Po silnicích i na kolejích
Hybridních vozidel schopných jezdit po kolejích i po silnicích není mnoho, a vesměs jde o specializovaná zařízení např. pro údržbu železničních tratí. Existují však i pozoruhodné projekty, které sloužily běžné dopravě - např. v Británii fungovaly podobné vozy nazývané Ro-Railer ve 30. letech 20. století.
Ve službách německých spolkových drah jezdily ještě v 50. - 60. letech minulého století regulérní „kolejové autobusy”, označované jako Schi-Stra-Bus (Schienen-Straßen-Omnibus čili kolejově-silniční autobus), což byly speciální autobusy vybavené navíc železničními podvozky. Dráhy si objednaly dva prototypy, na jejichž základě byly vyrobeny tři autobusy, které se poprvé představily na mezinárodním automobilovém veletrhu ve Frankfurtu v roce 1953, dráhy pak objednaly u firmy Nordwestdeutscher Fahrzeugbau ve Wilhelmshavenu padesátku těchto vozidel, poháněných dieselovým motorem o výkonu 88 kW, který umožňoval omnibusu rychlost až 120 km.h-1 na silnicích a 80 km.h-1 v železničním režimu. Cestující měli k dispozici 43 míst k sezení a 15 - 24 k stání. Poslední se Schi-Stra-Busem svezli na tradi Koblenz - Betzdorf 27. května 1967, tento den znamenal ukončení regulérní služby těchto pozoruhodných dopravních prostředků.
580
