Ceratizit AMPER 2019

O konkurenceschopnosti se rozhoduje již při studiu

Perspektivy letošního roku, problémy, které ztěžují život českým firmám, otazníky nad vzděláváním nové generace (nejen) technických specialistů – to jsou hlavní témata prvního rozhovoru pro první číslo nového ročníku TechMagazínu, jehož hostem je prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel.  

 

Jsme na počátku nového letopočtu, pro který ekonomičtí analytici nevěstí moc dobrého. Jak vidí letošní rok české firmy a podnikatelé?
Prognózy, které se objevují, opravdu nejsou příliš optimistické a některé z nich předkládají dost černé scénáře. Tento pesimismus nesdílíme, ale tím samozřejmě neříkáme, že je situace výborná. Hospodářská komora ČR podle svých analýz odhaduje, že v letošním roce se HDP může dostat do mínusu, a to zhruba o 0,8 %. Ve hře je ale příliš mnoho faktorů, které mohou situaci v krátké době vychýlit jedním či druhým směrem. Je tedy na místě být připraveni na to, že situace se může zhoršovat. Většina podnikatelů tak k situaci přistupuje. Naznačil to i průzkum, který jsme mezi našimi členskými firmami uskutečnili koncem loňského roku.

Co konkrétně tento průzkum ukázal?

S tím, jak se stále nedaří najít cestu z dluhové krize v eurozóně a jak se hospodářské problémy mění v problémy politické, rostou i obavy tuzemských podnikatelů. Jakékoliv předpovědi budoucího vývoje jsou v současnosti velmi ošidné a firmy se proto nyní racionálně připravují na další zhoršování situace. Omezují investice, šetří a jsou opatrné při nabírání nových zaměstnanců. Existuje totiž reálné riziko, že se česká ekonomika dostane do vážných problémů. Na druhou stranu ale je také vidět, že firmy nepodléhají panice a nedělají nějaké bezhlavé kroky. České firmy využívají i své zkušenosti s řešením předchozí krize v letech 2008–2009. Například vědí, že i v obtížných situacích se nemohou rozloučit s odbornými, kvalifikovanými pracovníky, kterých je na trhu práce stále velký nedostatek a kteří by jim po odeznění krize chyběli. Nyní je klíčové, aby vláda ve snaze šetřit neudusila české podnikání, ale naopak jej dostupnými prostředky podpořila, např. systematickou pomocí při uplatnění českých firem na nových exportních trzích mimo Evropu nebo třeba zavedením platby DPH jen ze zaplacených faktur. I přes všechny obavy se domnívám, že se roku 2012 nebojíme.

Je vláda ochotna a připravena takovéto kroky přijmout?
Jsem přesvědčen, že vláda přistupuje k tomu, jak čelit případnému zhoršení globální ekonomické situace zodpovědně. Důležité je, že vláda také naslouchá podnikatelům, co je tíží a co by jim v podnikání pomohlo. Pravidelně jednám s premiérem Petrem Nečasem, kde o těchto otázkách diskutujeme. Naposled jsme se setkali nedávno, letos v lednu. Hovořili jsme spolu o vývoji hospodářství v roce 2012 a také o možnostech a konkrétních krocích, jimiž vláda může a bude podporovat podnikání. Při diskuzi o hospodářské situaci České republiky a Evropské unie jsme se snažili společně najít možná řešení a opatření, jimiž bude možné čelit poklesu hospodářství. V této souvislosti jsme konstatovali, že ekonomika České republiky si v porovnání s dalšími státy EU vede velmi dobře. Při tomto jednání jsem také konstatoval, že v podnikání zatím nenastala stagnace a nenaplnily se černé prognózy, které se objevovaly v závěru loňského roku.

Při nedávném jednání s novým ministrem průmyslu jste se shodli, že je důležité identifikovat maximum bariér, které brání tomu, aby české hospodářství plně využilo svůj potenciál, a najít cesty k jejich odstranění. V čem vidíte ty hlavní a jaké jsou případné cesty k jejich řešení?

Mnohé z toho, na čem jsme se shodli, že podnikání pomůže, ministr průmyslu a obchodu společně s premiérem v lednu oznámil, že ministerstvo, respektive vláda jsou připraveny udělat. Byl to konkrétní plán, jak snížit administrativní zátěž podnikání. Uvedu jen pár příkladů, která opatření vítáme. Je to v první řadě cíl změnit legislativu tak, aby se DPH platila až po zaplacení faktury a ne z „virtuálních“ peněz. Vítáme, že v polovině února by měla být schválena Exportní strategie na léta 2012–2020, která především zvýší kvalitu podpory českým vývozcům. Těch kroků je samozřejmě mnohem víc a pokud se je doopravdy podaří co nejdříve uvést do praxe, podnikatelům to citelně pomůže a zároveň tyto kroky mohou být i účinným nástrojem, jak čelit současné obtížné ekonomické situaci spojené s vývojem v eurozóně.

Na co byste v tomto souboru položil největší důraz?

Potřebné jsou všechna opatření. Důraz ale klademe například na využití e-governementu, tedy na vyšší zapojení elektronické státní správy. Vidím také potřebu dále zrychlit zápis do obchodního rejstříku. Dlouhodobě prosazujeme, aby se DPH platila až po zaplacení faktury. V podpoře vývozu bude velmi důležité, aby Ministerstvo zahraničních věcí ČR našlo odvahu mít pochopení pro export a pro podporu podnikatelské sféry. Důležité bude, aby program snižování administrativní zátěže nebyl jen záležitostí ministerstva průmyslu a obchodu, ale aby obdobný přístup byl i ze strany dalších ministerstev, aby při snižování byrokracie spolupracovala.

Strategie konkurenceschopnosti České republiky do roku 2020 klade značnou pozornost na vědu, výzkum a inovace, na vybudování znalostní ekonomiky. Kolik peněz vlastně investují české firmy do výzkumu a vývoje?
Podle statistické ročenky zveřejněné vloni se celkové výdaje podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj pohybují kolem 35 miliard korun ročně. Je potřebné změnit klima v zájmu větší podpory vědy a výzkumu ze zdrojů podnikatelů. Jeden nedávný výzkum například ukázal, že pouze 11 % firem spatřuje potenciál v inovacích.

Neměl by na tyto účely více prostředků vynakládat i stát v rámci svých různých programů podpory?

Prostředků od státu na vědu, výzkum a inovace není úplně málo, je to také jediná oblast, v níž v době krize nedošlo ke škrtům. Problémem je, že více financí jde do primárního výzkumu, zatímco na inovace a vývoj směřuje z celkového „balíku“ nedostatečné množství peněz. Podnikatelé se již dlouhou dobu snaží, aby prostředky na vědu a výzkum byly vynakládány účelněji. Při všem respektu k základnímu výzkumu je třeba posílit mnohem výrazněji podporu výzkumu aplikovaného, který přinese zvyšování technologické úrovně výrobků, výrobních procesů, informačních systémů, což povede k jejich lepšímu uplatnění na trhu. Stejně tak by se neměla pozornost upínat pouze na špičkové univerzity, ale inovace by se měly propagovat též v odborném a učňovském školství. Obecně je třeba mnohem výrazněji propojit podniky, univerzity, školy a výzkumné ústavy. Jedině tak budeme moci zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost České republiky.

Jaké jsou podle vás hlavní překážky inovací a jak je možné je překonat?

Uvedl bych tři faktory, které zavádění inovací ovlivňují především – lidský faktor, finance a schopnost uvést nové znalosti (tj. především výsledky výzkumu a vývoje) na trh. Bariérou pro uvádění znalostí na trh jsou pak vysoké náklady na ochranu práv průmyslového vlastnictví, pomalá standardizace, neefektivní veřejné zakázky a fragmentace (národní versus regionální výzkum).

Na čelném místě uvádíte lidský faktor. Připravuje české školství pracovníky, kteří budou schopni k inovacím přispívat?
Učební osnovy i učební obory musí vycházet z toho, co pracovní trh potřebuje a co s sebou přináší neustálý rozvoj technologií v jednotlivých oblastech. Současný stav ale tomu málo odpovídá. Proto je potřebná reforma vzdělávacího systému. Hospodářská komora ČR a podnikatelé se v poslední době začali aktivně podílet na tvorbě osnov učňovských a středních odborných škol.
Na druhé straně ale je potřebné, aby si i učni a studenti uvědomovali, že při jejich studiu se již rozhoduje o tom, jak budou konkurenceschopní na globálním trhu práce, tedy jak se jim v životě bude dařit. A z tohoto pohledu není situace v České republice nijak růžová. Hospodářská komora prosazuje, aby nejen v učebních oborech, ale i na středních a vysokých školách bylo více dbáno na to, aby učeň či student uměl prosadit svůj názor. Již v minulých měsících upozornili odborníci z Hospodářské komory na to, že české děti nedostávají takové vzdělání, aby obstály v mezinárodní konkurenci, jejich budoucnost ohrožují ambiciózní studenti z Číny, Koreje a dalších asijských zemí. Tento stav potvrdil i NERV. Školy musí začít daleko větší důraz klást na výuku angličtiny, informačních technologií, matematiky a finanční gramotnosti.

Může podnikatelská sféra tento nepříznivý stav nějak ovlivnit?
Může a do určité míry se to již děje. Komora je jedním z partnerů pro vytváření národní strategie vzdělávání. Podíleli jsme se například na zpracování Strategie celoživotního učení ČR. Nezastupitelná je naše úloha při tvorbě národních soustav povolání a kvalifikací a následně při certifikaci těch pracovníků, kteří složili zkoušky v souladu s požadavky Národní soustavy kvalifikací. Tyto projekty by měly významně přispět ke zpružnění trhu práce a napomoci tomu, aby zaměstnavatelé měli správný počet správně kvalifikovaných lidí v těch potřebných oborech. Hospodářská komora jako celek i její jednotlivé organizační složky také spolupracují s různými školami, učilišti počínaje a vysokými školami konče. V těchto dvou směrech činnosti máme i vliv na vytváření strategických koncepcí, stejně jako na konkrétní učební osnovy. Důležitý je pro nás projekt jednotné učňovské zkoušky, na němž se v současnosti pracuje.

V čem je jednotná závěrečná zkouška důležitá?
Jednotná závěrečná zkouška žáků učilišť a odborných škol má být obdobou jednotných maturit. Důležité je, aby zadání zkoušek bylo sjednocené. V současnosti zákon pouze říká, že učňové na závěr svého studia složí písemnou, praktickou a ústní zkoušku z odborných předmětů. Jak ale zkoušky vypadají, určují samotní ředitelé a ředitelky škol. V praxi to pak vypadá tak, že na každé škole stejného zaměření vypadají zkoušky úplně jinak a výsledky studentů jsou neporovnatelné. Z dokladu o vykonání závěrečné zkoušky tak zaměstnavatel neví, co skutečně absolvent zná a umí. Jednotná závěrečná zkouška by měla pomoci tento problém řešit. Již dnes některá učiliště a odborné školy se pro jednotné zkoušky rozhodly. Je žádoucí, aby zadání zkoušek mohli ovlivňovat i potenciální zaměstnavatelé, kteří vědí, co je u nových zaměstnanců nejvíc zapotřebí a co od nich očekávají. Proto má Hospodářská komora zájem zapojit se do definice toho, co mají absolventi umět, a tím zajistit, že zaměstnavatelé budou mít důvěru v jejich schopnosti. Testy pro každý obor tvoří odborníci s učiteli a zaměstnavateli. Navrhujeme také, aby při zkouškách byli ve zkušebních komisích zástupci podnikatelů z příslušných oborů. Jednotná zkouška pro učně je zatím pro všechny školy dobrovolná, Hospodářská komora ale prosazuje, aby byla povinná.

Vedle vzdělávání uvádíte i další překážky.  Co brzdí schopnost uvést nové znalosti na trh?
Jednou z brzd je například cena patentů. Cena patentů vydávaných v Evropské unii je v průměru přibližně desetkrát vyšší než cena patentů ve Spojených státech (1800 eur) či Japonsku. Podnikatel dnes zaplatí přes 18 000 euro, aby mohl být jeho výrobek chráněn ve všech dvaceti sedmi zemích Unie. Obvykle raději zvolí pouze čtyři až pět zemí, což o něco sníží cenu, nicméně zaručí ochranu výrobku pouze v těchto vybraných zemích.
Když zhruba před rokem požádalo na zasedání ministrů hospodářství 11 zemí o zahájení tzv. zesílené spolupráce v oblasti patentu EU, daly tak jasný signál, že je nutné oblast ochrany práv průmyslového vlastnictví v EU začít řešit, a to přestože neexistuje jednotná podpora. K zesílené spolupráci se postupně připojily další země, takže nyní jich je celkem 25 včetně České republiky, což Hospodářská komora České republiky přivítala a vidí to jako velmi důležitý krok ke zlepšení dostupnosti patentové ochrany pro podnikatele v EU. Ale to, než začne „evropský patent fungovat v praxi, ještě nějakou dobu potrvá.

Proč je pro inovace nezbytný výzkum a vývoj?
Inovace vyjadřuje změnu a novinku, například zavádění vědeckého a technického pokroku, nových druhů výrobků, ale i služeb. Z tohoto důvodu je výzkum a vývoj pro inovace důležitý. Nicméně dnes lze inovovat i bez výzkumu a vývoje, tj. použít již existující technologie a vytvořit inovaci. Uveďme si to na příkladu. S pomocí internetu domácí uživatel vymyslel propojení zdravotních zařízení v USA a předávání informací o pacientech. Nepotřeboval k tomu investovat ani do výzkumu, ani do vývoje. Dokazuje to i průzkum Evropské komise, kde 46 % inovativních firem uvedlo, že neinvestovalo do výzkumu a vývoje

Jak ale podporovat ony inovace bez výzkumu a vývoje?
Určitě není žádoucí podporovat inovace bez výzkumu a vývoje, nicméně výzkum a vývoj jsou jen jednou z „ingrediencí“ inovací. Co je důležité, je dostat výsledky výzkumu na trh. Z tohoto důvodu je žádoucí jakákoliv podpora transferu myšlenek na trh. Vhodným příkladem jsou inovační vouchery, které umožňují spolupráci výzkumného, vzdělávacího a soukromého sektoru. Zkrátka, potřebné je větší sepětí, provázanost a spolupráce akademické a podnikatelské sféry. To je cesta, jak přehodit výhybku  výsledkům výzkumu a vývoje z cesty do šuplíku na cestu do praxe.
 

 

 
Publikováno: 13. 2. 2012 | Počet zobrazení: 1965 článek mě zaujal 328
Zaujal Vás tento článek?
Ano