murr Schunk

Souboj světových megaletišť

Žebříčku největších světových letišť zatím dominuje americká Atlanta, kde odbavovacími gaty tamního Jackson-Hartfield International Airport projde ročně na 100 milionů cestujících. To by se brzy mělo změnit.

 

Čína plánuje už od příštího roku odbavovat ročně na 720 mil. cestujících ročně. Současné největší čínské mezinárodní letiště v Pekingu (které je nyní druhým nejfrekventovanějším leteckým přístavem světa), odbaví ročně přibližně 95 mil. pasažérů, což je ale už na hranici jeho kapacitních možností. Značnou část leteckého provozu má proto převzít nově budované mezinárodní letiště v pekingské čtvrti Ta-sing (Daixing). Po svém dokončení by mohlo od roku 2025 na svých devíti ranvejích, díky nimž se má značně zlepšit manévrovací možnosti ve vzdušném prostoru, být schopno přijímat 620 000 letadel ročně, což znamená kolem 72 mil. cestujících, jejich počet by se měl zvýšit na více než 100 mil. Tím by se nové čínské megaletiště, budované podle projektu, jehož autorkou je slavná britská architektka iráckého původu Zaha Hadid, stalo největším na světě.
Letiště dislokované zhruba 50 km od centra Pekingu, který je nechvalně proslulý svými dopravními zácpami, by měla s městem spojovat vysokorychlostní železnice a několik linek městské hromadné dopravy.

Projekty pro čtvrt milionu pasažérů
Ale ani předpokládaný světový primát nemusí Číně zůstat navždy. Na rozsáhlých megaprojektech výstavby či rozšíření svých letištních komplexů pracuje i řada dalších zemí. Například Mexiko připravuje expanzi svého Aereopuerto de Mexico City. Jde o projekt architektonického studia Foster + Partners, které v konglomerátu s NACO (Netherlands Airport Consultants) vyhrálo tendr. Počítá se s rozšířením o dalších šest ranvejí a terminálem o rozloze 560 tis. m2 na plánovanou kapacitu odbavení až 260 mil. lidí ročně (tj. dvojnásobek té současné), které by mělo být dosaženo po dokončení plánovaném v roce 2062.
Ještě dříve to však chce stihnout další rival čínských obřích projektů: Arabské emiráty, známé úsilím o budování unikátních staveb, pokud možno největších svého druhu. Výjimkou tak není ani rozšíření mezinárodního letiště v Dubaji, Al Maktoum International, probíhající od roku 2017, byť předpokládaná finalizace projektu nabrala vůči původnímu plánu pětileté zpoždění. První fáze, kdy má být letiště schopno odbavovat 130 mil. cestujících ročně, by měla dospět do finále v dubnu roku 2030. Druhá, s předpokládaným dokončením o dvě dekády později, v roce 2050, by pak navýšila jeho kapacitu na více než 260 mil. pasažérů, což by mu zajistilo první místo ve světových statistikách z hlediska velikosti a kapacity. Projekt za 32,67 mld. dolarů počítá kromě 45 km ranvejí i s infrastrukturou zahrnující šest železničních stanic, a přesunem části provozu do podzemí (na pětiproudé silnice).

Evropě bude dominovat Turecko
V Evropě, kde si první pozice držely londýnské letiště Heatrhrow (podstupující rovněž modernizaci, které má rozšířit jeho odbavovací kapacitu ze 75 mil. na 130 mil. cestujících ročně), pařížský letištní komplex Charles De Gaulle (66 mil.), istanbulské letiště Atatürk (61 mil.), následované Frankfurtem (61 mil.) a nizozemským Schipholem (58 mil.), se situace také mění. Turecko nyní staví další z letištních megaprojektů: Zcela nové letiště, které bylo uvedeno do provozu loni, by mělo po dokončení všech etap výstavby, což je plánováno na rok 2023, dosáhnout celkové odbavovací kapacity až 200 mil. cestujících ročně.
Letiště, které je zatím označováno jako Istanbulské nové letiště či Třetí letiště, má po dokončení první etapy výstavby díky šesti ranvejím a třem terminálům se 143 nástupními mosty (jen hlavní terminál představuje 1,3 mil. m2 zastavěné plochy z celkových 29 km2 letištního areálu) zajistit do roku 2021 možnost odbavení až 90 mil. pasažérů ročně (denně 3500 příletů a odletů) a zařadit tak nový turecký letecký přístav mezi první trojku největších světových letišť. Délka pásů přepravního systému na zavazadla bude podle dostupných informací dosahovat 42 km a parkoviště bude mít kapacitu 25 000 vozů (příští rok má ale na letiště jezdit metro). Dosavadní Atatürkovo letiště, přestože nedávno prošlo modernizací, už slouží jen pro privátní lety.
Jak vidno, můžeme se v následujících letech, kromě očekávání nových přelomových technologií v leteckém průmyslu, těšit i na opravdu impozantní letištní megaprojekty. Tedy pokud se neujme skandinávský vynález švédské ekologické aktivistky Grety, která odsuzuje létání, kde se nový pojem „flygskam“ („ostuda létat“) už stal Kainovým znamením moderní doby, a používání letecké dopravy společenským stigmatem, jaké ve středověku znamenalo třeba katovo znamení hanby vypalované prostitutkám... V Číně či arabském světě to však zjevně nehrozí, a Evropa či USA ať si dělají, co chtějí. Vždyť překonat oceán se dá i na lodi, a přes Saharu, jihoamerické pouště a pampy či Amazonský prales si už také určitě nějaký vhodný a ekologičtější způsob najdou.

 
Publikováno: 4. 10. 2019 | Počet zobrazení: 533 článek mě zaujal 102
Zaujal Vás tento článek?
Ano