Pomůže novela o firemních školách podnikům, které si chtějí vychovávat budoucí zaměstnance?
Začarovaný kruh. I tak by se dal popsat problém na českém trhu práce - absolventi technických učňovských i středoškolských oborů tu mají stále větší problém najít uplatnění, firmy se přitom potýkají s dlouhodobým úbytkem kvalitních absolventů. V čem je potíž?
„Školy se často vyvíjejí mimo potřeby praxe,“ říká Ivana Dobešová, poslankyně, místopředsedkyně výboru pro vědu, vzdělávání a mládež a předsedkyně podvýboru pro střední a vyšší odborné školství. Pomoci má novela zákona z jejího pera, která usnadní zakládání tzv. firemních škol. Odborné veřejnosti jej poslankyně představila na Strojírenském fóru v březnu letošního roku.
Co novela zákona přinese?
Firemní školy nejsou žádnou novinkou, bylo ale zapotřebí, aby se jejich zakládání zjednodušilo a ztransparentnilo. Novela přináší jasný signál pro to, co nyní společnost a trh práce potřebuje: propojit absolventy s potřebami podniků. Návrh nově počítá také s tím, že školy budou moci zakládat i sdružení podniků. Dává to možnost i menším společnostem spojit se s firmami podobného typu a vychovat si budoucí zaměstnance.
Co takové vzdělání přinese studentům?
Žáci by už v době studia bezprostředně poznávali praxi, do které by jako absolventi přímo nastoupili. Věřím, že právě perspektiva zaměstnání by byla pro žáky a jejich rodiče tou nejlepší motivací pro studium na firemních školách. V neposlední řadě by odpadla potřeba zaškolovat čerstvé absolventy, či pro ně zajišťovat rekvalifikace, což se dnes v praxi často děje a náš stát to stojí nemalé peníze. Stejně tak by např. umožnily učitelům absolvovat stáže v provozech, pro které by připravovali své žáky. Navíc by podniky své školy vybavily potřebnými učebními pomůckami. Ty jsou v současném odborném školství zastaralé a jejich obnova je mnohdy nahodilá a nesystematická.
Očekáváte boom firemních škol?
To rozhodně ne, ani to není cílem. Firemní školy samozřejmě mohou vznikat tak říkajíc na zelené louce, nechceme však nárůst počtu nových soukromých škol, ale spíše zkvalitnění vzdělávání v současných odborných školách. Vytvořili jsme legislativní nástroj, o který se budou moci krajské úřady opřít, pokud budou chtít školy převést na firemní. Doufáme, že se tak zamezí často nesmyslné optimalizaci škol, kdy se některé odborné školy, se kterými si neví krajské úřady rady, slučují s dalšími typy škol, například s obchodními akademiemi. Přitom v okolí existují silné podniky, které mají možnosti a zájem vzdělávat a profilovat svoje vlastní absolventy, kteří tam poté mohou najít uplatnění.
Nehrozí pak, že budou absolventi úzce profilovaní jen pro jednoho zaměstnavatele?
V tom nám pomohou rámcové vzdělávací programy. Je v nich přesně stanovený povinný obsah a 30% prostor pro profilaci. Kvalita absolventa je tedy více méně dána, ať je zřizovatelem kdokoliv. Další zárukou kvality je pak státní maturitní nebo profilová zkouška. Z čeho mám ale více obavy, jsou současné tendence brát odborným školám kompetence v oblasti odborné profilace a posilovat všeobecné předměty směrem ke státní maturitní zkoušce. Školy z toho pak vycházejí jako zemědělská nebo technická „gymnázia“ na úkor odbornosti. Plynou pak z toho problémy při následném uplatnění na trhu práce: podniky vždy raději upřednostní uchazeče, který je schopný okamžitě nastoupit do praxe, bude znát problematiku oboru a bude ji schopen řešit, než absolventa teoreticky připraveného pro další studium na vysoké škole. Osobně jsem zastáncem zcela jiného modelu se dvěma státními, dvěma profilovými a jednou volitelnou zkouškou buď z všeobecného, nebo odborného předmětu. Studenti, kteří chtějí pokračovat studiem na vysoké škole, se tak vyprofilují sami a ostatní to nezatíží na úkor odbornosti.
Jaké jsou zatím zkušenosti s firemními školami v ČR? Daří se jim propojovat teoretickou a praktickou výuku?
Vlastní firemní školy zatím existují spíše výjimečně a jsou součástí velkých a silných podniků, které na sebe vzaly tíhu vzdělávání, a to bez legislativní podpory. Systém jim neumožňuje dosáhnout na dotace, na které by logicky, jako subjekt poskytující vzdělání, měly mít kompletně nárok. Jako soukromé školy sice dosáhnou na platy pedagogů, ale provozy školních budov platí ze svého zisku. V tomto směru chci podpořit i sdružení podniků, které budou moci společně provozovat školu, ze které vyšlou do praxe kvalitně vybavené absolventy. Dnes tuto potřebu zajišťují například rekvalifikační centra, která si může zřídit spíše velký silný podnik. Každopádně je současná praxe všestranně nevýhodná, podniky nemají záruku kvalitních absolventů a absolventi ztrácejí sebevědomí a motivaci hned na startu profesního života. Firemní školy podporované státem by tuto situaci měly v budoucnu zásadně změnit.
Jaké budou mít školy a jejich studenti záruky, že si podniky svou investici do vlastní školy nerozmyslí?
To je samozřejmě ošetřené. Pokud se tak stane, podnik bude muset začít jednat s krajem o tom, zda si kraj vezme školu opět pod sebe.
Je to první vlaštovka v propojení odborného školství s potřebami společnosti a přímo s firmami. Pokud se vše podaří, domníváme se, že to pomůže všem stranám - absolventům najít práci a podnikům kvalifikované zaměstnance, finančně se pak může ulevit kraji i státu.
Hana Nečasová
Strojírenské fórum 2015
Již druhý ročník Strojírenského fóra, který se uskutečnil v polovině letošního března v pražském Obecním domě pod taktovkou Svazu Strojírenské technologie, pořádala společnost Exponex. Na dva dny se zde sešlo 200 lídrů strojírenských firem, ředitelů odborných škol, zástupců ministerstev i dalších institucí státní správy a oborových svazů. Diskutovalo se především o možnostech podpory exportu a jeho financování i o nutnosti intenzivnější státní podpory aplikovaného výzkumu ve výzkumných centrech i přímo ve firemní sféře. Jeden den byl zasvěcen - v současné době ožehavému tématu - technickému školství. Strojaři na fóru deklarovali hlavní požadavky, které pomohou rozvoji strojírenského oboru.
574
