Jak přijali lidé změnu a novou podobu expozic?

Myslím, že expozice po otevření muzea jsou všeobecně vnímány jako velmi zdařilé, nezaznamenali jsme žádné „stesky“ po dřívější podobě a staré instalaci, naopak odezva je vesměs kladná. Máme spoustu ohlasů od návštěvníků dopravní haly, že tam stále cítí tu vůni starého vyjetého oleje, takže zůstal zachován i tento unikátní čichový vjem. Expozice jsou oproti původnímu stavu rozšířené, jejich plocha se rozrostla prakticky na dvojnásobek. Celkem tak může dnes muzeum nabídnout čtrnáct expozic z různých oborů.

O kterou z nich je mezi návštěvníky největší zájem?

Jednoznačně je to dopravní hala - ta je, byla a zůstane ikonou, srdcem NTM. V instalaci, která tam je, představuje dopravní hala veškeré druhy dopravy, které se nacházejí na území České republiky v jejich krásné historické podobě. Je tam automobilová, železniční, letecká doprava a samozřejmě cyklistika, motocykly, lodě…   

Čerpali jste pro novou podobu expozic inspiraci i jinde v zahraničí?

Bez toho, že bychom znali, jak vypadají obdobná muzea v zahraničí, by to asi nešlo, přičemž zahraniční vzory tu jsou nejen ty dobré, ale i ty špatné. Mým vzorem pro záměr, který jsme se snažili realizovat, bylo třeba Aerospace Museum ve Washingtonu, které je zcela mimořádné jak ve svých exponátech, tak v jejich instalaci a kultuře prezentace, kterou se tyto věci návštěvníkům zpřístupňují. 

I u nás se ale určitě najdou zajímavé exponáty, které stojí za to...

Bezesporu, i NTM má unikáty, které jinde na světě nemá návštěvník možnost vidět. Pokud chcete vidět třeba sextanty, s nimiž pracoval Tycho Brahe nebo Johannes Kepler, nebo nejstarší dochovaný automobil značky Audi či Bugatti, stejně jako slavný zlatý Mercedes z 30. let minulého století, který už tehdy dokázal jet rychlostí 315 km/h, musíte navštívit NTM v Praze, protože tyto exponáty jinde nenajdete. 

Návštěvníci mají na různých akcích, které muzeum pořádá, příležitost vidět často i některé unikátní exponáty v chodu, využívají tuto možnost?

Ano, velmi často. Snažíme se některé věci předvádět přímo v okolí muzea na Letné na našem pozemku vedle muzejní budovy, nebo u partnerských institucí. Třeba v loňském roce jsme v rámci motoristické přehlídky „Concourse de Elegance“ na zámku Loučeň předváděli v chodu některá vozidla z muzejních sbírek. Velký ohlas měla i „prezentace“ poslední v Česku vyrobené parní lokomotivy - úzkorozchodné lokomotivy z roku 2014, která byla vyrobena v První kolínské, dokonce ani obyvatelé okolních domů si nestěžovali, že se nad Letnou vznášela oblaka kouře, i pro ně to byla unikátní atrakce. Na nedávném srazu historických železničních vozidel v Bratislavě Rendez 2016 se zase předvedla tendrová parní lokomotiva 464.202 „Rosnička“, která mimochodem táhla v roce 1961 na trase mezi Bratislavou a rakouskými hranicemi vlak s Nikitou Chruščovem, když cestoval do Vídně na jednání s J. F. Kennedym.  

Udržovat historické exponáty nejen v provozu, ale i v co nejlepším stavu dá určitě dost úsilí. NTM má k tomu účelu i příslušné technické zázemí a vlastní restaurátorské dílny. Jak získáváte potřebné specialisty? Lidí, kteří by dokázali ovládat postupy a techniky, které se už dávno běžně nepoužívají, a v učebnicích se o nich nedočteme, nebude asi mnoho…

Je to náročné, a jsem rád, že se nám daří pro muzeum získávat i mladé kolegy. Je to samozřejmě založeno na jejich zájmu a entuziasmu, i když jsou také obory, kde je to čím dál těžší. Například práce s parními stroji se dnes už nikde neučí, takže velkou roli hraje entuziasmus, s jakým se těmto oborům věnují ať už ve svém volném čase, nebo profesionálně u nás v muzeu.

Na které věci jste třeba z poslední doby nejvíce hrdí?

Bezesporu můžeme být pyšní na to, že se podařilo úspěšně dokončit projekt centra stavitelského dědictví v Plasích, kde ke čtrnácti tisícům čtverečních metrů expozic v areálu NTM na pražské Letné přibylo další 30 % expoziční plochy v nově renovovaném památkově hodnotném prostoru hospodářského zázemí tamního kláštera. A je potěšitelné, že Centrum stavitelského dědictví Plasy už získalo tři významná ocenění. Je držitelem ceny Gloria Musealis za muzejní počin roku 2015, získalo cenu Stavba roku Plzeňského kraje, a je uvedeno v prestižní Ročence české architektury 2015, prezentující 32 nejvýznamnějších staveb, které se v ČR v daném roce buď realizovaly, nebo opravily.

Architektura tvoří významnou část nových muzejních expozic. Věnuje se ji i reprezentativní aktuální výstava věnovaná 700. výročí Karla IV., která umožňuje nahlédnout do světa středověkého stavebnictví. Jak dlouho trvá příprava takovéto akce a co bylo nejnáročnějším úkolem, se kterým jste se museli během ní vypořádat?

Výstava Civitas Carolina, aneb stavitelství doby Karla IV, je samozřejmě náročnou akcí, na které se pracovalo dlouhodobě, její příprava zabrala zhruba dva roky. Bylo potřeba vymyslet vhodný námět a zařídit vše potřebné k realizaci. Nejsložitější jsou samozřejmě zápůjčky originálů, vzhledem k tomu, že jde o mimořádně cenné exponáty s vysokou historickou hodnotou. Musíme si uvědomit, že hovoříme o době Karla IV, tedy o 14. století, takže žádná z institucí, která byla o zapůjčení těchto historických unikátů požádána, se neloučí ráda, byť dočasně, se svými exponáty. Vvyžaduje to složité vyjednávání a hodně úsilí. Ještě složitější je situace u zahraničních výpůjček, kde v posledních letech situaci velmi zkomplikovala kauza Diag Human, která zbrzdila veškeré výpůjčky do zahraničí v obavě, aby jako majetek ČR nebyly zabaveny. To nám velmi uškodilo, protože zahraniční muzea tím pádem nebyla příliš ochotna půjčovat své exponáty, jelikož jsme nemohli nabídnout reciproční zápůjčky.

Současná výstava Civitas Carolina je zařazena do celostátního komplexu oslav výročí narození Karla IV., takže jsme úzce propojeni s řadou dalších institucí, jako je Národní galerie, která připravila výstavu, jež se věnuje umění z doby Karla IV. Jsou tam prezentovány úžasné věci, které se dochovaly z oblasti kunsthistorické, a které nelze vidět jinde, například různé relikviáře, deskové obrazy apod. My jsme se proto rozhodli soustředit se na stavitelství té doby a prezentujeme nástroje a zařízení, kterými se v době Karla IV. stavěly budovy, materiály, techniky a technologie, používající tehdejšími řemeslníky. Ústředním mottem je stavba pražských Novoměstských hradeb poté, co Karel IV. založil Nové město pražské v roce 1348. Je ukázáno vytyčování hradeb, dokonce v měřítku 1:1 je kus té hradby podle původní technologie a za pomoci autentického materiálu postaven, aby si lidé mohli udělat představu, jaká řemesla a co všechno k tomu bylo zapotřebí. Mohou si prohlédnout ukázku kamenické dílny, tesařské dílny, kovárny, kamenolomu atd., včetně dobových nástrojů - a také si s jejich replikami zkusit pracovat.

Perličkou je, jak tehdy město vypadalo, předvedené na Sadelerově prospektu Prahy, kdy ještě Praha doby arla IV. byla poměrně dobře dochovaná, a do tohoto panoramatu přes celou stěnu výstavního sálu jsou vložena kukátka, kterými může návštěvník vidět současnou podobu daného místa a porovnat si, jak se Praha od těch dob změnila. Součástí expozice je i ukázka významných stavebních prvků, kde lze vidět třeba gotický svorník z katedrály sv. Víta, který byl v roce 1925 nahrazen kvůli špatnému technickému stavu novým prvkem, nebo jeden ze základních kamenů, který se nachází pod pilíři Karlova mostu. Je tu ukázka klenáku z hradu Karlštejn, i vzácných vápenných omítek, které se na Karlštejně dělaly s freskovou výzdobou, a známé ušlechtilé omítky z kaple sv. Kříže vykládané drahými kameny.

Před vchodem lákají na výstavu repliky velkých dobových stavebních strojů, daly by se použít i dnes?

Repliky jsou funkční. Kopie stavebního jeřábu je vytvořená podle iluminace v bibli Václava IV. Už během své dvanáctileté existence byla mnohokrát v provozu, používala se třeba na Pražském hradě nebo ke zdvihání soch na Staroměstskou mosteckou věž Při práci ji mohli lidé vidět i na hradě Točník. Nově jsme podle husitského anonymusu nechali zhotovit beranidlo, kterým se zatloukaly kůly při budování ohrazených míst v řečišti - tzv. štětovnicové stěny - které umožňovaly vyčerpat vodu a založit pilíře Karlova mostu. I to je zcela funkční a chceme ho předvést příští rok přímo v řečišti Vltavy u Karlova mostu.

Co připravujete na nejbližší období?

Letos chceme ještě připomenout němý film. Před několika měsíci byl jeden z exponátů NTM, fragment nejstaršího dochovaného filmu - originální projekční pás francouzského autora Émila Reynauda, který promítal ještě před bratry Lumiérovými - prohlášen za památku světového movitého kulturního dědictví a zapsán do prestižního mezinárodního registru Paměť světa UNESCO. Výstavou chceme připomenout nejstarší éru kinematografie. Pro příští rok připravujeme klíčovou výstavu věnovanou náhradám lidského těla, bude se jmenovat „Člověk v náhradách, aneb technika slouží člověku“. Naši lékaři jsou kouzelníci, kteří dokážou v této oblasti neuvěřitelné věci, ale bez pomoci techniků by to nezvládli. Chceme předvést, co se díky této spolupráci dokázalo a také moderní technologie jako 3D tisk, které nyní nastupují. Například na vývoji endoprotézy se podíleli i statici, aby mohla bezchybně plnit všechny své úkoly, byla dostatečně pevná atd. 

Ve Vaší kanceláři je obraz Josefa Hlávky, který byl velkým podporovatelem vědy a umění, nedávno muzeum iniciovalo i odhalení jeho pamětní desky ve Vídni, kde působil. Inspiruje Vás jeho odkaz v ředitelské práci? Má NTM také své mecenáše?

Poslední český mecenáš zemřel v roce 1908 - a to byl Josef Hlávka, který jako stavební podnikatel věnoval prostředky, které vydělal na podporu české vědy a kultury. A velký kontrast se současností je v tom, že peníze mnohdy věnoval inkognito - například když inicioval založení České akademie věd, umění a slovesnosti, věnoval jí 200 tisíc zlatých s dovětkem, že nechce být uváděn jako dárce. Dnes to tak nefunguje, sponzoři se občas objevují, ale chtějí být hodně uváděni a vidět, a mnohdy především na jejich propagaci záleží, kolik příslušné instituci poskytnou. V tom je Josef Hlávka jako mecenáš nedostižným vzorem, stejně jako ve své píli a úsilí započaté věci, které si vymyslel a za kterými si stál, dotáhnout až do konce, včetně zmíněné Akademie věd.