ZAT AMPER 2019

Máme šanci být mezi dvacítkou nejlepších

Kromě republiky letos slaví stoleté jubileum i první společná organizace českých průmyslových podniků různých oborů, na jejíž historii navazuje i její dnešní pokračovatel - Svaz průmyslu a dopravy ČR, který jako největší zaměstnavatelský svaz reprezentuje rozhodující část českého průmyslu.

 

Jeho prezident Jaroslav Hanák patří mezi nepřehlédnutelné osobnosti naší hospodářské i politické scény, kde se často vyjadřuje k zásadním otázkám týkajícím se dalšího směřování české ekonomiky. A to i díky svému přímočarému věcnému přístupu, komentujícímu věci bez příkras.

Průmyslová historie má v naší zemi dlouhou tradici, Svaz průmyslu si letos připomíná své významné výročí. Jaký odkaz byste viděl pro dnešní české firmy?
Když se podívám do historie, jsem hrdý, co už naši předkové dokázali. Vizionáři, jako byli velkoprůmyslník Kovařík z Prostějova, Václav Klement, spoluzakladatel automobilky Laurin&Klement, Karel Wichterle, spolumajitel firmy Wikov a otec Otto Wichterleho a další založili první Svaz českých průmyslníků několik měsíců před vznikem samostatné republiky v roce 1918. Přál bych si, aby i za dalších 100 let mohli být naši potomci pyšní zase na naši práci.
Jsem přesvědčen, že Česká republika patří do TOP 20 nejvyspělejších zemí světa. Vede do ní několik cest. Na prvním místě je omezení byrokracie. Úřad vlády musí umět koordinovat, aby se snižovala administrativní zátěž podnikatelů. Druhou oblastí je digitalizace. Když se k tomu přidá vzdělanost, zlepší se infrastruktura, věda, výzkum, inovace a vláda nás podrží při podpoře exportu. Máme šest hlavních oblastí, které rozhodnou, zda v TOP 20 budeme. Za Svaz průmyslu a dopravy ČR chceme udělat všechno pro to, abychom ji tam pomohli dostat.

Co jsou podle vás silné stránky současného českého průmyslu a výrobních firem, a kde naopak vidíte jeho slabiny?
Český průmysl jede na maximální výkon. Loni výroba ve zpracovatelském průmyslu vzrostla o 6,9 procenta a letos firmy tuto vysokou laťku posouvají dál. Ve třetím čtvrtletí zpracovatelský průmysl vzrostl meziročně o 3,3 procenta. Navazujeme na tradici, jsme velmi úspěšní exportéři, a co je důležité, máme stále určité zázemí technické kvalifikace.
Rozhodně se můžeme pyšnit kvalitní pracovní silou a technicky vzdělanými pracovníky. Jedním dechem ale musím zdůraznit, že pracovní síly na trhu práce chybí. Na jednu stranu se můžeme pyšnit, že máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v EU, pro firmy je to ale tragédie. Podniky nabízí o 100 tisíc víc volných pracovních pozic, než evidují úřady práce nezaměstnaných. Firmy opravdu nemají kde brát.  
Výhodu máme také svou polohou uprostřed Evropy. De facto jsme sousedy evropského jádra. Těch silných stránek je samozřejmě více a dohromady tvoří to, že patříme mezi vyspělé země. Je ale nutné na tom dále pracovat a myslet na budoucnost. Potřebujeme, aby firmy dělaly dlouhodobé investice a naše společnost byla obecně více podnikavější.
Naopak firmy brzdí stále narůstající byrokracie. Což je nepochopitelné v době, kdy máme rozvíjet digitalizaci. Čím víc přibývá úředníků, tím víc přibývá agend, tabulek, povinností a hlášení. Tento problém jsem řešil i s ministryní průmyslu Martou Novákovou. Já zastávám britskou praxi: Při nové vyhlášce nebo zákonu se musejí dvě zrušit.

Jak by se daly nebo měly tyto problémy řešit?
Musí být razantní, nekompromisní předseda vlády, který omezí resortismus. Ten by měl vytvořit u úřadu vlády koordinační tým na klíčová témata. Jmenovat jednoho člověka, kterému věří, že to dotáhne, a obklopí se pár odborníky.
Nedostatek pracovníků pomůže částečně vyřešit přísun zahraničních pracovníků. Na vládě jsme prosazovali navýšení kvót o 40 tisíc Ukrajinců. Ani to ale nestačí, firmy musí investovat do digitalizace, automatizace a robotizace. Čtvrtou průmyslovou revoluci už mnoho českých firem vzalo na vědomí. Postupně se ale musí do modernizace procesů zapojit všechny, pokud nechtějí zkrachovat a zmizet z trhu.

Stěžejním sektorem českého průmyslu bylo tradičně strojírenství, obstojí i v dnešní době proti silné zahraniční konkurenci?
Produkce průmyslu čelí celosvětové konkurenci. Kromě tradičních průmyslových zemí se derou do popředí i státy, které pracují s moderními technologiemi. Přesto je v řadě případů domácí strojírenský průmysl na světové úrovni a mnoho odvětví přímo ve světové špičce. Podniky ale musí - a v tom se budu opakovat - stále inovovat a digitalizovat. Konkurence v tomto oboru prostě neodpouští zaváhání.

Rozvoj domácího průmyslu versus všudypřítomný trend globalizace – jak se to odráží na domácí hospodářské scéně?
Jsme zapojení do globálních dodavatelských řetězců. I domácí výrobci a finalizátoři výroby využívají dodavatelů skutečně v globálním měřítku. Globalizace ve zpracovatelském průmyslu, který z podstaty věci čelí celosvětové konkurenci, přináší i motivaci inovovat a investovat. Naším cílem ale je, aby Česká republika poskočila v hodnotovém žebříčku. To znamená, abychom tu vyráběli produkty s vyšší přidanou hodnotou a abychom dělali více finálních výrobků a nebyli jen subdodavateli.

Jsme hodně proexportní ekonomika. Co může udělat stát pro podporu exportu?
Stát může export podpořit pomocí podnikatelských misí. A také by to měl dělat. Mise patří mezi efektivní nástroje podpory exportu. Účast na misi má většinou přímý a jistý dopad na vybudování obchodních vztahů v zahraničí. Podnikatelé mohou například využít jednání pod záštitou vysokých politických představitelů nebo se i přímo účastnit jednání s jejich politickými protějšky v dané zemi. Lobbování za projekty konkrétních firem pak v celosvětové konkurenci samozřejmě posílí jejich postavení.
Letos ale máme hodně složitý rok. Byly prezidentské volby. Vláda byla dlouho bez důvěry, takže uteklo půl roku a nikdo na mise nejezdil. Ministři nejezdili, protože pan předseda vlády jim asi rozumně řekl, že když nemají důvěru, tak to v zahraničí nevypadá dobře. Takže jsme i s prázdninami ztratili osm měsíců. Nyní to ale vypadá, že se mise konečně zase rozjedou. Svaz průmyslu jede ještě v listopadu do Uzbekistánu, v prosinci pak jedeme s Andrejem Babišem a Martou Novákovou do Maroka. Podnikatelskou misi připravujeme i do Ruska.

Na co můžeme být nejvíc hrdí, pokud jde o úroveň českého průmyslu a jeho produkci?
Jsem hrdý, že u nás máme tradiční české firmy, které vznikly jako rodinné a dnes působí na mezinárodním poli. Mezi takové patří například Linet pana Frolíka, jehož zdravotnické postele si zahrály i v seriálu House of Cards. Ryze česká firma Frentech zase vyrábí díly do letadel, ale i součástky do vesmírných mechanismů. Přál bych si, abychom u nás měli víc takových podniků. K tomu je potřeba, aby firmy investovaly, zvlášť teď, v době, kdy ekonomika roste již pátým rokem, je na to pravá chvíle.

Tahounem naší ekonomiky je tradičně automobilový průmysl, zdá se ale, že se začíná dařit i dalším sektorům, např. leteckému průmyslu či zbrojovkám. Potvrzují to i vaše zkušenosti?
Ekonomický růst v současné době prostupuje všemi sektory. Potvrzuje to i naše šetření, které provádíme společně s Českou národní bankou. Firmy příznivě hodnotí domácí i zahraniční poptávku.

Firmy naříkají na situaci ve školství. Nedodává jim tolik absolventů, kolik by potřebovaly, navíc prý pokulhává i jejich úroveň. Co by mohl stát, nebo i firmy samotné, udělat pro zlepšení této situace?  
Mít kvalitní vzdělávání je pro Českou republiku prioritou priorit. Bez kvalitních lidí se nikdy nedostaneme do TOP 20 nejúspěšnějších zemí světa. Proto podporuji, aby se navýšily platy učitelům. Potřebujeme do školství nalákat opravdu kvalitní lidi.
Důležitá je také spolupráce firem a škol, aby se sladilo učivo s reálnými potřebami podniků. Firmy se musí do výuky dětí samy zapojit. Já sám si pravidelně beru na praxi každý rok studenty do své firmy. A těší mě, že každoročně jeden až dva z nich chtějí ve firmě zůstat.
V Moravskoslezském kraji Svaz rozjel projekt, který využívá prvky duálního vzdělávání. Žáci se učí podle výukových programů, na kterých firmy spolupracovaly se školami. Studenti zase dochází přímo na praxi do podniků. Projekt úspěšně funguje už druhým rokem, a chceme ho proto příští rok rozšířit i do dalších několika krajů.

Děkujeme za rozhovor

Jaroslav Hanák vystudoval obor ekonomika dopravy a spojů na VŠE v Praze. Pracoval v různých řídicích funkcích státního podniku ČSAD. Po roce 1990 prošel různými profesními organizacemi v oblasti dopravy. Od roku 2011 je prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Je většinovým vlastníkem a předsedou představenstva dopravní společnosti First Transport Lines.
 „ČR by se měla zařadit mezi TOP 20 nejvyspělejších zemí světa. Potenciál na to máme, ale firmy, stát i lidé se musí hodně snažit. Klíčovým faktorem pro to je i kvalitní vzdělávací systém,“ konstatuje Jaroslav Hanák

 
Publikováno: 1. 1. 2019 | Počet zobrazení: 306 článek mě zaujal 17
Zaujal Vás tento článek?
Ano