Energie v kolech zakletá

S nástupem nových typů vozidel nabízejících výrazně lepší parametry a komfort než jejich předchůdci, a stále se rozšiřující sítí dobíjecích stanic se začíná postupně dařit více prosazovat elektromobily do reálného života. Jaká je v současné době situace v elektromobilitě v ČR a ve světě?
Obecně vidíme rozvoj elektromobility optimisticky. V dnešní době lze říci, že se jedná o jednoznačný trend, který do budoucna ještě získá na významu. Nečekáme elektromobilní revoluci a je zřejmé, že alternativní paliva – mezi nimi i elektřina – budou s klasickými palivy ještě dlouhodobě vzájemně koexistovat, nicméně jsme přesvědčeni, že význam elektromobility, a to zejména v určitých segmentech, bude narůstat a elektromobily se stanou zcela běžnou součástí světa kolem nás.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit nebo připustit, že elektromobilní trh je stále ještě v počátcích a trpí některými dětskými nemocemi. Ne vše funguje tak, jak bychom si představovali a na některé klíčové otázky stále ještě neznáme uspokojivou odpověď. Ale jde o věci, které jsou typické pro každou novou technologii, která si razí cestu na trh.
Česká republika také zažívá určité oživení, i když ne v takové míře, v jaké jsme jej zaznamenali v jiných zemích. Prodeje elektromobilů ale výrazně každým rokem rostou a potkat na českých silnicích elektromobil už není nic exotického. Rozvoji trhu by samozřejmě pomohlo, kdyby se objevily nějaké stimuly, které mohou počáteční nevýhody elektromobilů kompenzovat ať už formou nějakých podpor nebo úlev. Z tohoto pohledu je nadějí Národní akční plán čisté mobility, který toto téma systematicky uchopuje a stanovuje klíčový strategický rámec pro Českou republiku. Elektromobilita s sebou nese řadu pozitivních efektů jako globálního, tak zejména lokálního charakteru, takže si určitou formu podpory v počátcích jejího rozvoje určitě zaslouží.

Jak pokračuje projekt Elektromobilita v rámci strategie Future Motion? Můžete charakterizovat hlavní milníky a plány? Po celkem intenzivní aktivitě v tomto směru před několika lety se zdá, jako by dění kolem tohoto projektu poněkud usnulo, nebo je to jen dojem?
Je to samozřejmě jen dojem při pohledu zvenčí, na projektu se pracuje ještě s větší intenzitou než dříve, nicméně jeho podoba se v čase vyvíjí, což se odráží i v dosažených milnících.
Klíčové – a to i z pohledu uživatelů – je to, že jsme se i na základě praktických zkušeností rozhodli více soustředit na výstavbu rychlodobíjecích stanic, jejichž absence ve veřejném prostoru představuje významnou bariéru rozvoje trhu. Ty umožňují nabít 80 % kapacity baterie za pouhých 20 minut a pokračovat v jízdě. Stále platí, že z hlediska působnosti chceme budovat síť dobíjecích stanic po území celé republiky. Klasické stanice s delší dobou nabíjení se snažíme obvykle umísťovat tam, kde mají řidiči možnost alternativních aktivit, jako je například nákup.
Samotná výstavba dobíjecích stanic zpravidla není komplikovaná. To, co je nejvýraznější příčinou zpoždění, je uzavření potřebných smluvních vztahů s vlastníky pozemků, kterých se výstavba dobíjecích stanic dotkne. Toto zasmluvnění je často zdlouhavý proces, komplikovaný někdy i komplikovanými majetkoprávními vztahy. Protože je naším zájmem budovat dobíjecí infrastrukturu s dlouhodobou perspektivou (ostatně jiný rámec ani ekonomicky nedává smysl), je nalezení oboustranně vyhovujícího smluvního vztahu často složité.
Druhým výrazným zdrojem zpoždění ve výstavbě bylo probíhající veřejné výběrové řízení na dodavatele dobíjecích stanic, které ČEZ jako sektorový zadavatel musí realizovat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, což je bohužel zdlouhavý proces s řadou úskalí, zvláště v případě, kdy jde o relativně komplikovanou technologii z hlediska požadovaných parametrů.
Přesto je ČEZ v rámci České republiky provozovatelem s největším počtem dobíjecích stanic a nejlepším regionálním pokrytím. Určitá prodleva v instalaci zejména rychlodobíjecích stanic neznamenala, že příprava lokalit nepokračovala, takže počet míst pro dobíjení po uzavření smlouvy s dodavatelem v relativně krátkém horizontu výrazně navýšíme.

Co jsou hlavní překážky, které omezují rychlé zavádění elektromobilů, co brání jejich rychlejšímu rozvoji?
Je to asi kombinace více faktorů dohromady. Na jedné straně jsou to samozřejmě omezení z hlediska ceny – elektromobily jsou vnímány jako drahé i přesto, že z hlediska celkových nákladů (tj. po započtení úspor z jejich provozu) to vůbec nemusí být jednoznačné. Na druhé straně jde o omezený dojezd vozu na jedno dobití, což je stále vnímáno jako klíčová slabina elektromobilů i za situace, kdy nemusí být zásadní překážkou pro jeho provoz (typické denní nájezdy ve městech jsou bezpečně v dosahu elektromobilu na jedno dobití). Nabídka vozů se ale rozšiřuje, na elektromobilní trh míří stále více modelů od zavedených, zejména evropských, značek. Jejich cena klesá a naopak parametry se zlepšují, takže doufáme, že trh dále slibně poroste.
Svou roli hraje i nedostatek veřejných dobíjecích míst a obavy uživatelů z omezeného dojezdu elektromobilů, což je faktor, k jehož odstranění nebo zmírnění chceme aktivně přispět.
Jak jsem zmínil již výše, rychlejšímu zavedení elektromobilů by jistě pomohly pobídky na úrovni státu nebo měst, které nemusí být zásadní, ale mohou představovat onen pověstný zlomový bod. Například úlevy v oblasti parkování nebo vjezdu do center nebo jinak omezených zón jsou stimuly, které pro uživatele mohou mít značnou subjektivní hodnotu a mohou podpořit jeho rozhodnutí o využití elektromobilu. Potenciál elektromobility lze spatřovat i u řady služeb nebo podnikatelských aktivit v rámci měst, kde omezený dojezd elektromobilu nemusí být překážkou a naopak bezemisní a bezhlučný provoz vítaným zlepšením prostředí, ve kterém je velká koncentrace obyvatel.
V neposlední řadě by vítaným stimulem bylo zavedení elektromobilů do flotil státních úřadů a jejich institucí, krajů, měst a podobně. Stále ještě jsme ve fázi, kdy prezentace toho, že elektromobil může zcela bezproblémově fungovat v běžném provozu má svoji roli a kdo jiný než veřejný sektor by měl jít příkladem.

Mají větší zájem o elektromobily jednotlivci nebo firmy? Co ukazují registrace k odběru elektřiny pro ně ve statistikách ČEZ?
Trh je zatím příliš malý na to, aby z něj šlo vyvozovat nějaká zobecnění. Vozidla si kupují jak firmy, tak jednotlivci. Motivace k pořízení může být často různá – někdy je to z důvodu image a propagace, jindy z komerčních důvodů v podobě odlišení se od konkurence nebo vyjádření zájmu o bezemisní dopravu. Důležitá je osobní zkušenost, takže věříme, že příklady firem i jednotlivců ukážou ostatním, že elektromobilita funguje a není třeba se jí bát.
Z hlediska odběru elektřiny představuje elektromobilita v celkové bilanci dodané elektřiny stále ještě relativně malou položku – za určitých zjednodušujících předpokladů lze říci, že spotřeba elektromobilů v České republice může být kolem dvou milionů kWh ročně. Na druhou stranu je vidět, že zejména u rychlodobíjecích stanic prudce narůstá zájem o dobíjení a statistiky ukazují stále zajímavější čísla o množství elektřiny, která stanicemi „protekla“. Významných hodnot to samozřejmě nabude až ve fázi mnohem většího rozvoje elektromobilů.

ČEZ nabízí kromě veřejných dobíjecích stanic i “privátní” domácí dobíječky (wallboxy) a zvýhodněné sazby pro dobíjení elektromobilů. Je o tyto služby zájem?
Zájem je spíše malý, je vidět, že často si potenciální zákazníci produkty testují nebo je srovnávají s alternativami na trhu. Naším primárním zájmem ale e-shop určitě nebyl, spíše jsme se snažili nabídnout ucelenou službu v garantované úrovni kvality na jednom místě (ceny našich wallboxů jsou např. včetně odborné instalace). Řada těchto věcí se dříve nebo později stane zcela běžným produktem dostupným v široké velko- i maloobchodní síti a naším cílem rozhodně není těmto kanálům konkurovat.
Co se týká sazeb, omezený zájem je dán typicky tím, že majitelé rodinných domků již často nějakou dvojtarifní sazbu mají (např. z důvodu akumulačního ohřevu) a tudíž pro ně nedává smysl si pořizovat sazbu na elektromobil, protože jim nabídne stejný efekt (nízký tarif po určitou část dne).

Kolik dobíjecích stanic ČEZ je nyní v ČR v provozu, a pokud máte informaci i o konkurenčních projektech, a na kolika místech v Česku si dnes už lze dobít elektromobil?
ČEZ v současné době provozuje 55 veřejných dobíjecích stanic, z toho 10 rychlodobíjecích. Aktuální mapa s jejich rozmístěním je k dispozici na našich www stránkách: www.elektromobilita.cz. V plánu máme vybudování dalších desítek veřejných dobíjecích stanic v souladu s projektem, především rychlodobíjecích a rádi bychom se dostali na 100 až 120 stanic.
Pokud jde o ostatní, kromě ČEZu má výraznější podíl např. Pražská energetika - 25 veřejných dobíječek a další, byť už v řádu jednotek, nikoli desítek kusů pak e.on, RWE, ale i soukromé firmy. Celkově by nyní podle různých údajů v Česku měla fungovat už téměř stovka veřejných dobíjecích míst různých provozovatelů.

Samotná společnost ČEZ využívá elektromobily i ve svých službách, jaké jsou dosavadní zkušenosti s jejich provozem? Získáváte poznatky i od dalších partnerů v elektromobilních projektech a sdílí s nimi ČEZ naopak i své?
Zkušenosti jsou zatím vesměs pozitivní – u uživatelů pozorujeme typický průběh vztahu k elektromobilu od počáteční nedůvěry až po situace, kdy se s elektromobily neradi loučí. Elektromobily je samozřejmě třeba vnímat v kontextu toho, na jaké nasazení jsou již dnes vhodné. Při pečlivé analýze flotily lze identifikovat řadu příležitostí, kde lze elektromobil nasadit a jeho provoz může být zcela bezproblémový a může jít o plnohodnotnou náhradu vozu se spalovacím motorem. Často to ale vyžaduje komplexnější úvahu o fleetu a jeho provozu, například ve smyslu vyčlenění elektromobilu pro pokrývání kratších pravidelných tras a podobně.
Samozřejmě se snažíme sbírat i zkušenosti našich partnerů – elektromobily např. zapůjčujeme k testování, nejnověji jezdí ve službách České pošty - i sdílet naše vlastní, protože nám pomáhají poskládat obrázek o výhodách i nevýhodách jejich praktického použití a lepšímu pochopení toho, kde je nasazení elektromobilů vhodné a kde je naopak třeba ještě vyčkat, až se jejich parametry dále zlepší.

Ing. Tomáš Chmelík
Absolvent národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze (hlavní specializace hospodářská politika, vedlejší specializace ekonomika životního prostředí). Před svým nástupem do služeb ČEZ působil na Ministerstvu životního prostředí ČR, kde byl mj. odpovědný za otázky politiky ČR v oblasti změny klimatu a snižování emisí skleníkových plynů, zejména implementací systému obchodování s emisními povolenkami a přípravou prvního národního alokačního plánu ČR. Od roku 2006 přešel na pozici manažera environmentálních produktů společnosti ČEZ, od roku 2010, kdy rovněž ukončil doktorské studium na elektrotechnické fakultě ČVUT, je vedoucím útvaru čistých technologií společnosti ČEZ, kde má na starosti projekt Elektromobilita ČEZ.
 

Publikováno: 10. 5. 2016 | Počet zobrazení: 2817 531