murr Schunk

Trojrozměrná nostalgie - aneb digitální technika pomáhá uchovávat vzpomínky na století páry

Dělí je od sebe „jen“ asi 100 let, ale na pohled jakoby dvě technologie pocházely každá z jiného světa. O co se vlastně jedná? První technologií je potahová parní stříkačka, kterou vyrobila pražská firma Karel Řezáč a spol. pro uherskobrodské dobrovolné hasiče v roce 1912. V případě druhé technologie jde o přístroje připomínající rekvizity ze sci-fi filmu, se kterými se okolo stříkačky pohybuje technik z firmy Prima Bilavčík. 

 
Použité přístroje jsou ve tvaru modrých krabic na robustním třínohém stativu, které doplňuje ruční přístroj ve tvaru písmene T. Jde o laserové snímací systémy od americké firmy Faro a technik Zdeněk Marek s jejich pomocí vytváří digitální model historického stroje - jakousi trojrozměrnou obdobu technických výkresů.
Nejde přitom o žádnou snadnou práci. V očích nezasvěceného laika vypadá parní stříkačka jako vůz vezoucí velký kotel, ale kromě členitosti tvarů se technik musel vypořádat i problémem odlesků kovových povrchů. „Nejtěžší bylo skenování lesklých bronzových částí,“ řekl Zdeněk Marek. Nakonec na lesklý bronz vyzrál použitím ručního skeneru Faro Freestyle 3D. Takto získaná data bylo následně nutné ještě zpracovat v počítači. 
Největší výhodou tohoto skeneru je to, že se při práci drží v ruce, je mobilní a umožňuje snímat cokoliv od malých předmětů až po velké odlitky. Technik obsluhuje skener pravou rukou, zatímco levou přidržuje tablet, do kterého se přenášejí a rovnou se na něm vizualizují nasnímaná data. 
Kromě pěti skenů ručním přístrojem provedl Zdeněk Marek také dalších 21 skenů stojanovým laserovým skenerem Faro Focus 3D-X330. Číslovka v modelovém označení vyjadřuje pracovní rozsah v metrech. Tolik nebylo zdaleka potřeba, stříkačka je menší než osobní auto. „Díky zabudovanému GPS přijímači přístroj vždy zná svoji polohu a na rozdíl od některých podobných řešení funguje spolehlivě i na ostrém slunci,“ přibližuje Zdeněk Marek přednosti tohoto zařízení. 
Pro technika bylo skenování stříkačky především zajímavým praktickým cvičením a zároveň příležitostí předvést možnosti této technologie. Význam akce je ale širší. „Naskenováním stříkačky jsme získali věrnou podobu parní stříkačky s přesností na setiny milimetru,“ vysvětluje Petr Bílavčík, jehož společnost patří k předním dodavatelům zboží i služeb v oblasti měření a metrologie. „Fakticky jsme se tak postarali o to, aby historický unikát zůstal zachován pro příští generace. Z digitálního modelu lze vyrobit fyzický model stříkačky v jakémkoliv měřítku, od velikosti krabičky cigaret až po jedna ku jedné.“ Není divu, že technologii od firmy Prima Bilavčík využívají také např. památkové ústavy k digitální archivaci muzejních exponátů a dokonce i částí budov. 
Petr Bílavčík

Stříkačka s trojčitým plnotlakým parním kotlem (zhotoveným firmou „Czermak Teplice“, jak
 informuje nápis uvnitř) sloužila v Uherském Brodě a okolí až do konce druhé světové války. O 60 let později ji v ŽOS České Velenice CZ pečlivě zrekonstruovali díky finanční podpoře od uherskobrodského městského úřadu a fondu kultury Zlínského kraje. Od té doby stříkačka pravidelně vystupuje na jarmarcích, hasičských slavnostech a podobných akcích. 
V roce 1912 za ni Sbor dobrovolných hasičů v Uherském Brodě zaplatil 9400 korun. Dnes je cena historického unikátu nevyčíslitelná. 
 
Publikováno: 29. 12. 2016 | Počet zobrazení: 1289 článek mě zaujal 197
Zaujal Vás tento článek?
Ano