murr

Firmy mohou využít podmíněné upuštění od trestního stíhání

Od července letošního roku se změnila pravidla trestní odpovědnosti právnických osob nabitím účinnosti části novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPO), která v zákoně č. 418/2011 Sb. přidává nová ustanovení a možnost podmíněného upuštění od trestního stíhání. 

 

Novelizovaná úprava zavedla nový odklon v trestním řízení, který může firmě za splnění zákonných podmínek umožnit vyhnout se pokračování trestního stíhání. Její součástí je i institut kontrolující osoby, jejímž úkolem je dohlížet na přijetí nápravných a preventivních opatření a jejich realizaci. Tuto úlohu může zastávat advokát nebo auditor specializovaný na kontrolu zavádění compliance a nápravných opatření. 
Právnická osoba předloží soudu nebo státnímu zástupci seznam tří možných kontrolujících osob a jejich plán kontroly, ale vybrat si může až z těch, které orgán schválí. Kontrolující osoba má povinnost nejméně jednou ročně podávat zprávu a firma jí musí poskytnout potřebnou součinnost a hradit náklady.

Alternativní řešení místo trestu
Nový § 37b TOPO zavádí zvláštní rámec pro situace, kdy jsou sice splněny podmínky trestní odpovědnosti právnické osoby, avšak veřejný zájem nevyžaduje uložení trestu a lze jej naplnit jinak – využitím reparací, změnou vnitřních procesů, případně dočasným omezením činnosti, s níž trestný čin souvisel. Umožňuje ukončení bez odsuzujícího rozsudku tam, kde postačí náhrada škody, odstranění škodlivých následků, finanční plnění ve prospěch obětí trestné činnosti a zavedení opatření, která brání opakování obdobného jednání.
Zatímco u fyzické osoby se trest týká zpravidla jen samotného pachatele, u obchodní společnosti mohou důsledky trestního řízení zasáhnout podstatně širší okruh osob, na což reaguje i novelizovaný § 14 TOPO, podle něhož má soud při ukládání trestu přihlížet mj. k dosavadní činnosti právnické osoby, počtu zaměstnanců, předmětu její činnosti a k tomu, zda vykonává činnost strategického nebo obtížně nahraditelného významu pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost státu, aby účel trestního řízení vedl k reálné nápravě a neměl zbytečný dopad na osoby, které se na protiprávním jednání nepodílely.
Nová úprava proto lépe odpovídá realitě řízení proti právnickým osobám – osoba oprávněná jednat za právnickou osobu v trestním řízení totiž nemusí být totožná s osobami, které se měly na protiprávním jednání podílet, a mít tak vlastní přímou znalost skutkového děje. Novelizovaný § 37b nepracuje s formálním doznáním právnické osoby jako s podmínkou odklonu, ale je vyžadován její souhlas s tímto postupem a současně závěr orgánů činných v trestním řízení o tom, že se skutek stal, je trestným činem, a že jej spáchala právnická osoba. 
Nezbytnou podmínkou je, že firma s tímto řešením musí souhlasit, nahradit škodu (byla-li činem způsobena), vydat bezdůvodné obohacení, pokud jej trestným činem získala, nebo učinit kroky k jeho vydání, zavázat se k nápravě a složit částku určenou na pomoc obětem trestné činnosti. Ta nesmí být nepřiměřená závažnosti trestného činu a poměrům právnické osoby. V závažnějších případech se může zavázat k tomu, že se po určitou dobu zdrží určité činnosti nebo připraví a zavede účinný soubor preventivních a nápravných opatření.
Ani splnění všech formálních podmínek však neznamená, že bude odklon automaticky použit, ale soud (nebo státní zástupce v přípravném řízení) musí dospět k závěru, že takovéto řešení je vzhledem k povaze a závažnosti činu, poměrům právnické osoby, dopadům do veřejného zájmu a okolnostem uvedeným v zákoně dostačující. 
Právě možnost, že o podmíněném upuštění může v přípravném řízení rozhodnout státní zástupce, je praktickým přínosným aspektem nové úpravy. Zákon počítá i se situací, kdy se o takovém postupu rozhodne ještě před zahájením trestního stíhání.

Zkušební doba a varianty odklonu
V základní variantě činí zkušební doba 6 měsíců až dva roky. U závažnějších případů může zkušební doba činit 6 měsíců až 5 let (zejména pokud bude třeba ověřit, zda přijatá opatření skutečně fungují v běžném provozu společnosti) a je spojena s dalšími závazky. Právnická osoba se může zavázat, že se po určitou dobu zdrží konkrétní činnosti, pokud právě v souvislosti s ní byl trestný čin spáchán – zákon zmiňuje např. uzavírání smluv na plnění veřejných zakázek, účast v zadávacích řízeních, veřejných soutěžích, ucházení se o dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory a jejich přijímání. 
Vedle či místo toho (podle povahy skutku) se společnost může zavázat k přípravě a zavedení preventivních a nápravných opatření, kdy tento systém nejen připraví a zavede, ale zároveň podrobí kontrole nezávislým odborníkem.
Rozhodnutí o podmíněném upuštění musí obsahovat konkrétní způsob a dobu splnění závazku k nápravě nebo odstranění následků, výši částky určené na pomoc obětem, případně přesné vymezení činnosti, jíž se společnost zavazuje zdržet, a rozsah i časový rámec zavedení preventivních a nápravných opatření. 
Pokud byla trestným činem způsobena škoda nebo získáno bezdůvodné obohacení (poškozeným může být stát, obec, zadavatel veřejné zakázky, poskytovatel dotace, obchodní partner apod.), je nutné vyřešit reparaci. Společnost může škodu nahradit, uzavřít dohodu o její náhradě nebo učinit jiná opatření a pokud s poškozeným uzavře dohodu, musí závazky v průběhu zkušební doby splnit.

Co znamená osvědčení a důsledky jeho nesplnění
Pokud se právnická osoba ve zkušební době nedopustí dalšího protiprávního jednání, splní povinnost nahradit škodu a poskytne potřebnou součinnost pro případnou kontrolu externí osobou, soud nebo státní zástupce rozhodne, že se osvědčila a když soudní rozhodnutí nabude právní moci, nelze pro tentýž skutek trestní stíhání znovu zahájit. U již stíhané právnické osoby tak nastávají účinky zastavení trestního stíhání.
V případě, že se právnická osoba neosvědčila, může to vést k zahájení trestního stíhání nebo k pokračování ve stíhání již zahájeném. Zákon současně umožňuje ve výjimečných případech ponechat podmíněné upuštění v platnosti a zkušební dobu prodloužit, nicméně celková zkušební doba ani s prodloužením nemůže přesáhnout 5 let. 
Podle § 12 TOPO se do promlčecí doby nově nezapočítává doba, po kterou trvá zkušební doba podmíněného upuštění od trestního stíhání, takže stát se použitím odklonu nevzdává možnosti v trestním řízení pokračovat, pokud společnost své povinnosti nesplní. Zákon rovněž počítá s možností vznést proti usnesení o podmíněném upuštění stížnost, kterou může podat právnická osoba i poškozený, a pokud rozhoduje soud, také státní zástupce.

Nová úprava může být pro firmy výhodná
Nejde o to, že by společnost nemusela nést žádné následky. Hlavní výhoda nového institutu je v tom, že mohou být přesněji vymezené, časově kratší a méně nákladné než v případě uložených trestů, a především nespojené s pravomocným odsouzením právnické osoby, které v praxi neznamená jen samotný uložený trest, ale má pro firmu řadu nepříjemných návazností. Zapisuje se do Rejstříku trestů, narušuje její reputaci, může mít negativní dopad na spolupráci s bankami i finančními institucemi, znamenat překážku pro účast ve veřejných zakázkách, dotačních programech či výkonu licencovaných činností. Pokud však firma splní požadavky stanovené v době podmíněného upuštění od trestního stíhání, postavení odsouzené osoby nezískává a pohlíží se na ni jako de facto bezúhonnou.
Z pohledu vedení společnosti je důležité, že § 37b není institut, který lze začít řešit až po měsících nečinnosti, firma musí prokázat, že jednala rychle, transparentně a věcně. Zatímco dosud byla řada zásadních otázek řešena až ve fázi, kdy trestní stíhání právnické osoby již bylo zahájeno, nově může být zásadní dřívější období, kdy se společnost o možném protiprávním jednání dozví, zahájí interní šetření a začne přijímat nápravná opatření.
Neměla by tudíž čekat, až bude formálně obviněna, ale při reálném podezření, že jednání zaměstnance, člena orgánu nebo jiné osoby může být právnické osobě přičitatelné, co nejdříve vyhodnotit, zda zjištěné jednání může být trestným činem, zajistit důkazy a potřebnou dokumentaci (e-mailovou komunikaci, interní schvalovací podklady apod.) a zamezit riziku jejich ztráty či znehodnocení. Z hlediska škody a bezdůvodného obohacení identifikovat poškozené, zjistit rozsah škody (komu a v jakém rozsahu vznikla újma, zda ji lze nahradit, a je potřeba jednat o dohodě s poškozeným a jakým způsobem odstranit jiné škodlivé následky), a rozhodnout, zda je vhodné usilovat o odklon. Poté by mělo následovat interní šetření.
Nezbytným aspektem jsou i vnitřní opatření, tzn. určit, proč k selhání došlo (zdůvodnění, že šlo o pochybení jednotlivce nemusí stačit). Orgány činné v trestním řízení budou pravděpodobně požadovat informace, zda byly vypracovány a dodržovány funkční kontrolní mechanizmy, a kdo je za ně zodpovědný.

Petr Mišúr
Foto: Shutterstock

 
Publikováno: 20. 11. 2026 | Počet zobrazení: 17 | Počet přeposlání: 0 článek mě zaujal 1
Zaujal Vás tento článek?
Ano