ITS Schunk

Elektronický obchod dostává nová pravidla

Evropský parlament a Rada dosáhly 29. ledna 2019 předběžné dohody o dvou legislativních návrzích Evropské komise, jež rozšiřují možnost prodeje zboží přes internet a poskytování digitálního obsahu a služeb v EU.

 

Spolu s nařízením, jež vstoupilo v platnost v prosinci 2018 a které má ukončit neodůvodněné zeměpisné blokování, tato dohoda otevírá prostor pro založení smluvních pravidel v rámci jednotného digitálního trhu.

Schválené změny
Schválená předběžná dohoda se týká dvou návrhů legislativních aktů (EU), které přijala Komise dne 9. prosince 2015, a to:

-    návrhu směrnice Evropského parlamentu (EP) a Rady o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu, který se týká poskytování digitálního obsahu (jako je např. streaming hudby),

-    návrhu směrnice EP a Rady o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku, který se týká prodeje zboží po internetu (např. nákupu oblečení on-line), jejíž působnost byla v roce 2017 rozšířena na prodej off-line (pozměněný návrh směrnice EP a Rady o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku, kterou se mění nařízení EP a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice EP a Rady 2009/22/ES a kterou se zrušuje směrnice EP a Rady 1999/44/ES).

Účelem obou navržených právních aktů je odstranit základní překážky pro přeshraniční elektronické obchodování v EU, a to hlavně právní roztříštěnost v oblasti spotřebitelského smluvního práva, která ztěžuje přeshraniční obchodování. Nová předběžná dohoda o smluvních pravidlech v digitální oblasti je vedle ukončení poplatků za roaming, nových pravidel ochrany údajů a možnosti pro občany cestovat se svým obsahem on-line další důležitou iniciativou, díky níž se jednotný digitální trh stane realitou pro všechny.
Cílem směrnice o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu je vyplnit právní mezeru ve stávajícím spotřebitelském acquis na úrovni EU, pokud jde o vybrané aspekty smluvních vztahů, pro něž v současné době neexistují žádná pravidla. Návrh konkrétně doplňuje směrnici 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která již harmonizovala určitá pravidla pro poskytování digitálního obsahu (zejména požadavky na informace poskytované před uzavřením smlouvy a právo od smlouvy odstoupit). Kromě toho návrh řeší dva druhy smluvního práva (změna a ukončení dlouhodobých smluv), které byly označeny jako problematické a jež zatím podléhají pouze obecnému ustanovení o kontrole nepřiměřenosti ve směrnici Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. A konečně návrh také doplňuje směrnici 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu, která mj. částečně stanovuje harmonizovaná pravidla o elektronických smlouvách.
Směrnice mj. zahrnuje seznam definic, které vycházejí ze stávajícího acquis. Ostatní definice zohledňují specifický charakter digitálního obsahu a vývoj technologií a obchodu. Například definice digitálního obsahu je záměrně široká a zahrnuje všechny druhy digitálního obsahu, včetně stahovaných filmů nebo (streamovaných) filmů přenášených po internetu, ukládání do cloudu, sociálních médií nebo souborů pro vizuální modelování pro 3D tisk, aby byla funkční i v budoucnosti, a tím se předešlo narušení hospodářské soutěže a vytvořily se rovné podmínky.
Nová úprava dále stanoví osobní a věcnou působnost směrnice, která se vztahuje pouze na transakce mezi podniky a spotřebiteli a týká se konkrétně poskytování všech druhů digitálního obsahu. Vztahuje se rovněž na digitální obsah poskytovaný nejen za peněžní úhradu, ale také výměnou za (osobní a jiné) údaje poskytnuté ze strany spotřebitelů, s výjimkou případů, kdy byly údaje shromážděny výhradně za účelem splnění právních požadavků. Směrnice se nevztahuje na služby, jejichž významným prvkem je zásah člověka, ani na smlouvy, kterými se řídí služby pro specifická odvětví (zdravotnictví, hazardní hry nebo finanční služby apod.). V případě rozporu mezi směrnicí a jiným právním aktem EU, má přednost tento jiný právní akt EU. Směrnicí nejsou dotčena pravidla na ochranu údajů.
Účelem směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku je zase eliminovat hlavní překážky související se smluvním právem a bránící přeshraničnímu obchodu. Pozměněná směrnice, která se týká veškerého prodeje, navíc brání negativnímu dopadu na obchodníky prodávající ve své zemi na dálku i v přímém styku, který by vznikl v důsledku rozdílných režimů vnitrostátního smluvního práva platných pro různé distribuční kanály.
Dokument doplňuje stávající horizontální právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele, a to tak, aby se nepřekrývaly, ale vzájemně doplňovaly. Směrnice 2011/83/EU obsahuje zejména ustanovení o požadavcích na informace poskytované před uzavřením smlouvy, o právu odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory a ustanovení o pravidlech pro dodání zboží a přechod rizika, zatímco návrh o smlouvách pro prodej zboží stanoví pravidla pro soulad zboží se smlouvou, prostředky nápravy, které mají spotřebitelé k dispozici v případě nesouladu, a podmínky pro uplatnění těchto prostředků. Směrnice je doplněna odvětvovými předpisy EU, jako jsou právní předpisy o ekodesignu nebo o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích, a souvisejícími prováděcími akty a akty v přenesené pravomoci, které zavádí požadavky na trvanlivost specifické pro jednotlivé výrobky.  
Směrnice by se neměla použít na zboží, jako jsou DVD a CD obsahující digitální obsah takovým způsobem, že toto zboží funguje pouze jako jeho nosič, měla by se však použít na digitální obsah začleněný do zboží, jako jsou domácí spotřebiče nebo hračky, pokud je do nich začleněn takovým způsobem, že jeho funkce jsou podřízeny hlavním funkcím tohoto zboží a příslušný digitální obsah funguje jako jeho nedílná součást.
Směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží online a jinými prostředky na dálku vychází rovněž z toho, že mnoho spotřebního zboží musí být před tím, než je může spotřebitel používat, nainstalováno. V této souvislosti stanovuje, že jakýkoli nesoulad se smlouvou, který je způsoben nesprávnou instalací zboží, by se měl považovat za nesoulad se smlouvou v případě, že instalace byla provedena prodávajícím nebo pod jeho kontrolou, a také v případě, kdy zboží bylo instalováno spotřebitelem a k nesprávné instalaci došlo v důsledku nesprávného návodu k instalaci.
Požadavky na soulad zahrnují jak věcné, tak i právní vady. Práva třetích stran a jiné právní vady by mohly spotřebiteli účinně bránit v používání zboží v souladu se smlouvou, pokud držitel těchto práv oprávněně nutí spotřebitele, aby přestal uvedená práva porušovat. Proto by měl prodávající zajistit, aby zboží nebylo zatíženo jakýmkoli právem třetí strany, které by spotřebiteli bránily v používání zboží v souladu se smlouvou.
Obě směrnice jsou současně v souladu se stávajícími pravidly EU o rozhodném právu a příslušnosti v oblasti jednotného digitálního trhu, které upravuje nařízení č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Ta stanovují pravidla pro určení příslušných soudů a rozhodného práva, která se tak použijí i v digitálním prostředí a spolu se schválenými novými smluvními pravidly pro nákup digitálního obsahu, tvoří stávající předpisy právní rámec pro nákup a prodej na evropském digitálním trhu.
EP a Rada EU následně příslušná znění formálně přijmou a poté budou směrnice zveřejněny v Úředním věstníku EU a o 20 dní později vstoupí v platnost. Současně bude vyhlášena dvouletá lhůta pro transpozici směrnic do právních řádů členských států EU, takže v nich by měly začít platit začátkem roku 2021.

Petr Mišúr

 
Publikováno: 3. 4. 2019 | Počet zobrazení: 655 článek mě zaujal 64
Zaujal Vás tento článek?
Ano