Jak to všechno začalo, aneb vynález čárového kódu

Obraty maloobchodních prodejen a související počty položek procházejících pokladnami se v období po druhé světové válce v USA výrazně zvýšily. A ruční markování každé položky začínalo být stále obtížnější, velmi nákladné a nezvládnutelné. Proto přišel požadavek maloobchodu o zavedení nějakého systému, který dal podnět ke vzniku čárovému kódu. 
V roce 1947 Samuel Friedland, majitel sítě prodejen v Pensylvánii, nabídl zadání projektu automatického markování zboží v Drexelově technologickém institutu ve Filadelfii. Děkanem byl však odmítnut. Řešení problému se samostatně ujali absolventi Norman Joseph Woodland a Bernard Silver.
Pomyslné „Newtonovo jablko“ spadlo na Woodlanda jednou na floridské pláži. Bývalý vášnivý skaut N. J. Woodland si lámal hlavu nad možností využití Morseova kódování písmen a čísel. Na pláži bezděky vyryl prsty do písku čtyři čáry. Napadlo ho: „Čáry by mohly mít různou šířku a mohly by odpovídat tečkám nebo čárkám.“ Tedy znakům abecedy nebo cifrám.
Společně s B. Silverem přihlásili v roce 1952 vynález „Metoda a zařízení pro klasifikaci položek na bázi světelné odezvy na soubor čar“. Patent zahrnoval lineární čárový kód a jeho variantu ve formě soustředěných kružnic, tzv. býčí oko. Kódy byly na rozdíl od těch dnešních reverzní – tvořily je bílé linie na černém podkladě. Na základě optického systému, který sloužil v kinech k synchronizaci zvuku a obrazu, oba vědci vyvinuli čtečku čárového kódu.

Soutěž o standard a první načtení
Od vynálezu čárového kódu uběhlo téměř 20 let a patent zůstával stále nevyužit. Systém ručního odbavování položek na pokladnách se mezitím stal neudržitelným. Podle americké studie z roku 1969 náklady na pracovní síly (z většiny generované pracovníky v pokladních zónách) tvořily dvě třetiny veškerých nákladů a dvakrát převyšovaly výdaje za zboží od dodavatelů.
V roce 1972 byla v USA zavedena dvanáctimístná struktura číslování produktů UPC. Vynález N. J. Woodlanda a B. Silvera téhož roku prověřila praxe. Zkušební provoz automatické identifikace zboží s využitím čárového kódu tzv. býčí oko byl zahájen v supermarketu Kroger v Cincinnati. Býčí oko se však ukázalo jako slepá vývojová ulička – přesná reprodukce soustředných kružnic tiskem činila problémy.
Lídři průmyslu v USA, sdružení v organizaci Uniform Grocery Product Code (později Uniform Code Council) ještě v témže roce vyhlásili soutěž o nový nosič informace, strojově čitelný symbol, ve kterém by byl zakódován kód UPC. Do soutěže se přihlásilo sedm technologických firem.
Vznik univerzálně platného standardního čárového kódu je spjat se společností IBM. Ve vývojovém středisku v Raleigh v Severní Karolíně, kde pracoval i N. J. Woodland, byl zahájen vývoj čárového kódu, který se měl stát univerzálním standardem pro označování zboží. Na rozdíl od dvacet let starého konceptu býčího oka vypadal tento kód stejně jako kódy používané dnes.

Historické okamžiky:
3. dubna 1973: Zástupci UCC vybrali ze sedmi návrhů projekt IBM.
26. června 1974: Supermarket Marsh, Ohio. Minutu po osmé hodině ráno pokladní Sharon Buchananová na pokladně poprvé v historii v ostrém provozu naskenovala standardní čárový kód na obalu produktu. Bylo jím hromadné balení žvýkaček.
V současnosti čárové kódy Systému GS1 označují přes 50 milionů různých výrobků dodávaných více než milionem firem z celé planety.

Vznik EAN International a čárového kódu EAN-13
Před 42 lety začala revoluce, která výrazně změnila tvář maloobchodu. Automatická identifikace pomocí standardního čárového kódu umožnila okamžité bezchybné zadávání cen. Byl položen základ pro další systémy, které v budoucnu napomohly rozvoji mezinárodního obchodu a významnému zvýšení efektivity mnoha souvisejících operací.
V sedmdesátých letech zatím standard sloužil „pouze“ k označování zboží a rychle expandoval do světa. Počátkem roku 1974 proběhlo setkání delegátů z jedenácti evropských států (Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie) – ředitelů velkých maloobchodních společností, výrobců a zástupců EHS (Evropské hospodářské společenství) v Paříži. Ti rozhodli o zavedení jednotného standardu pro automatickou identifikaci položek k usnadnění přeshraničního obchodu v rámci EHS.
V roce 1976 byl na základě původního čárového kódu UPC vytvořen nový datový nosič, čárový kód EAN-13 umožňující globální využívání standardní 13místné identifikační struktury. Následujícího roku byla založena organizace European Article Numbering Association (E.A.N.A.), později EAN International, jako mezinárodní nezisková asociace s ústředím v Bruselu.

Československo bylo první…
Přes rozdělení světa do dvou politicko-ekonomických systémů spolu státy obou bloků obchodovaly.
Od konce 70. let však podniky československého zahraničního obchodu stále častěji narážely na požadavek západních odběratelů značit exportované zboží čárovými kódy. V roce 1979 ředitel exportu n. p. Čokoládovny Jaroslav Camplík (od roku 1994 prezident EAN Česká republika) přivezl z Velké Británie, od zákazníka Tesco Stores, čárový kód EAN-13, kterým partner podmínil pokračování obchodní výměny.
V podobné situaci se ocitli pivovarníci, výrobci gramofonových desek, uzenářských a mrazírenských produktů, psacích potřeb nebo např. i zápalek. Čárové kódy uváděné na československých výrobcích se zprvu vyráběly v zahraničí a nesly národní prefixy odběratelských zemí. V roce 1980 tiskárna Grafobal ve slovenské Skalici vytiskla první čárový kód na základě filmové předlohy dovezené z Velké Británie a instalovala zařízení pro kontrolu kvality čárových kódů.
Tou dobou proběhlo klíčové zasedání EAN International o dalším rozšiřování organizace. „Je nutné a neodvratné, aby se systém stal celosvětovým,“ stojí v usnesení skupiny vedené Albertem Heijnem, vnukem zakladatele stejnojmenného maloobchodního řetězce.
První načtení čárového kódu EAN-13 v maloobchodě mimo Evropu ohlásilo v roce 1982 Japonsko (bylo přijato jako první mimoevropský člen v roce 1978). Ve stejném roce byla do EAN International přijata Jugoslávie, následovaná roku 1983 Československem, které se tak stalo 19. členem EAN International a prvním zástupcem východního bloku. Ředitelem EAN Československo byl jmenován Jaroslav Martinic. Jako národní prefix, tj. první trojčíslí numerické sekvence zakódované v symbolu EAN-13, byla EAN International přiděleno známé číslo 859.

Čárový kód slouží tuzemským spotřebitelům
S exotickou technologií se brzy setkali také českoslovenští spotřebitelé. První pokladní systémy na bázi čárových kódů se však instalovaly nikoli v obchodech s potravinami a spotřebním zbožím, ale v prodejnách oděvů, bytových doplňků a jiného sortimentu. Jeden z nejstarších fungoval již v roce 1976 v obchodním domě Českého svazu výrobních družstev Družba na Václavském náměstí v Praze. „Neskenovalo se paprskem jako dnes, ale kódy se přejížděly laserovou tužkou,“ vzpomíná Karel Mádle, který v Družbě po vyučení pracoval a zažil její slavnostní otevření. „Každý kus zboží měl mít svoji etiketu, avšak vzhledem k tomu, že se dovážely ze zahraničí, přišlo „důmyslné" úsporné opatření: Samolepky se vylepily do tlustého sešitu a každá se používala tak dlouho, než se z ní tisk úplně otřel. Hledání správné samolepky a následné mnohonásobné přejíždění kódu, než ho tužka zaregistrovala, žádnou úsporu času tehdy nepřineslo…“
Čárový kód v mezinárodním standardu EAN-13 byl v československém obchodě poprvé načten před třiceti lety v pražském Domě elegance. Význam tohoto pilotního projektu není dodnes plně doceněn i přesto, že byl vůbec prvním v zemích RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) a měl sloužit jako vzor pro další implementace ve státech s plánovaným hospodářstvím. Obchod byl otevřen 1. července 1985. Zboží neopatřené kódy od výrobců se značilo etiketami, které se tiskly na místě.
První načtení čárového kódu EAN-13 na potravinářském výrobku se uskutečnilo v obchodě Pronto. Nízký poměr produktů značených čárovými kódy však maloobchodníkům zpočátku činil problémy. Např. supermarket Sip najímal studenty, kteří v noci lepili na neoznačené produkty štítky s čárovými kódy, aby se další den mohly prodávat. Rovněž kvalita označení často nebyla uspokojivá. V roce 1998 podíl označených spotřebitelských jednotek však již přesahoval 90 %. První český hypermarket byl otevřen v roce 1997 v Ústí nad Labem. Jeho prodejní plocha činila 7534 m2, osazen byl 22 pokladnami. Tím byla éra moderního obchodu zahájena.

Mikuláš Černý, GS1
 

Publikováno: 30. 3. 2016 | Počet zobrazení: 2593 472