Nechceme lákat zahraniční partnery jen na Karlův most

Ministerstvo se má přejmenovávat a změny dozná i jeho agenda. Mohl byste nám k tomu říci něco blíže?
Pokud nastane shoda, název by se měl změnit na Ministerstvo hospodářství. Dosavadní název „průmysl a obchod“ už je přežitý, protože se zaměřujeme současně na energetiku, průmysl, stavebnictví, malé i velké firmy, telekomunikace, umělou inteligenci, vodík a nové technologie. Z Úřadu vlády jsme převzali vědu, výzkum a inovace, z Ministerstva dopravy kosmický průmysl, z Ministerstva obrany průmyslovou spolupráci a z Ministerstva pro místní rozvoj turismus. Máme zde velmi silný zahraniční obchod, EU, fondy – takže jednoznačně Ministerstvo hospodářství, které bude nositelem hospodářského růstu prostřednictvím hospodářské strategie – našeho klíčového dokumentu.

V čem by to mělo konkrétně pomoci, jaký přínos očekáváte?
Je to například otázka symbolu. Jestliže dnes řídíme výzkum, mezinárodní obchod a energetiku, říkat tomu „průmysl a obchod“ nedává smysl. Logiku dává naopak dostat k tomu koncepčně i výzkum, který obvykle bývá pod ministerstvem hospodářství, jako je tomu třeba ve Velké Británii. Jasně to říká, co to ministerstvo dělá, a každý tomu rozumí. U nás je sice zkratka MPO zdomácnělá, ale v zahraničí pak mívám často tři až čtyři partnery – jeden má na starosti energetiku, jiný zahraniční obchod, další typicky průmysl a někdo jiný vědu. My to máme všechno v jednom. A resort, kde se to vše odehrává pod jednou střechou – a je jich v Evropě i ve světě řada – se obvykle nazývá právě Ministry of Economy.

Tradiční klíčovou součástí agendy je energetika. Jak vypadá aktuální situace a co přinese nová Státní energetická koncepce?
Energetická bezpečnost stojí na třech pilířích: ceně investic do nových zdrojů, dostupnosti energií a diverzifikaci dodavatelů. Nebudeme už připravovat velkou, rigidní Státní energetickou koncepci, která se dříve dělala jednou za deset let, často se stejně nedokončila a slibovala nereálné věci, ale místo toho budeme každý rok vydávat tzv. Malou zprávu o energetickém stavu země s výhledem na 15 až 20 let. Ta bude flexibilně reagovat na aktuální geopolitické hrozby, rizika nedostatku zdrojů a bezpečnostní situaci. Půjde o stručný dokument o rozsahu 10 až 20 stran popisující různé scénáře. Pak bude možné se rozhodnout, který je nejpravděpodobnější, a podle toho koncepci aktualizovat – určovat, kde přidat a kde brzdit, abychom měli diverzifikované zdroje. 

Zmínil jste výzkum, do kterého se hodně investuje i prostřednictvím výzev, jež zaštiťuje ministerstvo. Lze to chápat i jako odklon od dříve kritizovaných montoven k high-tech sektoru?
Změnili jsme systém řízení výzkumu, který směřuje k tomu, že chceme jednoznačně podpořit přidanou hodnotu v našem hospodářském prostoru. To znamená, že musíme firmy dostat do fáze inovací. Motivovat je ke spolupráci s Technologickou agenturou ČR, s Akademií věd, univerzitami či výzkumnými ústavy – ať už prostřednictvím programů TA ČR nebo resortních výzkumných programů. 
Postupně měníme systémy hodnocení i financování výzkumu, kde míříme více ke kvalitě a méně k tomu, aby si někdo na výzkum jen hrál a bral za to peníze. Změnili jsme i systém řízení Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, v jejímž vedení jsou nyní nejvlivnější lidé českého výzkumu. 
Nejde o to, aby tam seděli jen samotní výzkumníci, ale lidé, kteří mají vliv na řízení výzkumu jako takového. Kompletně předěláváme i systém přerozdělování peněz. Snažíme se jít cestou, kterou se vydaly z pohledu výzkumu nejvýznamnější země na světě. Naším vzorem v řízení výzkumu je třeba Jižní Korea.

Fenoménem posledních let je umělá inteligence, na kterou Evropa hodně sází. Vláda schválila podporu zapojení do evropských projektů, mj. i soutěž o Gigafactory, ve hře je i intenzivnější spolupráce se Slovenskem. Jaký význam přikládá ministerstvo tématu AI v průmyslu?
Naprosto mimořádný. Je to klíčový nástroj v bezpečnosti, ve zdravotnictví, v byznysu, v průmyslu, ale i třeba v zemědělství. Bez AI si nedovedu představit, že by v budoucnu mohla fungovat jakákoli konkurenceschopná firma. Otázkou je jen míra využití a způsob její aplikace. Jako stát se snažíme nediktovat firmám, zda mají, nebo nemají do AI investovat, to si musí každý zvážit sám podle svých potřeb a konkurenční pozice, ale naším úkolem je vytvořit infrastrukturu, aby zde byla k dispozici. Proto jsme se rozhodli jít do AI Gigafactory, což je jeden z největších projektů v historii České republiky i bývalého Československa. Půjde o největší investici za poslední desítky let v minimální hodnotě 100 miliard Kč, na které se podílí podnikový sektor, stát i Evropská komise. 
Pokud v této soutěži v rámci EU uspějeme a budeme mezi pěti vybranými centry, české firmy, veřejné instituce, výzkum i start-upy získají lokální kapacity a nebudou si je muset kupovat z USA nebo z Asie. To je obrovský posun pro ekonomiku i pro naši bezpečnost.

Hodně se odkazuje na silné tradice českého strojírenství a průmyslu, zároveň se ale akcentuje, že průmysl by měl stát na inovacích a zaměřit se na vysokou přidanou hodnotu, špičkové technologie a vzdělávání propojené s potřebami zaměstnavatelů v regionech. Co si pod tím můžeme představit z pohledu ministerstva?
Jde o to, aby firmy vydělávaly. S Martinem Jahnem jsme byli v roce 2006, kdy se připravovala Strategie hospodářského růstu, asi první, kdo pojem „přidaná hodnota“ v českém prostředí v této souvislosti použil, a tehdy jsme mířili k ekonomice založené právě na přidané hodnotě. Dnes se to slovo běžně používá, ale v zásadě to není nic složitého – prostě aby firmy byly ziskové a platily daně, což umožní dávat peníze do infrastruktury, do vědy, zpátky do školství nebo třeba do obrany. Důležité je, aby zde měly prostředí pro generování zisků. To je podstata přidané hodnoty. 
Říkejme tomu ziskovost firem. A jak toho dosáhnout? Například levnými vstupy. Na tom byla naše ekonomika postavená v minulých desetiletích včetně roku 2006, kdy jsme strategii připravovali. Měli jsme tehdy nižší ceny energií, levnější pracovní sílu a dokázali jsme z toho vytěžit maximum. To se ale už začíná srovnávat, a i když je u nás lidský kapitál stále levnější než na západ od nás, vzniká větší tlak na to, abychom zisku dosahovali vyšší prodejní cenou produktů. Přidaná hodnota je rozdíl mezi výnosem a nákladem a jestliže náklady rostou, je nutné zvyšovat výnosy, což ale není možné, pokud to zákazník nezaplatí. A ten vyšší cenu akceptuje, jen když nabízíme něco výjimečného a mimořádného.
To ovšem vyžaduje investovat do inovací a výzkumu – do nadproduktu nebo služby, která je pro zákazníka unikátní. Bez inovací se přidaná hodnota nedá uhrát. 
Stát se musí chovat podobně jako úspěšná firma, a pokud nechce být jen „montovnou“ nebo obratovou ekonomikou, ale ekonomikou ziskovou, musí vytvořit inovativní infrastrukturu, akcelerovat firmy a motivovat je, aby zde zůstávaly, zaměstnávaly lidi a vydělávaly peníze, ze kterých část odvedou státu. To je jednoduchá ekonomická násobilka. 
Naše strategie je postavena na výkonnosti soukromého sektoru. Ten musí být motorem růstu. Nestačí jen obrat, musíme vydělávat. To se týká i exportu. Nemám rád pojem „čistý export“, tzn. rozdíl export/import, jen jako objem – zajímá mě, kolik se na něm skutečně vydělalo a kde vznikla přidaná hodnota. Například naše firmy hodně vydělávají na exportu do USA, i když je to z hlediska objemu sice až 10. nebo 11. teritorium, z pohledu přidané hodnoty je to 6. nejlepší trh, protože tam dodáváme finální produkty s vysokým ziskem.

I přes silný důraz na automatizaci bude klíčový stále lidský kapitál. Letos odstartoval dlouho očekávaný projekt duálního vzdělávání. Zaujalo mě, že jako pilotní byla vybrána střední škola (centrum odborné přípravy) ve Zbrojovce Uherský Brod. Byla to náhoda, nebo to souvisí s tím, že se našemu obrannému průmyslu mimořádně daří?
Je pravda, že ve Zbrojovce se tomu hodně věnují, ale nejsou jediní. Firem zapojených do spolupráce se školami je v republice víc, ale jsem rád, že jsme pilotní projekt mohli spustit letos 1. září právě tam. Je pro nás klíčový a chceme, aby se ostatní inspirovali. Zbrojovka do toho dala hodně invence, propojila zájem firmy s připraveností školy a o připravené studijní obory je velký zájem. Dalším skvělým příkladem je projekt v pelhřimovském Agrostroji, který již úspěšně běží a zapojuje ještě více pedagogů než projekt ve Zbrojovce. Legislativní zázemí je připravené, ale úspěch závisí na tom, zda ředitel školy a vedení firmy opravdu chtějí spolupracovat a nehledají jen překážky. Je to samozřejmě náročné – škola musí přejít na jiný způsob výuky, firmě vznikají povinnosti ohledně bezpečnosti, hygieny a mentoringu studentů, ale chce to čas, komunikaci a dobře připravenou infrastrukturu.

K novinkám ve vzdělávání patří i návrat někdejší a později zrušené výuky manuálních technických zručností – v moderní podobě.
Jednoznačně to dává smysl a firmy po tom volají. Je to základ naší strategie technického vzdělávání. Od letošního roku funguje na ministerstvu nový zmocněnec pro technické vzdělávání, kterému se ve spolupráci s MŠMT podařilo prosadit, že od roku 2028 bude předmět Polytechnická výuka povinný. Půjde o moderní pracovní vyučování s využitím nových technologií. Bude se začínat s žáky prvních tříd prvního stupně a prvních ročníků druhého stupně a každý rok se bude přidávat, takže do čtyř let bude polytechnická výchova kompletně ve všech základních školách. Na podporu využíváme i dva speciální propagační kamiony, které jezdí po republice, zastavují u škol a tráví den s učiteli i žáky. O tuto akci projevily školy obrovský zájem.
Druhým krokem je koncept specializovaných technických základních škol, podobně jako existují sportovní školy. První pilotní projekt úspěšně běží v Českých Budějovicích na ZŠ Dukelská, která spolupracuje se střední školou a společně sdílejí dílny. Tento model chceme rozšířit do krajských i větších měst.
A i když je metodika záležitostí MŠMT, my jim dáváme klíčovou zpětnou vazbu z trhu. To, že máme zmocněnce pro technické vzdělávání, vyvolalo ve sněmovně překvapení, a byli jsme nařčeni, že chceme, aby o dětech rozhodovali průmysloví lobbisté. Nejde ale o lobbisty, jsou to zaměstnavatelé, kteří potřebují pracovní sílu a chtějí pomoci s vybavením škol a zpětnou vazbou pro výuku, protože bez propojení škol s reálnou praxí se neobejdeme.

Sloučením agentur CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism pod hlavičku Czech Business má jít o přehlednější systém podpory podnikání. Jak bude tato novinka fungovat a v čem je hlavní rozdíl?
Po letech diskusí jsme sjednotili jejich agendy pod jednu střechu. Model samostatných agentur byl přežitý. Měli jsme tři agentury s více než 60 pobočkami ve světě, trojí vedení, účetnictví, marketing, personální řízení a dozorčí rady. To bylo neefektivní. 
Nyní spadá vše pod Czech Business se čtyřmi sekcemi: Trade, Invest, Startups a Tourism. Celkový rozpočet sloučené agentury, která bude mít jen jedno vedení, bude kolem 800 milionů Kč. Předseda vedení je jmenován ministrem, který pro nás bude přímým partnerem. Racionalizujeme agendy a zeštíhlujeme stát. Stejně jsme postupovali u zkušebnictví – ze šesti různých ústavů vytváříme jeden Národní zkušební ústav s jedním ředitelem. Zachováme sice detašovaná pracoviště v regionech, ale vedení bude centralizované. Přináší to obrovské finanční úspory a efektivnější řízení.

Dalším krokem podpory je program Národní záruky realizovaný Národní rozvojovou bankou, představili jste program Garant Invest EU. V čem konkrétně může firmám pomoci?
Finanční nástroje by v budoucnu měly zcela nahradit tradiční dotační programy. Stát nebude mít na dotace tolik prostředků, a je otázkou, zda je vůbec klasické dotování zdravé. 
Chceme se soustředit na úvěry s nulovou či velmi nízkou úrokovou sazbou a na pojištění. K tomu využíváme Národní rozvojovou banku, Českou exportní banku a pojišťovnu EGAP. Naším cílem je ještě více je propojit, aby tyto finanční nástroje efektivně spravovaly. Agentura musí fungovat tržně a podnikatelsky, zatímco stát se má starat o analýzy, legislativu a politická rozhodnutí. 
Sloučení pod Czech Business dává moderní střih i propagaci Česka. Už nechceme lákat zahraniční partnery jen na Karlův most, ale spíše na naše špičkové technologie, vědu, univerzity a možnosti společného výzkumu.

Mezi systémové změny v rámci ministerstva patří nově i zodpovědnost za spolupráci obranného průmyslu. Jak vnímáte význam tohoto sektoru pro český průmysl? 
Byl to pro nás zásadní krok. Tato agenda vyžaduje neustálou podporu výzkumu, exportu, organizování podnikatelských misí a vyhledávání příležitostí ve světě. Zbrojaři dnes hýbou globální ekonomikou. Dosahují neuvěřitelné ziskovosti s EBITDA na úrovni 30 až 50 % (před válkou to bylo kolem 15 %). 
Jsou stabilním pilířem naší ekonomiky a naším hlavním úkolem je vyřešit, aby měl podobně jako automobilový průmysl rozvinutý ekosystém menších firem, start-upů, univerzitních studijních programů a výzkumných projektů. Velké zbrojařské firmy jsou v podstatě osamocené, proto chceme kolem nich vybudovat silnou síť menších hráčů.
Připravili jsme i startupový zákon, který poprvé jasně definuje, co je to start-up. Pokud splní dané podmínky, získá nárok na rozumnou formu podpory. Nepůjde o přímé dotace, ale hlavně o možné daňové odpisy a odpočty, které mají motivovat soukromé investory k další podpoře, abychom udrželi inovativní start-upy v Česku.

Blíží se Mezinárodní strojírenský veletrh, co byste vzkázal strojírenským firmám?
Že jim strašně fandím. Sám jsem z průmyslového prostředí vzešel a strávil téměř 30 let v byznysu, z toho 20 přímo v průmyslu. Moje zkušenost je taková, že úspěšný není ten, kdo věci jen hezky popisuje, ale kdo je tvrdě odpracuje a soustředí se na reálné výsledky. U nás se lidé často zaměřují na slova a chybí tlak na koncový výstup. Pokud nás ale dnes v něčem poráží čínská konkurence, je to proto, že jsou technologicky zdatní, převzali špičkové technologie ze světových univerzit, kde jejich lidé studovali, a jsou nesmírně urputní a důslední v prosazování svých cílů.
Firmy se musejí adaptovat na novou, složitější dobu. Ale ani ty menší a střední se nemusejí bát, že je korporáty převálcují. Měly by se snažit najít svou příležitost, mezeru na trhu. Jejich výhodou oproti velkým, rigidním korporacím je flexibilita a lidé, kteří se nebojí změn.
Děkujeme za rozhovor

Josef Vališka
Foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Publikováno: 13. 10. 2026 | Počet zobrazení: 196 18