Ceratizit AMPER 2019

Dostavba Temelína je unikátní příležitostí oživit technické obory

Společnosti Westinghouse a Vítkovice Power Engineering nedávno představily ukázkový modul pro jadernou elektrárnu AP1000, který ve Vítkovicích vyrobili v rámci přípravy na dostavbu JE Temelín. Co bylo cílem předváděcího projektu a jaký je postoj Westinghouse k uvažovanému odkladu výstavby nových jaderných bloků, na to jsme se zeptali Pavla Janíka, výkonného ředitele Westinghouse v ČR.

 

V čem spočívá spolupráce s Vítkovicemi?
Westinghouse se dohodl na strategické spolupráci s firmami ze skupiny Vítkovice Machinery Group již téměř před dvěma lety. Naše jaderná elektrárna AP1000 se staví tzv. modulárním způsobem, kdy se dohromady skládají velké předvyrobené celky - moduly - tvořené zpravidla ocelí a betonem. Vítkovické strojírny mohou být dodavatelem hlavních strukturálních a mechanických modulů pro AP1000 a rovněž by prováděly jejich instalaci přímo na stavbě. Jelikož každý blok AP1000 tvoří několik set modulů, jednalo by se o významnou část z dodávky celé elektrárny.

Za jakým účelem jste nechali vyrobit předváděcí modul?
Konkrétně jde o submodul 05, který je výřezem jednoho z největších modulů CA-20. Tento strukturální modul se skládá z celkem 72 submodulů, váží zhruba 1000 tun a tvoří tu část elektrárny, ve které bude například uloženo vyhořelé jaderné palivo. Výroba se odehrála v rámci probíhajícího procesu proškolování a kvalifikace českých firem - chceme se s nimi prostě „sehrát“, aby pak výstavba šla hladce. Tento zkušební projekt umožnil Vítkovice Power Engineering seznámit se se způsobem práce Westinghouse a světovými technickými a kvalitativními standardy. Westinghouse pracuje s mezinárodně uznávanými standardy, jako je například AISC (American Institute of Steel Construction), který se používá v Evropě, Severní Americe a Asii. Osvojení těchto standardů mohou Vítkovice Power Engineering později využít po celém světě, a to i mimo jaderný průmysl.

Je Modulární výstavba je pro české firmy absolutní novinkou?
Řekl bych, že ano, v jaderném průmyslu se používá zatím jen několik let. Nicméně na stavbách AP1000 v Číně a USA už se ukazuje, jak dokáže zkracovat harmonogram výstavby a poskytuje našim zákazníkům větší komfort v oblasti řízení výstavbových rizik. Je to díky tomu, že spousta prací může probíhat paralelně. A když se u nějakého komponentu vyskytne problém, je možné pracovat na jiných komponentech a problém mezitím vyřešit. Tento přístup velmi úspěšně uplatňujeme všude na světě a věříme, že české firmy u toho budou moci být také. Díky spolupráci na dostavbě Temelína by české firmy získaly exkluzivní předpoklady pro dodávky modulů pro další AP1000, zejména v Evropě.

Týká se to jen vítkovických firem?
Pokud mluvíme o výrobě a instalaci modulů, tak ano. Ale celý projekt je samozřejmě mnohem komplexnější. Jen v Moravskoslezském kraji máme vytipováno 28 dodavatelů, dostavba Temelína by přinesla tomuto regionu tisíce pracovních míst. Nicméně dodavatelé by pocházeli ze všech koutů republiky. Společně s našimi hlavními českými partnery, což jsou Vítkovice, Metrostav a I&C Energo, už jsme identifikovali přes 150 potenciálních dodavatelů. Stále odhadujeme, že celkový podíl českých firem na výstavbě AP1000 v Temelíně může být 60 - 70 %. Nicméně další zdržení v temelínském tendru tyto zjevné benefity pro Českou republiku bohužel oslabují a odkládají.

Čím si vysvětlujete ty stálé odklady rozhodnutí o Temelínu?
Chápu obavu investora, že si chce zajistit návratnost investice. Od té doby, co byl vypsán temelínský tendr, velkoobchodní ceny elektřiny razantně klesly. Hlavním důvodem je, že trh se silovou elektřinou je pokřivený masivními dotacemi na obnovitelné zdroje. Při současných cenách se nevyplatí spustit žádný investiční projekt v energetice bez dotace na výrobu elektřiny, a to bez ohledu na technologii. Ale odborníci v energetice se shodují, že takový stav je dlouhodobě neudržitelný, tedy že ceny se musí vrátit na takovou úroveň, která umožní přirozenou investiční obnovu výrobních kapacit. Hlavní impuls se dá čekat okolo roku 2016 v souvislosti s odstavováním řady starých elektráren v návaznosti na účinnost směrnice o průmyslových emisích. Evropská unie bude postupně eliminovat dotační schémata a já osobně věřím, že někdy kolem roku 2020 už bude trh s elektřinou fungovat tak, jak má.
Jenže, a to bych chtěl zdůraznit, výstavbu nových jaderných bloků nelze posuzovat jen z pohledu cen elektřiny. Je to strategické rozhodnutí, které České republice umožní dobře naplnit řadu dalších cílů.

Jaké konkrétní cíle máte na mysli?
V celé Evropě se snažíme snižovat emise skleníkových plynů a Česko má v této oblasti také své závazky. Abychom jim dostáli, je třeba nahradit dožívající uhelné elektrárny nízkoemisními zdroji a pak máte na výběr v podstatě buď jádro, nebo obnovitelné zdroje. A cena energie z jádra je stále tím nejlevnějším, co trh nabízí, jádro bude vždy levnější než obnovitelné zdroje očištěné od dotací.
S tím souvisí i potřeba českého průmyslu platit za elektřinu takové ceny, které umožní z hlediska výrobních nákladů konkurovat na světovém trhu. Poplatky za „zelenou“ elektřinu dnes velké české podniky doslova ničí. Průmysl potřebuje odhadnout své náklady na dlouhou dobu dopředu a to je právě to, co může elektřina z jádra nabídnout. Je to cenově nejstabilnější zdroj. Proto jsem přesvědčen, že nové bloky Temelína se mohou stát určitou zárukou konkurenceschopnosti českého průmyslu do budoucna.
Stále více se také hovoří o potřebě energetické nezávislosti a v tomto ohledu je jaderná energie ideálním řešením. Ze strategického hlediska není nic výhodnějšího, než mít jadernou elektrárnu. Jaderným palivem se můžete zásobovat na řadu let dopředu.
O ekonomických benefitech jsme už mluvili. Já bych chtěl ale zmínit ještě jeden aspekt, a to je rozvoj technického vzdělávání. Všichni si uvědomují, jak je dostatek technicky vzdělaných lidí důležitý pro konkurenceschopnost České republiky. I z toho důvodu se stále objevují nové a nové kampaně, které se snaží přilákat mladé lidi k technickým oborům. Jenže pokud se nebude nic projektovat, zkoumat a ve skutečnosti stavět, tyto iniciativy budou mít velmi omezený dopad. Dostavba Temelína je unikátní příležitostí oživit technické obory a vzdělávání.

Někteří lidé argumentují, že o dostavbě Temelína je možné rozhodnout až za několik let, že nemáme důvod spěchat…
Nesouhlasím, právě teď je vhodná doba učinit rozhodnutí. Temelínský tendr běží už 5 let, spousta věcí se odpracovala, projekt dostavby je dobře připravený. Díky tvrdému konkurenčnímu boji mezi uchazeči získal ČEZ velmi dobré podmínky pro investici. Zrušení tendru by znamenalo většinu z toho hodit do koše a začít od začátku. To může v důsledku znamenat to, že se nové bloky nestihnou postavit do doby, kdy budou opravdu potřeba.
Setkávám se s argumentem, že zatím stačí dostatečně prodloužit životnost JE Dukovany. Nemyslím si, že to je tak reálné, jak to někteří prezentují. Životnost některých zařízení nelze libovolně prodlužovat.

A co otázka bezpečnosti provozu? Stále se zpřísňují požadavky na zajištění bezpečnosti, zejména po havárii ve Fukušimě, a někteří volají po tom, že reaktory nové generace je třeba nejprve otestovat v provozu.
Nemyslím si, že to je problém. Pokud se bavíme o našich reaktorech AP1000, splňují veškeré potřebné požadavky. Přestože byly projektovány před Fukušimou, vyhovují i tzv. „postfukušimským“ opatřením. Hlavním důvodem je to, že eliminují faktory, které přispěly k havárii v japonské elektrárně, tedy lidský faktor a výpadek elektrické energie.
Pasivní bezpečnostní systémy AP1000 by se v situaci podobné té, která se odehrála v Japonsku, postaraly o bezpečné vypnutí elektrárny. Tam selhalo chlazení reaktoru proto, že dieselgenerátory na výrobu střídavého proudu zaplavila vlna tsunami a nebylo jak čerpat chladicí vodu. AP1000 se nespoléhá na mnohočetná elektromechanická zařízení, dieselgenerátory nebo obecně systémy, které potřebují pro své fungování elektřinu. Spoléhá se na to nejspolehlivější: přírodní síly. Gravitace, kondenzace či vypařování fungují za všech okolností.
Kdyby se reaktor přehříval a na elektrárně by nastal tzv. blackout, přišly by na řadu pasivní systémy. Jejich důležitou součástí je obří nádrž s chladicí vodou umístěná nad reaktorem. V případě vážné havárie by ho voda automaticky zaplavila a udržela v bezpečném režimu. Voda by se pak vypařovala vzhůru, kondenzovala a stékala zpět dolů po stěnách kontejnmentu (ocelové obálky kolem reaktoru), čímž by se zároveň chladil celý uzavřený systém. Tento koloběh se může odehrávat stále dokola až po dobu 72 hodin, aniž by bylo třeba dodávat do systému další vodu. Zjednodušeně, operátor elektrárny přitom nemusí zmáčknout jediné tlačítko.
Řada světových expertů díky tomu považuje AP1000 za přelom v jaderném průmyslu. Nový přístup k bezpečnosti ocenila i americká jaderná regulační komise, která spočítala, že AP1000 je nejbezpečnější elektrárnou, jaké kdy tento úřad udělil licenci.
 

 
Publikováno: 11. 5. 2014 | Počet zobrazení: 1728 článek mě zaujal 374
Zaujal Vás tento článek?
Ano