyroben nebo náhodou nevíte přesně, který původní odpadní olej v něm hledat. Můžete o tom jen spekulovat, ale nikdy to dokázat.
Ing. Jan Skolil, Ph.D., CLASSIC Oil
97
