Ceratizit AMPER 2019

ČR jako průmyslový lídr unie? Statisticky ano, ale...

Česko je podle statistických údajů, které minulý měsíc prezentoval Český statistický úřad (ČSÚ) nejprůmyslovější zemí EU - průmyslová výroby představuje téměř polovinu ekonomiky. To jsou samozřejmě impozantní data. Ale je skutečně důvod k jásotu?

 

ČR letos patří mezi první pětku zemí EU s nejrychlejším tempem průmyslového růstu - naše průmyslová produkce od ledna do července vzrostla meziročně o 5 %, rychleji výroba rostla v prvním pololetí jen v Irsku, Maďarsku, na Maltě a v Polsku. Podle nejnovějších údajů Eurostatu a ČSÚ se ČR dostala svým podílem průmyslové výroby na HDP na přední místo v EU. Průmysl se na podnikové ekonomice v Česku podílí 47,3 %, což je vůbec nejvyšší hodnota mezi zeměmi unijní „osmadvacítky“. Dokonce ještě více než v sousední Německo, které je uznávanou průmyslovou velmocí, kde činil podíl průmyslu na tamní ekonomice “jen” 40,2 %. Druhý největší podíl průmyslu na ekonomice má v unii Maďarsko (45,9 %), třetí jsou s 45% podílem Poláci.

Čtvrtina lidí je zaměstnána v průmyslu
Podle ČSÚ loni v průmyslu pracovalo více než 1,45 mil. osob, což znamená, že více než čtvrtina (28 %) všech českých zaměstnanců působí právě v oblasti průmyslové výroby, která je v případě ČR silně proexportně zaměřená - na vývoz směřuje podle statistiků přes polovinu české průmyslové produkce.
Skutečnost, že ČR je v evropském kontextu dlouhodobě na předních místech žebříčku průmyslově vyspělých zemí, není až tak překvapivá. Navazuje ostatně na staré tradice prakticky už od dob rakousko-uherské monarchie, jejíž průmyslový potenciál byl koncentrován převážně v Čechách a na Moravě. Na hrubé přidané hodnotě v Česku se loni průmysl podílel jednou třetinou, podobně tomu bylo ale už před 20 lety. Mění se však struktura průmyslové výroby a ČR je stále závislejší na zpracovatelském průmyslu, jehož podíl a role stále roste. To je způsobeno mj. atraktivitou regionu pro firmy a investory díky nižším mzdám, kvalifikovaným pracovníkům a geografické poloze.
Rozhodujícím a nejdůležitějším je sektor automotive, kde v rámci tuzemského průmyslu vzniklo 13,7 % hrubé přidané hodnoty (= hodnota nově vytvořených výrobků a služeb, od které odečteme všechny materiály, energii či polotovary, jenž byly při této výrobě spotřebovány). Výroba v automobilovém průmyslu se podle ČSÚ za posledních 10 let více než zdvojnásobila. Jen loni v tomto odvětví bylo vyrobeno téměř 1,25 mil. aut a přibylo přes 6000 zaměstnanců.
K dalším významným oblastem průmyslu patří výroba kovových konstrukcí, kovodělných výrobků a strojů. Spolu s automobilovým průmyslem se podíl těchto tří odvětví na tvorbě přidané hodnoty a zaměstnanosti v průmyslu stabilně pohybuje kolem 30 %. Zajímavým, i když minoritním odvětvím jsou hi-tech obory, jako letecký průmysl či jaderná energetika (ČR je jednou z mála zemí, která dokáže konstruovat a vyrábět JE), které vypovídají o vyspělosti ekonomiky.
Dlouhodobě naopak slábne pozice ČR na mapě textilního a oděvního průmyslu (výroba oděvů se za posledních 10 let propadla téměř o polovinu a počet zaměstnanců se snížil o 18 000). Země, která byla kdysi, díky firmě Baťa, ukázkovým příkladem prosperity obuvnického průmyslu, už v tomto oboru dnes nehraje ani příslovečné druhé housle, a nemá prakticky žádnou roli. Stejně tak je na ústupu těžba a úprava černého či hnědého uhlí, kde v průběhu uplynulé dekády výroba klesla takřka o třetinu.

Skrytá úskalí statistik
Statistiky (zvláště ty, které poukazují na nějaký výrazný úspěch před jinými) bývají ošidné, zejména jsou-li data vytržena z celkového kontextu a nadšení nad vlastní skvělostí a výjimečností mívá obvykle i své stinné stránky, které se hlavně politici snaží oslavnými ódami na výjimečné výsledky kamuflovat. První upozornění by tedy mělo vzít v úvahu, že tato čísla jsou většinou skutečně výjimečná v pravém slova smyslu – tedy, že jich není zdaleka dosahováno stabilně a pravidelně, aby nás opravňovala k (přiměřenému) optimismu. Byť toto zrovna není uvedený případ - ČR patří dlouhodobě mezi země s vysokým podílem průmyslové výroby - čertovo kopýtko tkví v tom, že hlavním tahounem, který se o tyto výsledky zasloužil, je automobilový průmysl. Tedy odvětví, na němž je české ekonomika do značné míry závislá, ale které poměrně často podléhá různým výkyvům. Jinými slovy, skvělé výsledky nemusí (a také s vysokou pravděpodobností nebudou) trvat věčně. Sektor automotive si ve struktuře české průmyslové výroby vydobyl dominantní pozici a tomu se přizpůsobila i naše průmyslová infrastruktura - úspěšnost českého průmyslu stojí a padá s vývojem automobilového trhu. A staré čínské přísloví, že není dobré dávat všechna vejce do jednoho košíku, protože v případě upadnutí jsou následky obvykle tvrdé, si Česko při několika posledních krizích, kterými automobilový průmysl prošel, už mělo příležitost vyzkoušet na vlastní kůži.
Navíc z pohledu komplexněji nahlížené statistiky již vypadá situace trochu jinak. Například pokud jde o význam průmyslové výroby v jednotlivých zemích pro EU jako celek, v žebříčku sestaveném na základě toho, jaký význam mají jednotlivé unijní země pro průmysl EU, je Česko mezi nejdůležitějšími přispěvateli až na 11. místě - na celkové průmyslové produkci v unii se podílí pouze 2 %. Na špici statistik figuruje Německo (kde se realizuje více než čtvrtina unijní průmyslové výroby), Velká Británie, Itálie a Francie -”velká čtyřka” pokrývá téměř 64 % průmyslu EU.

Země s největším podílem na průmyslu EU

Země                                       Podíl na
                                             průmyslu EU
1. Německo                                27,4 %
2. Velká Británie                         12,7 %
3. Itálie                                     12,1 %
4. Francie                                   11,6 %
5. Španělsko                                6,3 %
6. Nizozemsko                              4 %
7. Polsko                                     3,8 %
8. Švédsko                                   3,3 %
9. - 10. Belgie                              2,8 %
9. - 10. Rakousko                         2,8 %
11. ČR                                         2 %
12. Dánsko                                   1,9 %
13. Irsko                                      1,8 %
14. Finsko                                    1,4 %
15. - 17. Portugalsko
Rumunsko
Maďarsko                                     1,1 %

Jsme skutečně tak dobří?
Pro porovnání ekonomické vyspělosti různých zemí se obvykle používá hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele. Absolutní čísla jsou však ošidná a statistická porovnání by byla dost zkreslující vzhledem k odlišným podmínkám (mzdy, reálná kupní síla, cena nemovitostí, životní náklady atd.) v různých zemích. Obecně platí, že čím vyšší jsou v dané zemi mzdy, tím vyšší jsou tam i ceny v porovnání se státy s nižšími mzdami. Eurostat proto používá i přepočet na standard, resp. paritu kupní síly (PPS) - což je měřítko, které se snaží zohlednit cenové rozdíly mezi státy: společná jednotka, za kterou si v každé ze zemí EU spotřebitel může dovolit stejné množství zboží a služeb. Podle nedávno zveřejněných čísel Eurostatu za loňský rok se Česko v tomto ukazateli dostalo na 84 % průměru EU, což je o dva body lepší hodnota než předchozí rok 2013, kdy český HDP na hlavu dosahoval podle nyní revidovaných údajů 82 % průměru EU (podle původních loni zveřejněných údajů Eurostatu to bylo jen 80 %). Tato hodnota tak opět dosáhla (stejné) předkrizové rekordní úrovně z roku 2007. Posuzováno podle hrubého domácího produktu na osobu, vyjádřeného ve standardu kupní síly (PPS), je ČR 16. nejbohatší zemí EU. Posuzováno méně optimisticky vyjadřují však stejná data, že v kupní síle jsme desátí od konce a ČR se nachází ve spodní polovině žebříčku...

...a co za to?
Pokud jde o příjmy, zaostávají Češi za průměrem EU poměrně výrazně, ČR se pohybuje ve spodní třetině srovnávacích žebříčků. Nejvyšší příjmy v EU při zohlednění kupní síly (tzn. rozdílů v cenách mezi jednotlivými státy) mají podle údajů ČSÚ na základě posledních dat Eurostatu z roku 2013 obyvatelé Německa, kde příjmy převyšují unijní průměr o 27,5 % (nedosahují však úrovně Švýcarska, které sice není členem EU, ale převyšuje, pokud jde o příjmy obyvatel, průměr unie téměř o 35 %). Nad průměrem EU jsou ještě Rakousko (122,7 %), Francie a Švédsko s ca 114,5 %, Belgie a Finsko (ca 113 %), Nizozemsko (110,5 %), Velká Británie (107,3 %), Dánsko (105,2 %) a Itálie (101,3 %). Na opačné straně žebříčku je s nejnižšími příjmy na obyvatele v paritě kupní síly Chorvatsko (60,4 % unijního průměru) a Lotyšsko (57,9 %). Česká republika patří podle výše příjmů za rok 2013 s necelými 73 % unijního průměru na 18. místo žebříčku (nedosahuje tedy ani na slabší průměr). Obdobně je na tom s téměř stejnými čísly i Litva, Slovensko a Řecko. Minimálně v tomto ohledu máme tedy ještě Evropu stále co dohánět, s čímž ovšem souvisí i otázka produktivity, kde mají nejvyspělejší evropské země před námi také náskok (podle loňské ročenky ČSÚ bylo Česko šesté nejhorší ze zemí EU, pokud jde o ukazatel produktivity práce měřeno k průměru EU = 100).
Minimální mzda stanovená pro letošní rok je v ČR téměř 6krát nižší než v Lucembursku, které figuruje v evropských mzdových statistikách na prvním místě tabulky, přičemž zdejší HDP na hlavu je oproti Lucembursku třetinový. Lucembursko nicméně není ideální srovnávací příklad - data jsou zkreslená tím, že na tamním HDP se podílí řada lidí ze sousedních států, kteří v Lucembursku pracují a objem výroby se tak dělí mezi menší počet osob, než kolik na ni skutečně přispělo. V porovnání s dalšími 21 zeměmi EU, které minimální mzdu stanovují, je letošních 9200 Kč měsíčně v Česku (zhruba 336 eur, což odpovídá 502 PPS), pátá nejnižší mzda v unii, rozdíl oproti zemím v čele žebříčku je však menší, než z pohledu srovnání absolutní hodnoty minimální mzdy, kdy je ta česká čtvrtá nejnižší.
Pohledem ekonoma je tak česká pracovní síla levnější než ve většině zemí EU, což ale nastoluje riziko, že ČR bude jednak figurovat v plánech investorů spíše jen jako zásobárna levné pracovní síly v logisticky výhodném středu Evropy, jednak že schopní lidé nebudou ochotni akceptovat nižší mzdy v porovnání se svými zahraničními kolegy a budou odcházet za lepšími možnostmi.

Minimální mzda v zemích EU v roce 2015:
Pořadí        Země                Přepočtená minim. mzda                (nepřepočtená)
                                                                                    minim. mzda za měsíc v €
1.          Lucembursko                   1 561 PPS                                   1923
2.          Německo                         1 441 PPS                                   1473
3.          Belgie                             1 374 PPS                                   1502
4.          Nizozemsko                     1 363 PPS                                   1502
5.          Irsko                              1 238 PPS                                   1462
6.          Francie                            1 137 PPS                                   1458
7.          Velká Británie                  1 114 PPS                                   1379
8.          Slovinsko                           949 PPS                                     791
9.          Malta                                 906 PPS                                     720
10.        Španělsko                          798 PPS                                     757
11.        Řecko                                764 PPS                                     684
12.        Polsko                               738 PPS                                     410
13.        Portugalsko                        685 PPS                                     589
14.        Maďarsko                           593 PPS                                     333
15.        Chorvatsko                         584 PPS                                     396
16.        Slovensko                          536 PPS                                     380
17.        Lotyšsko                            507 PPS                                     360
18.        Česká republika                  502 PPS                                     332
19.        Estonsko                            488 PPS                                     390
20.        Litva                                  464 PPS                                     300
21.        Rumunsko                          384 PPS                                     218
22.        Bulharsko                           380 PPS                                     148

Zdroj: Eurostat
 

 
Publikováno: 9. 12. 2015 | Počet zobrazení: 1423 článek mě zaujal 178
Zaujal Vás tento článek?
Ano