Lahev, ze které víno neukápne

Současný tvar vinných lahví se datuje do počátku 18. století a od té doby se příliš nezměnil. Jejich historie je provázena i léty rozčilování se nad stoly a ubrusy znečištěnými skvrnami z rozlitého vína. To už ale může být minulostí, pokud se mezi výrobci lahví prosadí novinka, jejímž autorem je Daniel Perlman, milovník vína a biofyzik z americké Brandeisovy univerzity, který na to šel vědecky. Studoval zpomalené videozáznamy zachycující tok tekutiny z lahve, a na jejich základě zjistil, že kapání bylo nejvýraznější, když byla láhev plná nebo téměř plná. Proud vína má tendenci kroutit se dozadu nad okraj a spustit se po boku skleněné láhve, protože sklo je hydrofilní, tzn., že přitahuje vodu.
Jako účinné řešení se ukázala malá, asi 2 mm široká a 1 mm hluboká okružní drážka vytvořená těsně pod okrajem hrdla pomocí diamantového nástroje. Stékající kapka narazí na drážku, ale nemůže přes ni projít, takže namísto toho okamžitě spadne z láhve do sklenice spolu se zbytkem vína.
Optimalizace hrdla lahve vychází z principu: když naléváme víno z plné nebo téměř plné láhve, držíme ji lehce vzhůru. Pro kapku vína, aby se dostala přes drážku, by to znamenalo, že by se musela pohybovat nahoru do drážky proti síle gravitace.