Ceratizit SPS AMPER 2019 Schunk EuroBlech Murrelektronik

Jak si vybrat PLM?

Nabídka podnikových informačních systémů, řešení či jejich specializovaných modulů a aplikací je rozsáhlá a ne vždy přehledná, což výběr rozhodně neusnadňuje. Navíc řada odborných názvů a zejména jejich zkratek či žargonu IT specialistů není běžným uživatelům z řad průmyslových firem, pro něž jsou tyto systémy určeny příliš srozumitelná. Štěpán Mareš, ředitel plzeňské firmy TD-IS nabízí některé postřehy, které mohou pomoci se v této problematice lépe zorientovat.  

 

Systémová integrace patří k lukrativním segmentům v oblasti IT, což ovšem znamená i silně konkurenční prostředí. Jak vypadá v tomto ohledu situace na českém trhu, a do které oblasti se hlavně zaměřuje TD-IS?

Systémová integrace je široký pojem. My se zaměřujeme na oblast PLM (Product Lifecycle Managementu – správa životního cyklu výrobku) a to předurčuje naše aktivity. PLM produkty mimo jiné integrují aplikace, které data vytváří (CAD, Office,..), s aplikacemi, které je konzumují – především ERP (systémy pro plánování a řízení podniku). Naše hlavní aktivity jsou tudíž integrace jednotlivých aplikací včetně zajištění potřebné infrastruktury. Produkty jsou výsledkem činnosti prakticky každé organizace, ať je to banka, pivovar nebo strojírenský podnik, ale naši zákazníci jsou „bohužel“ především ti posledně jmenovaní - průmyslové podniky prakticky ze všech segmentů. Říkám bohužel, protože průmyslové podniky sice vytváří reálnou hodnotu, produkují věci, bez kterých si nikdo neumí život představit, ale mohou si dovolit investovat jen to, co skutečně vydělají. A to je v současném globalizovaném světě čím dále tím složitější. Na rozdíl od rozpočtových organizací si nemohou dovolit utrácet milióny za aplikace, které jim milióny zase nepřinesou zpět. Naši zákazníci nejsou ti, co utrácejí peníze daňových poplatníků, ale ti, co jim to umožňují. Možná to vypadá, že si stěžuji, ale není to tak. Podnikání je především o vytváření „zisku“, ale přesto musí člověk mít rovněž uspokojení z výsledků své práce. Když vidím spokojeného zákazníka, kterému naše řešení zvýšilo výrazně jeho produktivitu a podíl na trhu, tak cítím, že naše práce dává smysl. 
 
Jaké novinky a trendy se prosazují v oblasti PLM v současné době a jaký je z vašeho pohledu výhled do budoucnosti?

O PLM se hovoří pod různými názvy (nebo spíše zkratkami jako PDM, EDB, EDM,…) strašně dlouho. Definici tohoto pojmu od „Gartner“ jsem prvně četl někdy kolem roku 1995 a ta je stále platná. Myslím, že všichni výrobci CAD systémů od první ligy až po ta nejjednodušší řešení vidí v PLM především cestu k tomu, jak si udržet výnosy. Krabicemi s CAD trh relativně zaplnily a co dále. Tudíž trend je jasný – ke každé krabici s CAD jednu licenci PLM. Samozřejmě mají na to právo, a když to zákazníci akceptují, proč ne. Na druhou stranu by si firmy, které kupují PLM měly opravdu uvědomit, co pojem PLM znamená. Především jaké procesy pokrývá a jestli to co s krabicí CAD dostanu, není jen správa dat konstrukční skupiny. PLM musí pokrýt většinu procesů průmyslového podniku, umožnit spolupráci s dodavateli při vývoji a výrobě, integrovat používané aplikace, a především řídit opravdu celý životní cyklus výrobku. Trendem tedy určitě jsou předkonfigurovaná (out-of-box) řešení pro určitý segment. Jedním z takových řešení je Oracle Agile a9 určený pro výrobce elektroniky a medicínské techniky nezávislé na konkrétním CAD řešení. Toto řešení oslovuje jeden segment, kde jsou „stejné“ procesy a dává to smysl. Předkonfigurovaná PLM řešení výrobců CAD systémů jsou ale určená obvykle pro „všechny“ a tady už mi to smysl příliš nedává. Dalším trendem jsou bezesporu nové technologie – SOA architektura umožňující výrazně vyšší úroveň propojení s jinými systémy, podpora mobilních zařízení a myslím, že nás čeká využití PLM řešení v cloudu. TD-IS je již dnes připravena poskytovat svá řešení jako službu (SaaS). Co mne osobně překvapuje je skutečnost, že většině výrobců PLM zatím nedochází, že vedle spolupráce v rámci konstrukční skupiny je třeba řešit kalkulace nákladů, řízení projektu se správou portfolia výrobků, kvalitu a zajištění souladu.
   
Své služby nabízíte v různých variantách - Práce "na klíč" vč. vedení projektu (pevná cena za balík prací) nebo pronájem kapacit / bodyleasing (v hodinové sazbě)

V současném světě IT si dodavatel nemůže až tak moc vybírat a musí se přizpůsobit představě zákazníka. Logicky by pro nás měla být nejvýhodnější varianta „bodyleasingu“, ale přiznám se, že se tomu snažím bránit. Je hezké říci, nasadíme na projekt X pracovníků s hodinovou sazbou Y a dokud to nedodělají, tak je budete platit. Osobně dávám přednost smlouvě na bázi fixní cena, fixní čas. V projektech IT je to někdy složité bez komplexní analýzy říci co vlastně zákazník za své peníze dostane, ale pevně věřím, že snahou většiny dodavatelů není „odrbat“ zákazníka a pak se ztratit. Implementace PLM/DMS/ERP není jednorázový obchod, ale vytváří vztah dlouhodobé spolupráce, která musí být oboustranně výhodná. Pokud je tento vztah pro jednu stranu nevýhodný tak končí.
 
V čem jsou výhody a nevýhody každého z řešení, resp. pro jaké případy jsou vhodné?

Bodyleasing je rozumný pro servisní služby, popřípadě pro subdodávky. Vztah mezi systémovým integrátorem a koncovým zákazníkem by měl být založen na smlouvě na bázi TCO (celková cena investice), a zákazník by hodnotu TCO měl mít podloženou výpočtem návratnosti investice. K tomu malé doporučení – návratnost investice by si měl zákazník také vyhodnotit minimálně na konci projektu. Jak jsem řekl na úvod, průmyslový podnik si může dovolit jen takovou investici, která se mu reálně vrátí zpět. Bohužel mi přijde, že se u nás stále ještě řada firem nachytá na „výhodné nabídky“. Zkrátka klasici českého humoru to pojmenovali správně: „nechci slevu zadarmo, řekl profesor Zelí a položil na stůl stokorunu“.

www.td-is.cz
 

 

 
Publikováno: 9. 12. 2011 | Počet zobrazení: 2406 článek mě zaujal 413
Zaujal Vás tento článek?
Ano