Permanentní inovace ze země zaslíbené
Zatímco většina lidí si s Izraelem spojuje hlavně hojně medializovaný blízkovýchodní konflikt, strojírenským specialistům se vybaví spíše jedno jméno: ISCAR. Tamní výrobce obráběcích nástrojů patří mezi elitu ve svém oboru a firma působící převážně v galilejské průmyslové zóně Tefen na severu země je díky svému českému zastoupení dobře známa obráběcím profesionálům i u nás. O posledních novinkách, oborových trendech i složité situaci českých strojařů si s námi pohovořil jednatel firmy Ing. Zdeněk Roubíček.
S čím se chystáte letos do Brna?
V loňském roce jsme účast na MSV vynechali, protože jsme se prezentovali na prestižním veletrhu EMO v Hannoveru, a jelikož nemá smysl investovat dvakrát po sobě do podobné akce, tak to střídáme. Letos ale v každém případě na MSV budeme a chceme představit nejaktuálnější novinky řady IQ, kterou nabízíme poslední rok, a kterou máme v hlavním programu. Takže bude spousta novinek i rozšířených nástrojových řad, které jsme v portfoliu měli doposud, a to od každého oboru, ať už to jsou zapichovací nástroje,soustružnické, frézovací či vrtací. Od každého máme něco, co budeme představovat a ať už uvádět na trh, nebo posilovat povědomí o příslušném produktu. V každém případě novinky, které uvádíme, jsou novinky z poslední doby – poslední technická “nej...”
Znamená to, že na MSV budou prezentovány i věci, které budou mít třeba českou premiéru?
Určitě ano.
V produktových řadách ISCARu zaujímají stále výraznější roli nástroje na obrábění speciálních, zejména těžkoobrobitelných materiálů, jako jsou třeba titan, kompozity... Jak si tento segment vede na českém trhu?
Není to úplně nová záležitost, nebo zcela nový trend, ale do popředí zájmu se dostává hlavně právě v posledních letech či desetiletích. Náročnost materiálů z hlediska jejich mechanických hodnot a možností obrobitelnosti samozřejmě neustále vzrůstá. Jsou obory, jako je např. letectví, jaderná energetika, medicínské aplikace nebo různé potravinářské záležitosti, kde materiálový vývoj skutečně hodně poskočil a vede k intenzivnějšímu využití vysokopevnostních materiálů často se zhoršenou obrobitelnosti. A to samozřejmě musíme umět řešit, takže i jeden z našich hlavních cílů je, abychom uváděli na trh vhodné nástroje pro tyto segmenty, kam „strojařina” nově směřuje.
Kromě tradičních, klasických strojírenských obráběcích disciplín se začínají výrazně prosazovat i extrémnější varianty jako vysokorychlostní obrábění - HSC, nebo mikroobrábění. Co to znamená pro výrobce nástrojů?
Především vyšší nároky. A nejen pokud jde o mikroobrábění při minimálních hloubkách třísek, úběrů a posuvu, ale zejména miniaturní nástroje - jsou to de facto gravírovací nástroje, které se používají pro různé precizní operace a miniaturní obrobky. Na druhé straně je tu vysokorychlostní obrábění a také vysoce silové obrábění - dva speciální úhly pohledu, které z titulu produktivity je potřeba řešit. Pro výkonové obrábění, jako jsou třeba operace na velkých horizontkách, karuselech apod. potřebujeme i silové obrábění. Dnešním trendem je ale pohybovat se v oblastech vysokorychlostního obrábění, to znamená velkými řeznými rychlostmi, při velkých posuvech, třeba i za snížených hloubek úběru, ale ekonomika provozu se při tomto vysokorychlostním obrábění musí samozřejmě vždy rentovat. Pro nás je prioritní, že musíme zajistit tak vysoké parametry, abychom dosahovali efektivní nákladovost i kvalitu.
Obecně vzato, jaké směry v obrábění lze pozorovat, jaké trendy se prosazují v poslední době a co lze případně očekávat do budoucna? Nové materiály, geometrie...?
Všechno dohromady. Vývoj je v podstatě konglomerát všech těchto záležitostí. Vyvíjejí se samozřejmě obráběné materiály, a jak už jsem zmiňoval, s tím rostou i nároky na jejich obrábění, kvalitu obrobené plochy, a tomu se logicky musí přizpůsobovat i trendy ve vývoji řezných nástrojů. To znamená, že obměňujeme jak základní materiály - karbidy včetně povlaků, které používáme, k tomu modifikujeme geometrie nástrojů - utvařeče třísek, geometrie břitů a vyvíjíme nové tvarové rozměry. V rámci např. rozšiřování řady monolitních nástrojů pro frézování zase jdeme do vícebřitých nástrojů tak, abychom mohli zákazníky uspokojit po stránce nároků, jak na vysokou trvanlivost, jakost opracování, tak i rychlost obrábění daných součástí. A samozřejmě deklarovat a zaručit jim maximální produktivitu obrábění.
Jak se ISCAR snaží udržet si náskok před konkurencí?
Dominance ISCARu na trhu ve škále upichovacích a zapichovacích nástrojů začala už před mnoha lety. Firma se snažila vždy přinést kromě standardních řešení i něco atypického, co nenabízel žádný jiný výrobce, něco jiného, než přinesla ostatní konkurence, a toho se držíme i dnes. Je běžné, že se úspěšné myšlenky kopírují a náskok originality tak nemusí vydržet dlouho,ale pořád jde o to, být tím prvním, kdo na trh přinese něco nového. A to je univerzální pravidlo platné ve všech oblastech, bez ohledu na to, zda jde o upichování, zapichování,závitování,frézování nebo vysoce přesné ISO soustružení či vrtání. Stále se snažíme přinášet na trh nové netradiční, atypické nástrojové soustavy.
ISCAR měl vždy svou silnou vlastní vývojovou základnu. Bude to ale stačit? Co spolupráce s výrobci strojů?
Ano, to jsou vlastně doplňující se faktory. Samozřejmě nikdy nebudeme konkurovat výrobcům obráběcích strojů, a oni zase nám, ale naopak velice úzce spolupracujeme s mnoha světovými výrobci obráběcích strojů. Vlastně se dá říci, že v podstatě se všemi výrobci strojů, ať už je to na nadnárodní bázi nebo na té interní české. A to jak při řešení konkrétních úloh pro konkrétní české zákazníky, například na základě realizace společných projektů, kde určitá firma dodává obráběcí stroje a my k tomu dodáváme příslušné technologie obrábění pro danou aplikaci, anebo obecně, když se společně snažíme řešit nějaké charakteristické operace, které s tím daným konglomerátem, strojem či systémem souvisejí. Což se může samozřejmě týkat i dalších potenciálních uživatelů...
Máte i své vlastní vývojové oddělení, jak moc se uplatňuje v našich podmínkách? Přicházejí klienti často s nějakými specifickými požadavky?
Ovšem. I obecně je výroba speciálních nástrojů čím dál více poptávaná. Protože hromadná výroba, kde má vliv každá desetina vteřiny a každý haléř, vyžaduje optimalizaci technologií přizpůsobenou konkrétním podmínkám a zajistit její maximální efektivitu s ohledem na využití strojního parku, což znamená také - a především - optimalizovat nástroje. Takže pochopitelně je patrný silný tlak na speciální nástroje zejména v odvětví hlavní výroby, což je převážně automobilový průmysl. Pro nás aktuálně i dlouhodobě dominantní a nejvíce zastoupený segment. Ale totéž platí třeba pro letecký průmysl, který se u nás začíná, jak se zdá, zdvihat k dalšímu vzestupu a opět dostávat do popředí. To je také významný segment v našem byznysu. Ale nejsou to jediné aplikace. Stejně tak je tomu třeba v energetickém průmyslu, nebo pokud jde o těžký průmysl - i když ten v současnosti u nás spíše strádá a skomírá … Ale je to vždy dané ve vazbě na soubor daných technologických předpokladů, protože vyvíjet drahý speciální nástroj pro jeden kus určitého obrobku by bylo dost neekonomické. I když se samozřejmě může stát i takovýto případ, kdy při hledání vhodného řešení nakonec zjistíme, že to prostě jinak nepůjde. Ale to vždy závisí na posouzení konkrétního případu.
Co spolupráce se školami, s akademickou sférou? Právě v Plzni, kde máte své sídlo, působí technická univerzita s velmi silnou a vyhlášenou strojní fakultou...
Plzeň byla vždy silně strojírensky zaměřená, to je dáno historicky už mnoho let. A už od počátku, kdy jsme v Čechách začali působit, jsme se na spolupráci s vysokoškolskou sférou systematicky velice zaměřovali. A to nejen s už zmíněnou plzeňskou technikou, kterou mnozí z našeho týmu absolvovali, a kde udržujeme velmi dobré i osobní kontakty, ale obecně úzce a dobře spolupracujeme se všemi technickými univerzitami po celé republice. Využíváme jejich kapacity ať už na vzájemná školení, či na školení našich koncových uživatelů.
Stejně tak ale máme velmi rozvinutou spolupráci se středními školami, a v mnoha případech i s učilišti, kde zřizují ve spolupráci s výrobci obráběcích strojů pracoviště na rozvoj metod obrábění. Především s výukovými institucemi, které kombinují učiliště a střední školu a nabízejí víceleté studium s maturitou a vychovávají tak novou generaci technického dorostu. Působíme tedy i v tomto ohledu celostátně a rozhodně nejsme vázaní jen na Západní Čechy a Plzeňský region, kde máme své hlavní sídlo a zázemí.
Jde o problém, který firmy dnes hodně pociťují - starší zkušení pracovníci odcházejí do důchodu, a není kdo by je nahradil - nejcennější zkušenosti se získávají praxí celá léta...
Ano, máte pravdu, v důsledku vývoje posledních desetiletí bohužel prakticky zcela vymizely celé dvě generace strojařů. Každý chtěl být bankéř, právník, ekonom či obecně manažer, o techniku nebyl zájem...Tito lidé teď prostě chybí a jen tak rychle nebudou. A my je potřebujeme doplnit, protože strojařská práce tady vždycky byla klíčová, český průmysl je od nepaměti založen na strojírenství a žije z něj. A pokud chceme na tyto tradice špičkového průmyslu navázat, nemáme jinou šanci, než si vychovat novou generaci mladých špičkových techniků.
Nedalo by se to ale využít jako komparativní výhoda? Jak jste říkal - doba pokročila, jsou tu nové stroje, nástroje, materiály, a pokud začněme budovat na této nejmodernější generaci, mohl by nastat vývoj jako například v poválečném období, kdy nejvýraznější vzestup zaznamenaly paradoxně právě tzv. poražené státy - Německo, Japonsko, Itálie - se zcela zdevastovaným průmyslem...
Jenže ve zmíněném příkladě, v tom poválečném srovnání to úplně podobná situace není - tam fundovaní lidé, přinejmenším jejich část, přes citelné válečné ztráty zůstali, ale nezůstala technologie. Kdežto my máme v podstatě spíše historickou technologii, ale k tomu nemáme lidi, ani peníze na reinvestice... A to není zrovna šťastná startovní kombinace. A bohužel strojařina, která se u nás v republice dělá, je většinou strojařina sub-, sub-, sub, subdodávek. Neděláme dnes už jako kdysi komplexní velké investiční celky, které znamenají profit a umožňují získat peníze pro reinvestice a financovat rozvoj průmyslu. To je u nás totálně rozbité. A z dílčích subdodávek je tak málo peněz, že z toho nelze pořádně reinvestovat. Proto se dnes všichni perou o evropské dotace, ale to je kocourkovské řešení. Základem je vždy vydělat si svou prací a ekonomickými výsledky na to příští. Jenže to je u nás seškrceno a neumožňuje to pokročit dále.
Nicméně pár příkladů úspěšných domácích firem, kterým se to podařilo, se dá najít...
Jenže to jsou zpravidla menší a střední firmy, a ty zase obvykle nemají peněz nazbyt na reinvestice, které by je umožnily výrazně posunout dopředu. Ano, máme tu několik výrobců obráběcích strojů a určitých zařízení, zaplaťpánbůh za ně, ale z hlediska současného globálního byznysu jsou to pořád malé firmy, ne společnosti typu Bosch nebo bývalé Škodovky.
Významnější výrobci a dodavatelé obráběcích strojů, kterým se daří, pořádají často své vlastní „malé veletrhy” - tzv. zákaznické dny či dny otevřených dveří, kde umožňují seznámit se s jejich stroji i v živém provozu. Obvykle i ve spolupráci se subdodavateli nástrojového vybavení, na nichž nechybějí ani stánky ISCARu, co pro vás znamená tato spolupráce?
Je to velmi smysluplné, protože tam přicházejí lidé, kteří opravdu mají zájem o stroje a dané technologie. Takže v těchto případech se samozřejmě také rádi spoluúčastníme. Buď tak, že spoluúčinkujeme v rámci dnů otevřených dveří výrobců obráběcích strojů, nebo připravujeme vlastní semináře, zaměřené převážně na nástrojové vybavení a technologii. K tomu si ale přibíráme externí specialisty na různé obory - třeba programování, nebo výrobce obráběcích strojů apod., a doplňujeme vlastní prezentaci nějakým souborem dalších souvisejících či navazujících informací. Je tam možnost předvést parametry a schopnosti našich nástrojů na konkrétním typu stroje, na kterém budou používány. Nebo dokonce doslova ušít řešení zákazníkovi na míru. Tyto akce tedy rozhodně podporujeme a rádi se jich účastníme. Je to většinou zařízeno tak, že v určité době, kdy právě nejsou žádné významnější oborové veletrhy, využívají toto období firmy pro svoji akvizici a možnost prezentovat svoje novinky a nabídku.
Promítá se do vaší práce nějak i současný vývoj situace v Izraeli, kde má ISCAR svou mateřskou základnu? Nemají klienti strach o plynulost dodávek, jestli nenastanou nějaké problémy?
Nějaké procento nejistoty či strachu jednání odběratelů vždy ovlivňuje, ale musím upřesnit jednu věc: Právě proto, že ISCAR se už dlouhou dobu pohybuje v takovémto prostředí, učinila firma už v minulosti spoustu kroků, aby případná rizika z toho vyplývající a jejich potenciální dopady minimalizovala či úplně eliminovala. Už řadu let máme vybudovanou obchodní síť na bázi tzv. teritoriálních skladů, kde je například celá Evropa zásobována z centrálního evropského skladu v Belgii poblíž Bruselu, americký trh obdobně z jednoho tamního ústředního velkého skladu, stejně jako Asie atd. Jsou tam vždy určitá termínová předzásobení. Tím nemůže dojít k situaci, že by hrozil týdenní, či měsíční výpadek dodávek. Může se samozřejmě stát, pokud jde např. o výrobu nějakého komplikovaného speciálu, že se dodávka o pár dnů zdrží, ale to jsou věci, se kterými se už při zadání zakázky obvykle počítá. Rozhodně by se nemělo stát, že by zákazník byl vystaven nějakému, pro něj fatálnímu zpoždění nakontrahované dodavky v rámci krátkodobých konfliktů, které se na Blízkém Východě odehrávají.
Ještě k doplnění tohoto systému bych chtěl říci, že běžná výroba se sice odehrává v závodech mateřské firmy v Izraeli, ale v rámci evropského trhu, kde se pohybujeme, je řada výrobních filiálek umístěna přímo na evropském kontinentu. Jde o továrny, které vyrábějí nástrojové soustavy zaměřené na určité aplikace - např. frézy, vrtání, nástroje pro obrábění hliníku na bázi diamatů apod. - a tyto kapacity jsou schopny ve většině případů pokrývat i speciální požadavky v rámci daného teritoria. Zásadní riziko tedy rozhodně nehrozí.
699
