Schunk

Nekoncepční elektromobilita a ekománie – nehezké perspektivy

Unijní „zelený úděl“ předpokládá řadu kroků, které lze považovat za přinejmenším diskutabilní, je přesvědčen český politik, podnikatel a bývalý diplomat, poslanec SPD Jiří Kobza.

 

V současné době řešíme souboj s pandemií a ambiciózní plány na bezemisní svět a jeho komplexní elektrifikaci jsou odsunuty do pozadí. Ale budou poté pokračovat, nebo je čas tyto věci ve světle posledních událostí přehodnotit?
Tento plán na „plnou“ elektrifikaci Evropy je zejména z pohledu technické a hlavně ekonomické nereálnosti takového přechodu zcela pomatený, nemá jakoukoliv erudici. Moje důvěra v selský rozum, pragmatismus a kompetenci vedení EU se blíží k nule, zvláště poté, co jsem na podzim 2019 absolvoval v Helsinkách konferenci o klimatických změnách, kde jsem zjistil, že politika „uhlíkově neutrální" či dokonce „uhlíkově negativní“ Evropy totálně přehlíží základní geologické jevy (oscilace zemské osy, střídání dob ledových, oteplování a ochlazování klimatu i v historické minulosti), stejně jako biologické jevy (např. fotosyntéza rostlin). Navíc úplně pomíjí fakt, že uhlík je základním prvkem molekul bílkovin a že bez uhlíku nebude život. Další šílená myšlenka „geologického ukládání CO2, zachyceného z atmosféry“, kterou se EU zabývá již léta, mi jako geologovi vyrazila dech.

Můžete být konkrétnější?
Odstavíme postupně všechny uhelné i jaderné elektrárny. V Německu již první „jaderky" odstavili a pokles výroby elektřiny se prakticky vzápětí projevil i u nás nárůstem ceny silové elektřiny o ca 2,50 Kč. Jenže alternativní obnovitelné zdroje (slunce, vítr..), fungují náporově, takže bude nezbytné rekonstruovat přenosovou síť, aby střídání náporů a výpadků vydržela. Tím vzrostou výrazně poplatky za přenosovou soustavu a bude nutné vybudovat rozsáhlou soustavu zařízení na ukládání momentálně nespotřebované elektřiny, což bude asi největší investice.
Osobní i nákladní dopravu převedeme kompletně na elektromobilitu, jenže pro rozvoj plánované elektromobility budou potřeba desetitisíce nabíjecích stanic, což prodraží nabíjení, a „ekologická výroba“ i likvidace stamilionů baterií bude také něco stát. Takže lze čekat, že nastane nedostatek silové elektřiny, protože nároky na spotřebu stále porostou, tím pádem stoupnou ceny elektřiny a její dosažitelnost obyvatelstvu se výrazně sníží. Vše bude na ekologickou elektřinu, která ale nakonec bude nedosažitelná. Co potom? Zhasneme a vše se zastaví… Pro mne takto pojatá elektromobilita je naivní a riskantní.

Pokud jde o emisní záležitosti i projekty na neutrální CO2 a uhlíkově negativní Evropu, vsadila EU na špatnou strategii?
V případě průmyslových podniků, které (pokud budou mít dostatek paliva) si tu spoustu elektřiny, jež budou potřebovat k zachycení, zpracování, dopravě, uložení a skladování megatun CO2 dokáží vyrobit samy, proč ne? Jenže podniky, které to nedokáží, nebudou mít možnost dosáhnout na energii z veřejných sítí z ekonomických důvodů a stále rostoucí cena uhlíkových povolenek je postupně zadusí. Pod diktátem „zeleného osudu“ EU začnou bankrotovat, propouštět lidi a tím možná konečně dosáhnou nulových emisí.
Paradoxem je, že dosud se nikdo nezabýval otázkou, jaký dopad bude mít na biosféru snížení obsahu CO2 v atmosféře. V současné době je totiž mezi životem na planetě a CO2 v atmosféře plus-mínus rovnováha. Ale až zachycením teratun CO2 pod zem dojde ke snížení jeho obsahu v atmosféře, jaké změny nastanou? Sníží se pH vody? Jak zareaguje biosféra, třeba mikroorganizmy v oceánech? Nedojde k narušení potravního řetězce? Jediné uhlíkově neutrální území jsou pouště, kde nejsou rostliny, živočichové ani lidé. Nejsou tam žádné emise CO2.Takže ideální krajinou je vlastně poušť.

Současné hodnocení klimatických rizik a s nimi souvisejících záležitostí tedy neodpovídá realitě?
Klimatické změny jsou doloženy v celé historii planety. V juře měli např. dinosauři výrazně tepleji, a střídání ledových dob v pozdním kvartéru tuto periodu střídání teplejších a chladných období potvrzuje. Došlo by k současnému oteplení, kdyby zde nebyla vůbec žádná aktivita lidí? Jsem přesvědčen, že ano.
Klimatičtí uprchlíci teď bojují s klimatickými změnami emigrací do politicky korektní, genderově uctivé Evropy. Ale argument, že migrace je způsobena nedostatkem vody v jejich zemích, je stejně lživý, jako označovat nelegální migranty za „válečné uprchlíky“. Ty tzv. chudé země severní Afriky a Středního východu kolem Středozemního moře totiž mají nadbytek vody, která jen potřebuje odsolit a dopravit do vnitrozemí. Navíc k tomu mají i dostatek energie (naftu, plyn, Slunce). Evropa má technologie. Odsolování mořské vody je tedy logickým řešením. Představme si, kolik odsolovacích stanic již mohlo stát podél Středozemního moře za miliardy eur, zašantročené jako „náklady na řešení migrační krize“.
Pokud Evropa opravdu chce pomoci chudým zemím Afriky a Blízkého východu, může jim pomoci vystavět a provozovat na pobřeží řetěz vysokokapacitních odsolovacích stanic s potrubními systémy a přečerpávacími stanicemi, které vodu povedou do vnitrozemí, a moderní závlahové systémy pro zemědělství.
Zatímco političtí a aktivističtí ekoteroristé blouzní o uhlíkově neutrální Evropě a rozšiřují své požadavky např. na plnou „ekologizaci“ automobilové dopravy nebo na prioritizaci energetických zdrojů za hranicemi fyzikálních zákonů, největší světoví znečišťovatelé – myslím tím státy, nikoliv přírodní znečišťovatele – v Amerikách a Asii, vyrábějí vesele a lacino dál a nečelí žádným „uhlíkovým daním“. Místo toho, abychom tlačili na hlavní světové znečišťovatele a producenty CO2, ničíme si svoje vlastní evropské hospodářství nesmyslnými požadavky, které, i kdyby byly splněny, ovlivní světové klima a kvalitu ovzduší jen minimálně. Ve finále budeme nuceni dovážet produkty, vyráběné za ekologicky i lidsky nepřijatelných podmínek tam, kde na ekologii kašlou.
Celá ekologická a klimatologická panika je hlavně obyčejný konkurenční boj o trhy zbožové i finanční. Lidská práva jsou jen zástěrka. Ekologickými zákony znemožníme výrobu automobilů v Evropě, čímž uvolníme trh zahraniční konkurenci, která v rámci smluv jako TTIP nebo CETA nebude podléhat evropským normám.

Problémem jsou tedy regulace a nezodpovědně navržené předpisy?
Na jednoho aktéra nesmím zapomenout. Na banky, které vydělávají vždycky a od kterých si zoufalí průmyslníci budou muset půjčovat na nesplnitelné požadavky ekologů. Hospodářství ČR, zamotané do sítě předpisů, zákazů a směrnic, se začíná dusit už teď a je jasné, že tento směr bude pokračovat. Například v polovině února prošel bez povšimnutí do tzv. druhého čtení v Poslanecké sněmovně vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o převádění a sdílení příspěvků do tzv. Jednotného fondu pro řešení krizí (IGA). Smluvními stranami, na které se vztahují veškerá práva a povinnosti IGA, jsou všechny členské státy eurozóny a dále ty členské státy EU, které se chtějí účastnit jednotného mechanismu dohledu (SSM), resp. ty země, které se rozhodnou pro účely dohledu navázat s Evropskou centrální bankou (ECB) úzkou spolupráci.
ČR by měla převzít práva a povinnosti smluvní strany dnem přijetí eura jako své měny nebo dnem vstupu do úzké spolupráce s ECB (např. formou členství v bankovní unii ještě před vstupem do eurozóny). Poté na Česko přecházejí veškeré povinnosti ze smlouvy automaticky, bez dalšího hlasování v národním parlamentu.
Za řadu věcí si navíc můžeme sami. V Česku dostane zahraniční investor dotaci za vytvoření pracovních míst, i když je obsadí zahraničními dělníky, protože za mzdu, kterou nabízí, nelze u nás uživit rodinu. Naproti tomu, když místní občan vymyslí projekt a otevře si živnost, kde vytvoří pracovní místo nejen pro sebe, ale třeba i pro další lidi, nedostane nic. To je přece nefér…

 
Publikováno: 13. 5. 2020 | Počet zobrazení: 59 článek mě zaujal 5
Zaujal Vás tento článek?
Ano