Rosler MURR2 Schunk

Je zásadní, aby turbíny byly efektivní

Energetika prochází obdobím dramatických změn, kdy je nutno řešit nejen budoucnost oboru, ale i osud již provozovaných zařízení – a právě na ně se zaměřuje firma RTP POWER SE, kterou nám přiblížil její Business Development Manager Vít Kratochvíl.

 

Společnost Rotating Turbine Parts & Power je charakterizována jako globální dodavatel náhradních dílů pro plynové a parní turbíny. Je to z hlediska současné politiky zaměřené na OZE perspektivní byznys?
Aktivita firmy začala v roce 2017 založením jedné pobočky v České republice a druhé v Anglii. Já jsem nastoupil až koncem roku 2020, kdy přibyla ještě třetí, se sídlem v Emirátech, která disponuje know-how výrobou dílů do plynových turbín. Velmi důležitou osobou pro firmu byl Dr. Ibrahim Hussein, který má 25leté zkušenosti v oblasti parních turbín a tepelných výměníků. Díky jeho kontaktům na Blízký východ a Afriku firmě přibyly určité zakázky, momentálně jednáme o jedné z největších v Nigérii.
V Evropě je situace v oblasti plynových a parních turbín momentálně těžká kvůli restrikcím Evropské unie. Ty zasáhly hlavně starší modely plynových turbín, které pak vyřazovala Francie, Anglie i Německo. Přežilo jich jen málo a vyrábějí většinou energii na zakázku, takže neběží 24 hodin denně jako kdysi. Přesto máme i evropské zákazníky.
Každý díl, kterých jsou stovky různých, od těsnění přes hardware až po hlavní komponenty, jako třeba lopatky, má nějaké originální označení výrobce (například číslo), které ho charakterizuje. Na základě tohoto značení nakupujeme díly přímo od výrobce a v případě potřeby jsme schopni je nechat na základě výkresové dokumentace vyrobit. Tyto díly pak dodáváme zákazníkům, kteří je potřebují k provozu svých turbín.
Naše klientela je ale hlavně z Asie, Blízkého východu, Afriky nebo ze Severní a Latinské Ameriky. Celkově se nám nejvíce dařilo v Jižní Americe. Zakázky jsou z 90 procent tvořeny poptávkami nebo tendry, které musíme nejdřív vyhrát. Aby s námi koncový uživatel podepsal dlouhodobou smlouvu o dodávkách dílů nebo částečného servisu, je pro nás extrémně náročné jej přesvědčit, že jako mladá firma bez dlouhé historie, dokážeme zakázku zvládnout.

Jde jen o dodávky dílů?
Nejedná se pouze o dodávky dílů. V kooperaci s holandskou firmou, která má matku ve Spojených státech, nabízíme kompletní i částečný servis. V případě potřeby jsme schopni zařídit servis jak pro evropské, tak pro americké zákazníky. Ale protože je v branži velká konkurence, servis není stěžejním v portfoliu firmy.

Mohlo by se zdát, že na turbínách už s dosaženým technickým pokrokem není co vylepšit, ale je to skutečně tak?
Otázka spíše je, zda je vůbec snaha něco vylepšovat. Pro koncové uživatele je zásadní, jak jsou turbíny efektivní a kolik vyrobí energie. Například v současnosti největší turbínu má GE, která je schopna vyrobit 500 MW. Jde o nové zařízení, které ještě aftermarket, tedy díly, na které se zaměřujeme, nepotřebuje. Navíc výrobce na ni poskytuje 15letou záruku. A náš čas přichází až po vypršení záruky. Pak záleží na zákazníkovi, komu svěří péči o turbínu a zajišťování náhradních dílů. Hlavními zákazníky jsou tak pro nás firmy, které provozují turbíny 20–25 let, ale třeba i 40, pokud mají zájem, aby jim dále spolehlivě sloužily. Tam ale nejde o vylepšení.
Pokud chce někdo zásadní vylepšení, pořídí si raději turbínu novou. Dělají se i retrofity, a leccos se dá zlepšit na některých turbínách povlakem. Třeba na Blízkém východě je problémem koroze. Jde o to, jaký plyn je používán, jaké jsou provozní a klimatické podmínky, okolní prostředí apod. V takovém případě jde navrhnout řada věcí, které znamenají přínos a zlepšení. I originální výrobci v tomto směru udělali hodně práce. Třeba u GE dokázaly na určitých dílech v tepelné části zvýšit životnost dvoj- až dokonce trojnásobně. Což je pro koncového uživatele zásadní, protože největší úspora vzniká ve chvíli, kdy není potřeba turbínu zastavovat. Odstávka, kdy zařízení nevyrábí energii, vytváří největší ztrátu.

Dokážete klientovi i poradit, pokud vyžaduje nesmyslný požadavek?
Ano, naši odborníci jsou na to školeni. Například u plynových turbín se díly povlakují na ochranu proti vysokým teplotám. Jeden zákazník chtěl do turbíny, kde bylo v tepelné části „jen“ 1050 °C, povlak odolný do 1200 °C, což jsou v podstatě vyhozené peníze. V tomto případě jde o provozní teplotu a náročnější povlak životnost neprodlouží, i když zajišťuje vyšší odolnost a nabízí lepší parametry. Když je povlak do 1100 °C a při provozu se dosahuje maximálně 1050 °C, vydrží stejně dlouho jako ten, co je dimenzovaný na 1200 °C, který je ale výrazně dražší. Když je zákazník neústupný, samozřejmě mu vyhovíme, ale férově ho upozorníme na nevýhody, které jím požadované řešení má. Díky zkušenostem a znalostem jsme schopni mu poradit a navrhnout optimální řešení.

Jaká je aktuální situace a hlavní trendy v branži?
Podle mě jde jednoznačně o nesmyslnou energetickou politiku EU. Naštěstí je stále ještě dost zemí, které nejdou do extrémů v nereálných termínech, jako jsme nyní svědky v Evropě, kde se řeší emise v desetinách procent, zatímco země, jako Čína nebo Indie, jedou v řádu desítek procent. Solární panely a elektrická auta v tak malé části světa, jakou představuje evropský kontinent, sice mohou přispět drobným dílem ke zlepšení, ale rozhodně problém globálního klimatu nevyřeší.
Když akcionáři do tohoto byznysu před léty vstupovali, měli určité obavy o budoucnost firmy. Naštěstí se obavy nenaplnily především ze dvou důvodů. Prvním je, že sice plynových turbín skutečně ubývá, zároveň s tím ale ubývá i konkurence, zejména ta velká. Velcí hráči, jako GE, se začínají věnovat jinému byznysu, což je šance pro menší firmy našeho typu. Především začátek letošního roku byl pro RTP nad očekávání dobrý.
Druhým je, že i když poslední roky byly pro plynové turbíny špatným obdobím, nyní některé země začínají zjišťovat, že jsou pro ně potřebné. V Česku jsou dvě obrovské jaderné elektrárny, které jsou dostačující, ale stejně tu lze najít řadu plynových turbín, které si stát nechává jako záložní zdroj. Většina zemí tyto turbíny udržuje v omezeném chodu, ale jsou i takové, které zastávají koncept: „Když už tu turbína je, ať vyrábí“.
Z Bruselu se snaží všechno, co je spojené s uhlím a plynovými turbínami, vypnout, a pokud možno hned. Tím nastává situace, kdy je nutné s elektřinou šetřit. OZE na vše nestačí – když například plynová turbína vyrábí 20 nebo 30 MW, kolik na to musí být větrných nebo solárních zařízení? I super ekologické Rakousko si nechává v záloze řadu plynových turbín. Ano, není to křišťálově čistá energie jako z OZE, ale na druhou stranu je důležité, aby systém fungoval jako celek, a to za všech podmínek. Aby se nesázelo vše na jednu kartu, ale aby byl určitý funkční energetický mix – vodní, plynové, solární, větrné, a když je možnost, i jaderné zdroje.

O jaký typ turbín je největší zájem?
Uhelné elektrárny končí, útlum bude velký a žádná turbína není nezničitelná, i když se to o těch velkých říká. Některé běží klidně i 50–60 let, ale turbína z 80. let už nemá parametry těch současných. Jejich efektivita je nízká a tyto staré typy už nemá smysl vyrábět.
V oblasti klasických elektrárenských turbín dnes fungují dva základní modely. Když někdo potřebuje více energie, je vhodný kombinovaný cyklus. Většinou v konfiguraci 2 : 1 plynové a parní. Typicky třeba dvě 40MW plynové turbíny doplňuje jedna parní (např. 100 MW), která využívá páru z plynových turbín. Prakticky pracuje nonstop a vytváří velmi slušný výkon.
Když nejsou nároky na potřebu energie tak velké, jsou dobrým řešením industriální turbíny menšího výkonu do 10 MW, což je také relativně hodně, ale jsou kompaktních rozměrů, tudíž se vejdou kamkoli. A přestože jsou poměrně nenáročné, dokážou vyrobit hodně energie.

Jaké projekty jsou pro vás zajímavé?
Jsme raději, když můžeme udělat jeden větší projekt než několik menších, i když je tam mnohem víc práce a větší rizika, aby souhrn všech dodávek do sebe dokonale zapadal. Výsledek pak ale stojí za to. To se nám teď dařilo hlavně v Jižní Americe, kde jsme ve spolupráci s další partnerskou firmou dodávali komponenty do celých dvou turbín, což není úplně běžná záležitost.
Ve spoustě zemí nás, jako zahraničního dodavatele, ke koncovému uživateli vůbec nepustí. Třeba v Mexiku mají přímo zákon, že finální dodávky musí zajišťovat tamní firma. Je to z prostého důvodu: Pokud dojde např. k problémům s dodávkou dílů, čímž dojde k delší odstávce, která stojí provozovatele nemalé jmění, místního dodavatele lze zavřít, aby nesl odpovědnost, zahraničního někde venku už ne.

Josef Vališka
Foto: Shutterstock, Adam Hölzl

 
Publikováno: 26. 10. 2021 | Počet zobrazení: 219 článek mě zaujal 10
Zaujal Vás tento článek?
Ano