Ekologická náhrada plastu z TUL

Paradoxně věci, které nám pomáhají v boji s pandemií, vytvářejí další problém: Použité roušky a respirátory obsahují mnohem více plastu, než je užito např. v plastových brčkách, které EU nedávno zakázala. Denně se jich produkují miliony a plast, z něhož jsou vyrobeny, se rozkládá velice dlouho. Vědci z Fakulty strojní a Fakulty textilní TUL však vytvořili jejich méně problematickou alternativu – z kyseliny mléčné.
„Kyselinu mléčnou, která se nám při větší námaze vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení, umí tělo snadno odbourat a stejně tak i příroda. Zatímco polypropylen, materiál většiny vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky let,“ říká Petr Louda, vedoucí katedry materiálu FS TUL. Upozorňuje však, že podstatným faktorem je prostředí, hlavně množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů, takže i rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu lesa pod kámen se bude rozkládat poměrně dlouho.
Inspiraci našli vědci v medicíně, kde se biodegradabilní materiály běžně používají, např. pro výrobu chirurgických nití. Kyselinu polymléčnou (delší řetězec kyseliny mléčné) zpracovávají elektrostatickým zvlákňováním na výchozí materiál – nanotextilii, která je pak vrstvena na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala. Výhodou je, že nanotextilii lze spojovat laserovým svařováním, jako polypropylen, takže není nutné tuto fázi výroby upravovat,“ vysvětluje Jiří Chvojka, vedoucí katedry netkaných textilií a nanovláken FT TUL.
Výroba účinného filtračního materiálu v laboratoři dává slibné výsledky. Překážkou je zatím cena. Výroba roušky či lahve z kyseliny mléčné vyjde dvakrát dráž než rouška z polypropylenu a láhev z PET. Pokud ovšem bude po biologicky odbouratelných materiálech poptávka, budou se více vyrábět, a jejich cena klesne.

Radek Pirkl
Foto: TUL

Publikováno: 23. 7. 2021 | Počet zobrazení: 679 152