rossleor asseco murr

Kdo chce být úspěšný, musí se neustále vzdělávat

Rok zasvěcený podpoře průmyslu a technického vzdělávání se postupně chýlí ke konci. Zda projekt splnil očekávání, o vztahu průmyslové a akademické sféry, ale i šancích absolventů na uplatnění, jak vidí situaci v českém technickém školství, co by se mělo změnit, aby studium techniky bylo pro mladé lidi atraktivnější, i další otázky týkající se tohoto tématu nám zodpověděl děkan fakulty strojní Technické univerzity v Liberci prof. Petr Lenfeld.  

 

TUL patří mezi školy, kde spolupráce s průmyslem skutečně funguje – např. v oblasti nanověd. Jak se promítá komerční úspěch této spolupráce do života fakulty strojní, funguje něco jako zpětná vazba a jak jsou tyto obory atraktivní pro studenty?
Fakulta strojní je nejstarší libereckou fakultou. Stejně jako další fakulty TUL se zabývá problematikou nanomateriálů a nanotechnologií a je v této žádané oblastí velmi úspěšná. Dokazuje to nejen publikační činnost, ale i počet podaných a zapsaných patentů. Například vědecký tým profesora Ladislava Ševčíka se na katedře částí a mechanismů strojů podílí na řešení technických inovací strojů na výrobu nanovláken, zejména nanovláken z tavenin a anorganických nanovláken. Výzkumný tým na katedře textilních a jednoúčelových strojů si pod vedením profesora Jaroslava Berana připsal na své konto významný úspěch, když vyvinul unikátní linku na výrobu jádrové nanopříze. Vědci z tohoto týmu se zabývají výzkumem a vývojem strojů a linek na výrobu nanopřízí využívající technologie zvlákňování účinkem střídavého elektrického pole včetně výzkumu tvarové a materiálové optimalizace zvlákňovacích elektrod. Spolupracují s týmem profesora Davida Lukáše na katedře netkaných textilií a nanovlákenných materiálů fakulty textilní, který se zabývá výzkumem a vývojem strojů a technologií na výrobu nanovláken a nanovlákenných struktur využívající technologie zvlákňování účinkem stejnosměrného i střídavého elektrického pole. Týmu profesora Lukáše se podařilo vyvinout unikátní zařízení na výrobu nanovláken typu jádro/plášť, kde aditiva tvořící jádro nanovlákna jim dodávají specifické funkční vlastnosti. Tým na katedře strojírenských technologií fakulty strojní se kromě výzkumu v oblasti aplikačních možností uhlíkových nanotrubic se také zabývá výzkumem v oblasti polymerních materiálů s nanokrystaly celulózy.
Do vědecké práce se zapojují mladí vědci i studenti. To, stejně jako vědeckovýzkumné výsledky, zvyšuje atraktivitu studijních oborů z hlediska zaměření studia. Spolupracujeme s řadou výrobních podniků, daří se nám výsledky naší vědecké praxe realizovat v praxi a firmy zase zpětně ovlivňují rozvoj jednotlivých oborů zadáváním odborných činností, tématy prací, oblastmi smluvního výzkumu, společným řešením projektů, apod.

Kde vidíte hlavní současné problémy v rozvoji a podpoře technického školství v ČR, je to legislativa, finance, nedostatek kvalitních vyučujících, nebo něco jiného? A jaké jsou podle Vás možnosti řešení?
Problémů je hodně, ale pokud bude vůle je řešit, pak se určitě řešit dají. Vládní podporu Roku průmyslu a technického vzdělávání vnímám jako začátek na dlouhé cestě k rozvoji a podpoře technického školství v ČR. Zainteresování a odpovědní lidé by si měli uvědomit, že je to běh na dlouhou trať a že se změny neprojeví okamžitě. Proto - aby už nebylo pozdě - je nutné okamžitě nastartovat změny v legislativě, v postavení, financování a podpoře technického školství, v kvalitě vzdělávacího procesu na všech stupních, v počtu vysokých škol. Kompetentní lidé se musí této problematice důsledně a systematicky věnovat v horizontu několika let.
ČR patří k zemím s vysokým podílem průmyslu na celkovém HDP, nejvyšším v rámci EU. Z hlediska vzdělávání by proto měly být podporovány technické a přírodovědné obory. Pokud nebudou na trhu práce odborníci s odpovídajícím vzděláním, nemůže si ČR udržet vysokou konkurenceschopnost průmyslové výroby ani reagovat na výzvy nové průmyslové revoluce, Průmysl 4.0. Po listopadu 1989, kdy velké množství firem bylo privatizováno nebo zaniklo a hodně lidí z průmyslu přišlo o zaměstnání, se obecně změnil pohled lidí na průmysl a technické školství. Zájem mladé generace se přesunul do oblasti humanitních a společenských oborů. Zřejmě i v důsledku obav z matematiky a fyziky došlo v posledních dvaceti letech k výraznému poklesu zájmu o studium technických oborů, což je v rozporu s  požadavky zaměstnavatelů a celé společnosti. Současný průmysl drží silné ročníky z konce minulého století. Ale kdo je nahradí, až odejdou do důchodu? Stát musí reagovat na nedostatek technicky vzdělaných lidí koncepčními kroky, které povedou k udržení a rozvoji technického školství, jako to třeba dělá u výzkumných center pomocí národního programu udržitelnosti. Je potřeba změnit myšlení veřejnosti ve vztahu k technickým oborům, maximálně podporovat studium technických oborů.
Technické školství je podfinancované a stávající systém financování vysokých škol nevede k jeho rozvoji, pokud má držet krok s průmyslovou praxí. Stát by měl nastavit taková pravidla financování vysokých škol, aby byly zajištěny potřeby ekonomiky ČR, zvláště průmyslu, který přináší nejenom příjmy do státního rozpočtu, ale je i hnacím motorem ekonomiky. Školy se musí hodnotit na základě potřebnosti oborů a kvality výuky, nikoliv na základě počtu studentů. Je nutné začít uvažovat o změně koeficientů ve prospěch technických fakult, ale i o redukci počtu vysokých škol.
Kvalitní technické vzdělání je nepostradatelné nejen pro průmysl, ale také i z hlediska uskutečňování vědy a výzkumu. Absolventi technických oborů nekončí jenom v průmyslové praxi, ale také ve výzkumných centrech a organizacích. Aby byli tito lidé co nejlépe připraveni na vědeckou kariéru a osobnostní rozvoj, tak je musí vyučovat kvalitní učitelé, kteří s nimi budou ve styku nejenom během studia, ale budou s nimi řešit i projekty nebo úkoly z praxe. A zde se opět projevuje nedostatek finančních prostředků pro zaplacení kvalitních vyučujících a rozvoj technických fakult. Pokud nebudou technické fakulty, nebudou ani lidé do nově vzniklých výzkumných center, které leckdy mají lepší podmínky, než technické fakulty.

Hodně se mluví o potřebě užší spolupráce a propojení školství a firemního sektoru, ale hlavně spíše jen mluví, nebo jsou už znát či realizovány nějaké skutečně efektivní kroky k tomuto ušlechtilému záměru?
Obecně strojní fakulty úzce spolupracují s průmyslovou praxí a naše fakulta není výjimkou. Klademe důraz na propojení a vzájemné působení akademického prostředí a průmyslové praxe nejenom v oblasti vědeckých, výzkumných, vývojových a inovačních aktivit a projektů, v oblasti smluvního výzkumu, ale i v oblasti rozvoje a inovace studijních oborů. Zařazujeme moderní poznatky z praxe do výuky. Studenti ve svých závěrečných pracích řeší v převážné míře konkrétní zadání průmyslových podniků. Ve spolupráci s průmyslem řešíme společné výzkumné a vývojové projekty, participujeme na smluvním výzkumu. Praxe v podnicích a praktikantská místa zvyšují připravenost našich studentů pro nástup do praxe. Pro bezproblémové uplatnění našich absolventů klademe důraz na rozvoj znalostních kompetencí studentů a vhodnou profilaci jednotlivých studijních oborů a zaměření s ohledem na potřeby trhu práce. Současně nabízíme jasně profilované oblasti celoživotního vzdělávání.

Letošní rok byl ve znamení průmyslu a technického školství, jak se podle vašeho názoru vydařil tento projekt? Splnil např. konkrétně v případě liberecké univerzity Vaše očekávání?
Je velmi záslužné, že se projekt snaží změnit pohled veřejnosti na vnímání průmyslu a technických oborů. Je nutné neustále vysvětlovat, že technické vzdělání je nezbytné pro rozvoj naší ekonomiky a že přináší pracovní jistoty a velmi dobré finanční ohodnocení. O podpoře technického školství se začalo mluvit před více jak pěti lety, kdy se začal projevovat výrazný nedostatek technicky vzdělaných odborníků. A tento nedostatek se stále zvyšuje - mluví se až o 100 tisících chybějících technicky vzdělaných lidí. Co proti tomu bude dělat vedení našeho státu? Tento problém nevznikl teď, ale přetrvává a narůstá již dlouhou dobu. Stát zřejmě v této oblasti selhal a není schopen to řešit. Proto je nutné ocenit snahu Svazu průmyslu a dopravy organizovat diskuse, panely, semináře, workshopy, zapojit stát, firmy a společnosti do spolupráce se školami i za medializaci témat a prezentaci výsledků. Z tohoto pohledu se projekt vydařil a naše fakulta strojní se ke kampani aktivně připojila. Je ale fakt, že při vyhlášení Roku průmyslu a technického vzdělávání jsem osobně čekal více pro všechny oblasti naší činnosti. Věřím však, že brzy bude nastavena a zahájena koncepce rozvoje a podpory technického školství v ČR. Nemůžeme déle čekat, protože vychovat novou generaci technicky vzdělaných lidí na středních nebo vysokých školách bude trvat minimálně čtyři roky. Doufám, že paní ministryně začne brzy naplňovat slib o podpoře technického školství, který dala panu prezidentovi při svém jmenování do funkce.

Kdybyste měl porovnat technické školství různých stupňů v ČR a ve světě, kde jsou hlavní odlišnosti a jak si na tom stojí čeští technici, resp. absolventi co do úrovně znalostí, možností uplatnění apod., ve srovnání s jejich zahraničními protějšky?
České technické školství má ve světě stále velmi dobré jméno. Zpětné reference potvrzují, že technické školy produkují absolventy, kteří mají dostatečné znalosti, schopnosti řešit problémy a úkoly, jsou srovnatelní s absolventy z jiných zemí. Na druhé straně není v možnostech strojních fakult připravit absolventy na všechna odvětví a specializace průmyslu. Navíc ukončeným studiem vzdělávání nekončí a kdo chce být úspěšný, musí se neustále vzdělávat.
Je však nutné zdůraznit, že kvalita výuky a následně i znalosti absolventů jsou silně závislé na vzdělávacím systému a na kvalitě a relevanci akademiků, učitelů. Pro kvalitní vzdělávací proces je nezbytné získat a udržet co nejlepší odborníky, kteří však musí být adekvátně zaplaceni a ne se obávat z roku na rok, zda přijde dostatečný počet studentů pro financování výuky a s tím souvisejících provozních nákladů. Takovýto systém nebude nikdy stabilní. Financování technických škol by mělo být víceleté, obdobně jako v sousedních zemích, aby zajistilo požadované činnosti, rozvoj a potřeby společnosti. Pokud porovnáme technické školství ve světě, tak např. v Německu mají víceletý systém financování, zajišťující rozvoj oborů dle potřebnosti daných spolkových zemí a požadavků průmyslu. V Kanadě potřebu oborů určují potřeby průmyslu a odvětví v daném regionu. Poněvadž studium na kanadských školách je placené, je to student, který na základě své pozice na trhu práce z hlediska uplatnitelnosti určuje, který obor je pro něho skutečně významný. V nedávné minulosti jsme se bavili s proděkanem fakulty strojní ze Slovinska, kde je podpora technického vzdělávání ze strany státu výrazně vyšší, přestože ekonomická aktivita a pozice obou zemí je vzájemně porovnatelná.
Uplatnění absolventů technických oborů je velmi dobré. Nabídky zaměstnání převyšují několikanásobně počet absolventů, platové ohodnocení je nadstandardní. Firmy chtějí absolventy, ale my je v takovém počtu nemáme, protože současná generace nemá dostatečný zájem o studium technických oborů. Slýchávám od ředitelů firem příklady, že když firma vypíše výběrové řízení třeba na pozici konstruktéra, nikdo se často několik měsíců nepřihlásí, zatímco na pozici administrativního pracovníka se okamžitě hlásí desítky uchazečů. Naslouchá vůbec někdo firmám z hlediska jejich požadavků na skladbu absolventů? Stát prostě musí monitorovat poptávku po oborech a tomu přizpůsobit i koncepci středních a vysokých škol ve vztahu ke strategickým oborům ekonomiky. Rekvalifikační procesy pomáhají zaplnit chybějící počty technicky vzdělaných lidí, ale to je pouze částečné řešení, které nedokáže plně pokrýt požadavky průmyslu.

Kdy by se mělo ideálně začít s přípravou nejmladší generace na technické obory, začít vytvářet vztah k technice? Není na středních školách už pozdě?
Kvalita a zaměření vzdělávacího systému na všech úrovních bude do budoucna rozhodovat o úspěchu a konkurenceschopnosti ČR nejenom v mezinárodním srovnání. Proto by se s polytechnickou výchovou mělo začít již na základních možná i mateřských školách. Vždyť dnešní děti bez problémů zvládají digitální technologie současnosti. Těchto znalostí se musí využít pro rozvoj informací o technice v širších souvislostech. S tím jde ruku v ruce i výuka matematiky a fyziky, která by měla být zajímavá a poutavá.
Dám Vám příklad. Na fakultě strojní jsme nedávno řešili projekt „Za školou“, kdy jsme žákům základních škol představovali technologie a procesy, používané při výrobě dílů z rozdílných materiálů. Děti byly nadšené, protože to většina z nich viděla „poprvé“ a nedovedli si to představit. Dnes děti už nevidí svého tatínka svařovat, řezat, brousit, prostě něco vyrábět. Místo toho slyší, jak je průmysl nezajímavý, jak je studium techniky obtížné. A když se k tomu připočte, že se téměř zrušila praktická výuka na školách, tak si technické obory v současnosti vybere jen malé procento žáků nebo maturantů. Proto se musí vztah k technice vytvářet co nejdříve a stát by si měl co nejdříve určit priority v těchto oblastech. Je to možná jedna z posledních příležitostí.
Absolvent Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, profesuru získal pro obor strojírenská technologie. Uznávaný odborník na technologie zpracování plastů a kompozitů. Od února loňského roku děkan Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci. Řešitel nebo spoluřešitel projektů a výzkumných záměrů, smluvního výzkumu, je autorem nebo spoluautorem výsledků aplikovaného výzkumu, řady článků a publikací na konferencích.
 

 
Publikováno: 13. 1. 2016 | Počet zobrazení: 3241 článek mě zaujal 546
Zaujal Vás tento článek?
Ano