murr

Věda může být i pěkným dobrodružstvím

Jednou z perspektivních metod NDT je metoda akustické emise (AE), kterou se prakticky celý profesní život zabýval Ing. Jan Crha, CSc., ve Výzkumných ústavech Vítkovice. Kromě toho krátkodobě spolupracoval s Hutnickou fakultou VŠB – TUO a úzce spolupracuje s ČNDT. 

 

Především se Jan Crha specializoval na kontrolu technologických procesů pomocí AE, na monitorování tlakových zkoušek a na diagnostiku provozu exponovaných konstrukčních celků.

Jak začala vaše cesta k současné specializaci?
Po vystudování radiotechniky na ČVUT jsem nastoupil do Výzkumného ústavu metalurgického ve Vítkovicích (po reorganizaci Výzkumné ústavy Vítkovice). Jako elektronik jsem byl zařazen umístěnkou na šestou vysokou pec, která měla být plně automatizována. Odtud jsem byl přemístěn do oddělení výzkumu a vývoje nových ocelí. Zcela jsem se tak musel přeorientovat na jinou specializaci, která neměla s radiotechnikou nic společného. Z počátku jsem se zabýval lomovou houževnatostí, a to měřením tzv. faktoru intenzity napětí K1C, kterým se hodnotila odolnost materiálů proti šíření vad vzniklých při výrobě, případně vznikajících např. únavovým namáháním za provozu. Pro monitorování šíření vad a deformačních procesů se využívalo snímání elastických vln vyzařovaných v důsledku diskontinuálního charakteru procesu porušování integrity. Část nespotřebované energie se tak během těchto procesů vyzáří na povrch ve formě vibrací (elastických vln) a tepla. Elastické vlny o vysokých frekvencích (100 kHz a výše) jsou pak snímány piezoelektrickými snímači jako AE. V monitorování AE jsem pokračoval i při tlakových zkouškách na parogenerátorech, kde se hledaly skryté vady. Ty se „ozvou“, jak psal zesnulý kolega Zdeněk Převorovský v populárním časopise Věda a technika mládeži, typickým praskáním, které označil jako bědování materiálu. A právě toto „bědování“ posloucháme jako AE. Nějaký čas jsem se též zabýval magnetickým měřením zbytkového austenitu a dále měřením koercitivní síly antiremanentních ocelí AREMA.  
Zcela samostatným oborem je využití AE pro diagnostiku provozu exponovaných konstrukčních částí (Machine health monitoring). Kromě šíření vad a deformačních procesů je AE výborný indikátor úniků z tlakových zařízení. Signál AE je generován vlivem turbulentního charakteru unikajícího tlakovaného média. Byla to podstatná část mé činnosti v posledních letech, a to na fluidních kotlích i na primárním potrubí JE Temelín (systém LEMOP). LEMOP byl vyvíjen a realizován jako část diagnostického systému firmy Westinghouse. AE je velmi perspektivní obor, který je vlastně na začátku svého rozvoje. V této fázi se v podstatě získávají zkušenosti pro další generace, které budou, doufejme, v rozvoji metody AE dále pokračovat.

Vzpomenete si na nějaký pozoruhodný projekt, který vám zvlášť utkvěl v paměti?
Ze spousty různých projektů, kterých jsem se účastnil, vzpomínám na jeden, který byl přímo kontrolován ministerstvem průmyslu. Ve Slovnaftu začaly praskat velké kulové zásobníky na propan-butan. Příčina byla v tom, že německá firma (Klöckner), která je svařovala, použila materiál o vyšší pevnosti a zřejmě nebyla dokonale odzkoušena technologie svařování jednotlivých segmentů. Z těchto zásobníků (mj. zobrazených na tehdejší padesátikoruně) po nějaké době začal unikat plyn (propan-butan) a při velkých objemech skladovaného plynu mohlo dojít k výbuchu s katastrofálními následky. Kromě obrovských škod v důsledku havárie by také došlo k odstavení výroby a stát by přicházel o nemalé devizy. Vady na zásobnících se opravovaly a během následné tlakové zkoušky se kontrolovala opravená místa pomocí AE. 
Ve Vítkovicích jsme pomocí AE kontrolovali výrobní technologie. Jednalo se především o velké odlitky, výkovky a svařence. Cílem dlouhodobého monitorování těchto výrobků bylo určit „kritický čas a teplotu“, při kterých vznikají defekty. Výsledky těchto měření byly velmi zajímavé. Například u 80tunového odlitku, který byl sledován spojitě 6 týdnů, se indikovaly nejdříve procesy tuhnutí, dále pak fázové přeměny a počátek růstu vnitřního napětí. Zajímavé bylo také sledování velkých svařenců ve Vítkovicích, např. se sledovalo monitorování navařování tvrdokovových návarů na kychtových uzávěrech vysokých pecí, které často praskaly.
Stále však byla především AE využívána jako nástroj pro monitorování šíření vad (trhlin) v materiálu. Byla snaha detekovat počáteční fáze šíření trhliny ještě před jejím dalším růstem při tlakových zkouškách. Byl vypsán výzkumný úkol s podporou akademika Němce a Škody JS na možnosti detekce plastické zóny, která se vytváří na čele trhliny před jejím dalším šířením. Při realizaci výzkumného úkolu zaměřeného na detekci této zóny se podařilo detekovat plastickou deformaci jen s ostře vyladěnými rezonančními snímači. Detekovaný signál o velmi nízké intenzitě a o charakteru bílého šumu nelze však na delší vzdálenosti detekovat. Lze pouze monitorovat místně kritická místa. Nedestruktivní testování pomocí AE je velmi zajímavý obor, v současné době se intenzivně pracuje na modální analýze AE, která využívá poznatků z oblasti šíření a útlumu elastických vln.

Jak si třeba vede akustická emise v souvislosti s kompozity?
Kompozity jsou poměrně „čitelné“, protože jde o vlákna, která jsou spojena s měkkou matricí. Dochází u nich proto při procesu porušování (ztrátě integrity) nejdříve k procesu delaminace, což je proces, kdy se vlákna oddělují od matrice. To, že se vlákna oddělila, lze poznat při opakovaném tlakování. Uvolněná vlákna pohybem (třením) po matrici generují signál již při nižším tlaku, než byl předchozí tlak. Nastává ztráta Kaiserova efektu. Intenzita tohoto jevu se určuje kritériem Felicity. Proto má AE velkou řadu aplikací u vláknitých struktur (kompozitů), a to na rozdíl od ocelí, kde se tento jev (delaminace) prakticky nevyskytuje. V aplikacích AE na tlakové zkoušky kompozitů se podle našich zkušenosti zachytí daleko bezpečněji a výrazněji degradace těchto materiálů oproti ocelím. Vyšší kvalitě kompozitů odpovídá i destrukční tlak, např. u kompozitních lahví je zhruba dvojnásobný oproti ocelovým lahvím, přitom váha kompozitních lahví je daleko nižší než lahví ocelových. Pro upřesnění, klasická kovová tlaková láhev vydrží do roztržení asi 600 barů, ale kompozitní až 1200 barů. Jde o fantasticky odolné materiály. 
 
Pokud jde o různé slitiny vyvíjené kvůli novým technologiím – jak si s tím poradí akustická emise?
AE je přímo ideální metodou pro vývoj a kontrolu nových technologií v oboru materiálového inženýrství. Dá se s ní kontrolovat především stabilita dosažených vlastností při vývoji, např. nových typů ocelí. Pro různé typy nových ocelí, v našem středisku to byly např. oceli s technologií TMZ, kdy probíhala martenzitická transformace při současné mechanické deformaci. Dosahovalo se tak výborné pevnosti a tvrdosti. Nově vyvinutý materiál rychleji měnil své parametry, bylo nutné kontrolovat jeho korozní, a především křehkolomové vlastnosti. Zkoušky koroze pod napětím a únavové zkoušky monitorované AE dokážou odhalit dynamiku těchto procesů a hodnotit změny ve výrobní technologií.
 
A co dnes vyzdvihovaná umělá inteligence, jeden z posledních technologických trendů?
AI má určitě svůj význam a skutečně vývoj někam posunuje, ale může se také mýlit, a také se mýlí. V odborné literatuře se upozorňuje, že AI se musí velice obezřetně používat tam, kde jde o lidský život nebo o velké projekty, protože používá i odhady, takže se může klidně splést. Musí se hlídat, kontrolovat a stále konfrontovat se skutečností. 
Teorie něco vymyslí, ale praxe to koriguje, jedno bez druhého nemůže být a když to „nesedí“, tak výsledek prostě „kulhá“. O AI se píše, že je to hlavně rychlý výpočet a v podstatě takové strefování. Největší přínos pro mne se zdá použití neuronových učících se sítí pro lokalizaci zdrojů AE. Nepodaří se totiž vždy nainstalovat perfektně snímače na povrch sledované konstrukce a neuronová síť by mohla pomocí učícího procesu tento problém alespoň částečně vyřešit. Bylo by tak možné, i když se sníženou citlivostí, při použití neuronových sítí vyřešit změnu akustické vazby mezi snímačem a sledovanou konstrukcí při dlouhém provozu rekalibrací sítě během odstávek. Nakolik je tato úvaha realistická ověří až praxe. Bude si to vyžadovat řadu pečlivě provedených experimentů. Samozřejmě AI má obrovský prostor při modální analýze AE. Umožňuje totiž zpracování signálu provádět přímo podle výsledků provedených experimentů.

Nedestruktivní testování považujete za perspektivní obor, ale někteří vaši kolegové si stěžují, že o něj mezi mladší generací není zájem, není to pro ně dost dobrodružné?
Je to věda, ale i skutečně krásný obor. Jejím cílem je vyvinout takové testovací metody, které by např. zjistily, jak dlouhou dobu má do konce života konstrukční část, která je testována. Všem bych doporučoval, aby si v knize vybraných statí Alberta Einsteina Jak vidím svět přečetli na straně 15 O svobodě učení, k případu Gumbel. Záleží totiž na učitelích, aby v mladých lidech probudili touhu po pravdě, spravedlnosti a poznání. Byl jsem sám překvapen, že za krátkou dobu mého externího působení na VŠB – TUO, kde jsem na Hutnické fakultě VŠB TU Ostrava přednášel Základy mikroelektroniky, se část studentů začala tímto oborem zabývat. 

Josef Vališka 
Redakce děkuje panu Crhovi za korekční úpravy textu.
Foto: Jan Crha

 
Publikováno: 20. 11. 2026 | Počet zobrazení: 6 | Počet přeposlání: 0 článek mě zaujal 1
Zaujal Vás tento článek?
Ano