ITS Schunk

EU podniká právní kroky proti omezení vývozu čínských surovin

Evropská unie dne 19. července 2016 zahájila již třetí řízení proti čínskému omezení vývozu surovin, které jsou nezbytné pro evropská výrobní odvětví. Po úspěšných žalobách ohledně podobných opatření v letech 2012 a 2014 se EU tentokrát zaměřuje na omezení týkající se grafitu, kobaltu, mědi, olova, chromu, oxidu hořečnatého, mastku, tantalu, cín, antimonu a india. 

 
EU tímto krokem demonstruje svůj nesouhlas, jak uvedla ve svém zdůvodnění, s nekalými obchodními praktikami Číny. Poslední dvě rozhodnutí WTO týkající se čínských vývozních omezení konstatovala, že tyto praktiky jsou v rozporu s pravidly mezinárodního obchodu. Vzhledem k tomu, že Čína nehodlá tato opatření odstranit, EU se rozhodla podat žalobu.
Formální konzultace mezi EU a Čínou, což je první fáze v rámci mechanismu WTO pro řešení sporů, budou probíhat souběžně s podobným řízením, které již zahájily Spojené státy. Nebude-li uspokojivého řešení dosaženo do 60 dnů, může EU požádat WTO, aby ustavila rozhodčí panel, který by rozhodl o slučitelnosti čínských opatření s pravidly WTO.
 
Obchodní souvislosti
Čína v současné době uplatňuje soubor omezujících opatření týkajících se vývozu, jako jsou např. vývozní cla a vývozní kvóty, jež omezují přístup k těmto produktům pro společnosti mimo území Číny. Tato opatření podle EU narušují trh a zvýhodňují čínské průmyslové odvětví na úkor podniků a spotřebitelů v EU, čímž dle EU Čína porušuje všeobecná pravidla WTO i své konkrétní závazky, k nimž se přihlásila po svém přistoupení k WTO. 
Čína naopak tvrdí, že jejím záměrem je podpora ekologicky šetrné a udržitelné produkce surovin. EU však tvrdí, že toho lze účinněji dosáhnout jinými opatřeními, bez negativního dopadu na obchod.
Předmětem nejnovější žaloby EU jsou tyto suroviny: grafit, kobalt, měď, olovo, chrom, oxid hořečnatý, mastek, tantal, cín, antimon a indium. Některé z nich (viz tučně) patří mezi dvacet surovin, jež byly v roce 2013 EU označeny za suroviny kritické pro evropské hospodářství a nezbytné pro udržení a zlepšování kvality našeho života.
Celkový čínský vývoz těchto produktů dosahuje hodnoty přibližně 1,2 mld. EUR, z toho do Evropy přichází jedna šestina. První analýza naznačuje, že kdyby Čína svá vývozní cla zrušila, mohl by se dovoz těchto surovin do EU zvýšit o dalších zhruba 19 milionů EUR, což by představovalo nárůst o 9,2 %. Je však pravděpodobné, že objem dodávek čínských surovin do EU by se ve skutečnosti zvýšil podstatně více, pokud by byly zrušeny i ostatní nástroje, jež Čína v současnosti využívá k omezení svého vývozu.
 
Druhy omezení 
Čína uplatňuje vývozní cla na různé formy antimonu, chromu, kobaltu, mědi, grafitu, olova, magnezitu, oxidu hořečnatého, mastku, tantalu a cínu. Množstevní omezení, jako jsou vývozní kvóty, se uplatňují na antimon, indium, oxid hořečnatý, mastek a cín.
 
Dotčené suroviny
Grafit: Je jednou ze tří čistých forem uhlíku. Využívá se v řadě průmyslových aplikací, zejména ve výrobě žáruvzdorných materiálů, ale také ve výrobě maziv, oceli, kovových odlitků a brzdových obložení. 
Čína se na celosvětové produkci grafitu podílí dvěma třetinami, a zaujímá tak přední místo v tomto odvětví. Vzhledem k tomu, že 95 % spotřeby této suroviny v EU je kryto dovozem, je na něm EU závislá. Přitom přibližně polovina dovozu grafitu do EU pochází z Číny.
Kobalt: Používá se v chemických sloučeninách v mnoha průmyslových odvětvích. Největší podíl spotřeby kobaltu připadá na výrobu akumulátorových baterií. Poptávka po kobaltu podle očekávání poroste, neboť je stále více využíván v některých akumulátorových bateriích pro aplikace v odvětví elektrických vozidel a v oblasti biotechnologií.
Kobalt se získává především jako vedlejší produkt z mědi a niklu. Polovina těžby připadá na Demokratickou republiku Kongo, přičemž EU nevykazuje téměř žádnou produkci. Čína má omezené zásoby kobaltu a těží jen malé množství, avšak s těžařskými společnostmi ze třetích zemí má uzavřeno mnoho smluv platných na celou dobu životnosti dolu nebo dlouhodobých smluv, díky kterým je největším světovým producentem rafinovaného kobaltu.
Měď: Je po stříbru nejlepším elektrickým vodičem. Používá se k výrobě energeticky účinných obvodů. Vzhledem k tomu, že je také odolná vůči korozi, tvárná a kujná, nachází nejvíce uplatnění ve všech typech elektrického vedení: od vedení elektřiny z elektráren do zásuvek, přes vinutí cívek v elektromotorech až po konektory v počítačích.
Zdaleka největší zásoby mědi se sice nachází na americkém kontinentu (v Chile, USA, Peru a Mexiku), ale určité množství této suroviny se produkuje i v EU, a to hlavně v Polsku. Dvě třetiny dovozu do EU pochází ze zemí Latinské Ameriky. Naproti tomu na Čínu připadá zhruba 10 % světové těžby mědi, která se využívá hlavně pro domácí spotřebu.
Olovo: Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím, kde se využívá olovo, je výroba olověných baterií. Dále se využívá např. ve výrobě střeliva, skla, jako tepelný stabilizátor v plastech a pryskyřicích, při zušlechťování kovů, v elektronice, v kovodělnictví a při výrobě pigmentů.
Na Čínu připadá zhruba polovina světové těžby olova. Olovo se těží i v EU, zejména v Polsku, Švédsku, Řecku a Bulharsku. Hlavním zdrojem dovozu do EU je Rusko.
Chrom: Nejvíce se používá v ocelářském průmyslu, a to zejména ve výrobě nerezavějící oceli. Celosvětově se nejvíce chromu těží v Jihoafrické republice, která má spolu s Kazachstánem největší světové zásoby. Jižní Afrika je také zdaleka největším zdrojem dovozu do EU. Určité množství se dováží také z Turecka. Jakožto největší světový výrobce nerezavějící oceli je Čína na prvním místě ve spotřebě chromu a ve výrobě ferochromu.
Oxid hořečnatý včetně magnezitu: Magnezit se používá zejména při výrobě oxidu hořečnatého ve formě žíravého kalcinovaného magnezitu, přepálené magnézie a tavené magnézie. Přepálená magnézie a tavená magnézie se používají především v odvětví žáruvzdorných materiálů. Žíravý kalcinovaný magnezit se nejvíce používá u chemických aplikací, jako je výroba hnojiv, krmiv pro hospodářská zvířata, buničiny a papíru, železa a oceli, v hydrometalurgii a při čištění odpadních vod.
Čínská produkce představuje 70 % celosvětové těžby magnezitu. Určitou produkci magnezitu vykazují i některé členské státy EU (Španělsko, Slovensko, Rakousko a Řecko). Nicméně EU je závislá na dovozu oxidu hořečnatého, a to hlavně z Číny a Turecka.
Mastek: V Evropě se používá především v odvětví výroby plastů a barev, na které dohromady připadá přibližně 50 % celkové spotřeby mastku. Další konečné použití nachází mastek ve výrobě papíru, v zemědělských aplikacích a ve výrobě keramiky, pryže, potravin, kosmetických přípravků a léčiv.
Čína je s 30% podílem největším světovým producentem mastku. Významné množství se vyrábí i v EU. Je jím pokryto přibližně 80 % domácí spotřeby v Unii. Dovoz do EU pochází hlavně z Pákistánu a Číny.
Tantal: Používá se ve výrobě elektrických součástek (mimo jiné pro mobilní telefony, počítače, konzole pro videohry), leteckých motorů a chirurgických předmětů.
Největšími světovými producenty tantalu v roce 2015 byly Rwanda, Demokratická republika Kongo a Brazílie. Čína sice není hlavním producentem tantalu, ale uplatňuje vývozní clo na odpad a šrot z tantalu, což je opatření, jež je předmětem podávané žaloby.  
Cín: Má největší uplatnění ve slitinách cínu a olova, jež se používají jako pájky pro elektrické obvody ve většině elektronických zařízení. Cín se používá také v obalovém průmyslu a rovněž v chemických aplikacích.
Celkem 80 % světové produkce cínu připadá na pět zemí (Čína, Indonésie, Myanmar/Barma, Peru a Bolívie). Z těchto pěti zemí je největším světovým producentem cínu Čína (37% podíl na světové produkci), která je zároveň největším světovým dovozcem cínových rud. EU nevykazuje téměř žádnou produkci cínu, kromě nepatrného množství v Portugalsku.
Antimon: Nejvíce se používá ve formě oxidu antimonitého jako látka zpomalující hoření, v plastech a jiných výrobcích. Oxid antimonitý se jako látka zpomalující hoření používá zejména v moderním leteckém průmyslu. Další použití nachází ve výrobě baterií, plastů, skla, polovodičů a slitin.
Antimon se těží v 15 zemích, avšak velmi významně je těžba koncentrována v Číně (78 % celkové světové těžby). V EU se antimon v současné době netěží. Hlavními zdroji dovozu antimonových rud do EU jsou Turecko a Bolívie.
Indium: Používá se hlavně v podobě oxidu india a cínu v přístrojích s plochou obrazovkou, jako jsou např. počítačové monitory, LCD displeje chytrých telefonů, televizory a notebooky. Další použití nachází ve slitinách a pájkách, solárních panelech, LED diodách a laserových diodách.
Indium je vedlejším produktem získávaným zejména při těžbě a rafinaci zinku, ale též olova, mědi a cínu. Polovina produkce rafinovaného india připadá na Čínu. Přestože indium produkují i některé členské státy EU (Belgie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Spojené království), je Unie jeho čistým dovozcem.
 
Závěr – jak dál v obchodu s Čínou 
Číně, která je nyní druhou největší ekonomikou světa, bylo při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 přislíbeno, že do konce roku 2016 by jí mohl být přiznán status tržní ekonomiky. To by znamenalo, že vůči ní od toho data nelze uplatňovat domácí ochranná opatření pro dovoz zboží a komodit. Od začátku roku 2016 se proto v Evropské unii vede debata, jak k této otázce přistoupit, aby nedošlo k ohrožení některých klíčových průmyslových odvětví např. ocelářství v konfrontaci s nízkými čínskými cenami a nadprodukcí.
Dne 20. července 2016 se kolegium komisařů Evropské komise již podruhé (poprvé zasedlo 13. ledna 2016) problematice věnovalo. V obchodní politice totiž členské státy EU Komisi svěřily výjimečné pravomoci a vedoucí roli jménem osmadvacítky. Od ledna tohoto roku Komise vypracovala posouzení dopadů jako podklad pro diskuzi. Cílem bylo zjistit důsledky možných změn pro každý členský stát a hospodářské odvětví, zvláště na pracovní místa. Proběhla i veřejná konzultace a Komise obdržela více než 5000 odpovědí od členských států EU, zástupců průmyslových odvětví a odborových svazů. V květnu se vyslovil také přímo volený Evropský parlament a přijal usnesení.
 
V červencové diskuzi měli na základě posouzení dopadů komisaři na stole tři varianty řešení:
1)  ponechat právní předpisy EU beze změn;
2) vymazat Čínu ze seznamu „zemí bez tržního hospodářství“ a použít při výpočtu dumpingu standardní metodiku;
3) změnit antidumpingovou metodologii prostřednictvím nového přístupu, který by zachoval silný systém ochrany obchodu a současně EU umožňoval plnit její mezinárodní závazky.
Komise se přiklonila k nové metodologii, jejíž přesnou podobu navrhne do konce roku 2016. Ta bude nově zohledňovat mezinárodní ceny a plně respektovat závazky EU plynoucí z právního rámce WTO.
Nová pravidla navíc nemají mířit jen na Čínu, ale být neutrální a týkat se každé země, kde je trh či určité odvětví pokřiveno státními zásahy. Dosud Komise posuzovala různým způsobem státy, které označovala za tržní ekonomiky, a země ostatní.
/pm/

 
Publikováno: 1. 11. 2016 | Počet zobrazení: 1286 článek mě zaujal 181
Zaujal Vás tento článek?
Ano