murr Schunk

Novela insolvenčního zákona má více chránit firmy

Poslanecká sněmovna ČR podpořila 9. prosince novelu insolvenčního zákona, do níž Svaz průmyslu a dopravy ČR prosadil změnu kritérií pro posuzování úpadku firem v případě jejich platební neschopnosti.

 
V novém znění příslušného právního předpisu se podařilo prosadit, aby se firmy mohly lépe bránit proti praktikám tzv. insolvenčních mafií. Zástupci SP ČR požadovali, aby firmy nebyly prohlášeny za insolventní, pokud ve skutečnosti v úpadku nejsou. Cílem bylo, aby nedocházelo k případům, kdy se původně zdravá firma dostane do dočasných (i cíleně vyvolaných), ale reálně zvládnutelných potíží, jež ovšem ve zmanipulovaných podmínkách v konečném důsledku představují riziko, že vyústí ve skutečnou insolvenci. Do novely se podařilo zahrnout změnu kritérií pro posuzování úpadku v případě platební neschopnosti (tzv. mezeru krytí).  
Jedním z návrhů bylo, aby byly firmy chráněny tím, že se posune zveřejnění informace o podaném věřitelském insolvenčním návrhu v insolvenčním rejstříku až o týden. Podle stávající úpravy musí insolvenční soud zveřejnit tuto informaci ihned po jeho podání. Publikace byť i zcela nesmyslného insolvenčního návrhu měla tak mnohdy fatální ekonomické dopady na firmy (ztráta zakázky i obchodních partnerů, zhoršený přístup k úvěrům a nemožnost účastnit se veřejných zakázek). Situace mohla tedy vést až ke skutečnému krachu původně zdravé společnosti. Soud může nyní v případě pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu až o týden odsunout jeho zveřejnění. Během této doby může odmítnout bezdůvodný návrh, aniž by se v insolvenčním rejstříku vůbec objevil. Je tak větší šance, že se zabrání poškození dobrého jména firmy, na kterou někdo podá šikanózní návrh.
Přínosem novely je i vyšší pokuta za zjevně bezdůvodný věřitelský insolvenční návrh, a to až do půl milionu korun, která by měla omezit pokusy takovéto šikanózní návrhy podávat.
Potírání nekalých insolvenčních praktik by měla napomoci i další opatření, mezi které patří např. povinnost podávat některé dokumenty v rámci insolvenčního řízení výhradně na předepsaných elektronických formulářích, umožňujících automatické zpracování informací, a tak i zjištění nestandardních postupů v  insolvenčním řízení v reálném čase, nikoliv až ex post, jako tomu bylo dosud. Pozitivním výsledkem snahy ochránit firmy před neoprávněným či záměrným navedením do insolvenčního řízení je rovněž důslednější dohled nad insolvenčními správci a užší spolupráce odpovědných resortů s orgány činnými v trestním řízení. Dalším příznivým signálem, že situace v boji proti nekalým obchodním praktikám se začíná měnit k lepšímu je, že byla zahájena trestní stíhání u podezřelých insolvenčních kauz.
Úpadek podniku představuje zásadní zlom v životě podniku. Proto je důležité, aby bylo jasné, kdy úpadek nastává, resp. aby bylo možné včas identifikovat jeho hrozbu kvůli ozdravným nebo jiným krokům. Definice úpadku v dosavadním insolvenčním zákoně je sice z právního hlediska srozumitelná, ale v ekonomické realitě vznikají nejasnosti, zda je podnik v úpadku skutečně a situace nemá adekvátní řešení než poslat příslušnou firmu do insolvence nebo zda jde o to, vyvolat takový dojem.
Z toho vznikají tzv. spory o úpadek, které se někdy zdlouhavě a s nejistým výsledem řeší před insolvenčními soudy. Zásadnějším negativním dopadem na firmy je nejistota dlužníků, jejich managementu, věřitelů či regulátorů v situacích, které se neřeší v insolvenčním řízení. Tato nejistota s sebou nese poměrně vysoké ekonomické náklady. Řada společností musí totiž problematicky prokazovat svojí platební schopnost pouze z důvodu existence nepodstatných, často oprávněně rozporovaných, neuhrazených závazků.
Podle insolvenčního zákona nastává úpadek v situaci, kdy má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Neschopnost plnit závazky se v některých případech předpokládá, zejména pokud je dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (tzv. pozitivní domněnka platební neschopnosti, srov. § 3 odst. 2 IZ). Bližší definice tohoto pojmu s ohledem na malý počet zásadních „sporů o úpadek" u větších podniků v zákoně a též v judikatuře chybí.
Prostřednictvím prováděcího právního předpisu novela insolvenčního zákona vytváří předpoklady pro zavedení metodiky upřesňující definici platební neschopnosti. Jde o pojem tzv. mezery krytí. Jedná se o rozdíl mezi výší splatných závazků a disponibilních prostředků dlužníka. Stanovuje se tzv. negativní domněnka platební neschopnosti. Podle ní může dlužník, jehož mezera krytí je nižší než desetina jeho splatných závazků, prokázat, že je plnění svých závazků schopen. Dlužník, jehož mezera krytí je k určitému datu větší, má možnost se závěru o platební neschopnosti vyhnout doložením toho, že je tuto mezeru schopen uzavřít v přiměřené lhůtě, a to zpravidla do dvou měsíců.
 
Publikováno: 26. 5. 2017 | Počet zobrazení: 2303 článek mě zaujal 415
Zaujal Vás tento článek?
Ano