murr

Robotizace už dává smysl i pro menší firmy

Na reportáž za robotikou v praxi jsme se tentokráte vydali do Vídně. Nikoli ovšem do rakouské metropole na Dunaji, ale stejnojmenné obce poblíž Velkého Meziříčí, kde sídlí a úspěšně již 20 let provozuje své řemeslo firma VR Rozmarin.

 

Firma se zabývá zámečnickou kovovýrobou a je specializovaná na svařování konstrukcí, částí strojů i kompletních technologických celků. Svůj výrobní arzenál před rokem rozšířila o svařovacího kolaborativního robota FANUC CRX – 10iA/L, a je tak ideálním příkladem, jak robotická automatizace může najít uplatnění nejen ve velkých továrnách, ale vstupuje čím dál častěji i do služeb menších firem.
Jak nám hned na uvítanou prozradil Vít Rozmarin, zakladatel firmy, výrobní prostory vznikly z bývalého statku, navráceného v rámci původního rodinného hospodářství.
Zkušenost firmu naučila, že je dobré mít aktivity rozvržené mezi více oborů. Ve čtyřech lidech zvládají nejen kusovou, ale i sériovou výrobu a zpracovávají ocel, hliník i nerezový materiál. Podle Víta Rozmarina pracují nejraději na menších a složitějších projektech, kde mohou uplatnit i své vlastní nápady. 
Výroba se nezaměřuje pouze na domácí produkci, ale i na zakázky ze zahraničí. Mezi speciální zakázky patří i unikátní otočné zábradlí z nerezu pro přívěsné kontejnery fungující jako zázemí např. pro filmové štáby. Pro německého zákazníka realizují už deset let stabilní velkou zakázku v podobě malých nerezových komponent pro automatizaci v sériích po stovkách kusů.  
Nejnovější oblastí, v níž se firma angažuje, je energetika, jak dokumentuje jeden z větších projektů realizovaných nedávno. Jde o přídavné zařízení na traktor pro navíjení kabelů vysokého napětí, které Vít Rozmarin vyvinul se zákazníkem včetně hydrauliky. 
Největší část výroby tvoří průmyslová schodiště, konzole nebo držáky různých hadic. Pro potravinářství vytvářejí různé dopravníky, nerezové boxy na sypké materiály, nebo drtiče, lisy apod. Právě při výrobě kovových schodů vzniká 20 nebo 40 stejných kusů, a právě tam vzhledem k opakovanému charakteru výroby nachází ideální uplatnění robot.

 

Sázka na kvalitu a funkčnost
Pořízení robota předcházelo pečlivému zvažování, zda se robot vyplatí a jestli to bude dávat smysl, aby „nezahálel“, kdyby pro něj neměli zakázky. Původní plán koupit průmyslového robota byl nakonec přehodnocen, protože jako výhodnější alternativa pro potřeby firmy vycházel nakonec kolaborativní robot, tzv. kobot. Pak už zbývalo vybrat vhodný typ a dodavatele.
„Jsem spíše konzervativní člověk a vím, že prověřené značky, byť jsou dražší, fungují bezproblémově včetně podpory i servisu, což platí i o našich svářečkách firmy Fronius, se kterou je velmi dobrá spolupráce.“
Právě Fronius jim doporučil svého zákazníka, kterému dodávají svářečky pro robotická pracoviště – společnost Robotizace EU z Blanska, jež využívá roboty FANUC adaptované na svařování. Po konzultaci s nimi měl Vít Rozmarin možnost navštívit místa, kam už robotizaci implementovali, aby viděl, co umí a jak fungují v praxi. 
V rozhodování sehrálo roli i renomé světového výrobce robotů, který patří mezi osvědčené a spolehlivé značky, protože při investování do vybavení provozu sází Vít Rozmarin podle svých slov na jistotu a pořizuje je v co možná nejlepší úrovni a kvalitě, aby pro zamýšlené použití byla ještě velkorysá rezerva v parametrech i přesnosti, což se firmě vrací v efektivitě. To se kromě robota týká třeba speciálních svařovacích stolů německé firmy Siegmund, bez nichž by jeho provozování ani nemělo smysl. Jsou z oceli se speciální tvrzenou plazmanitovanou povrchovou úpravou, takže jsou odolné vůči poškrábání, neulpívají na nich při svařování odstřiky a mají přesnou rovinu.
Pokud se např. opakuje nějaká operace, stačí použít přípravky pro upnutí dílce do přesné pozice, která už byla zaznamenána, a spustit uložený program. V praxi to znamená významnou časovou úsporu. Pro několikakusové zakázky s jednoduchými sváry, nebo pro velké série stačí vybrat z databáze program, nastavit parametry a využít jednoduché šablony pro vkládání dílů. Pak není problém dělat i stovku dílů za den.
Navíc firma díky tomu získala i zakázky, které dříve nemohla přijmout kvůli limitované výrobní kapacitě. Teď lze práci vzít, a zatímco ji bude robot zpracovávat, souběžně lze dělat další zakázky.
„V ceně robota, kterého přivezli, jsou tři školení, první proběhlo hned po instalaci a odpoledne jsme již zkoušeli základní funkce. Když jsme ráno přišli do práce, náš kolega svářeč už robota „učil“, a po vložení přípravku, který používal na ruční svařování, ho hned zapojil do výroby, takže mohu říci, že robot se integroval do provozu firmy opravdu rychle,“ směje se Vít Rozmarin a dodává: „V dílně tak od té doby fungují místo jednoho dva dělníci – jeden robot a jeden člověk.“ 
„Výhoda prověřených značek tkví také v tom, že když zavolám, že něco nejde, tak někdo se mnou ihned komunikuje, i když je třeba v zahraničí nebo u jiného zákazníka. Nebo mohu přes WhatsApp ukázat nastavení, s kterým potřebuji poradit, a hned mám pomoc na dálku po ruce,“ vysvětluje.
Robot ale nemusí běžet každý den, jak by bylo asi logické pro jeho maximální efektivitu, jak říká Vít Rozmarín, je tam proto, aby lidem ulehčoval práci, protože „to není jen výrobní prostředek, ale v podstatě další pomocná ruka – jako kdyby člověk měl k dispozici silnou třetí paži, která za něho udělá těžkou rutinní práci“.

S robotem po boku 
Nicméně je řada svarů, kde nemá smysl trápit robota, snaha, aby dělal všechno za každou cenu, je neefektivní. Lepší je nechat stroj ať svaří, co může a zbytek, např. složitější místa, udělá ručně člověk. Podstatné je vytipovat, co se vyplatí svařovat robotem. Díky pojízdné konstrukci, na níž je robot umístěn, ho lze velmi snadno přemístit na jiné pracoviště.
Sám o sobě robot není rychlejší než člověk, rychlost svařování je stejná, ale člověk může v době, kdy robot svařuje, obstarávat práce, které robot nezvládne. V praxi tak robot třeba svařuje sériovou zakázku a člověk zatím řeže na pásové pile apod. Logicky poskládané a zorganizované pracoviště je najednou velmi efektivní a návratnost robotem modernizovaného pracoviště firma odhaduje do dvou let. 

 

Spoléhají na sebe i na solidní partnery
Původně začínal Vít Rozmarin sám, pak firmu posílil bratr, a aktuálně jsou v ní stabilně čtyři a pátým členem týmu je manželka Jana, doktorka ekonomie, která kromě výuky ve škole díky své kvalifikaci vede účetnictví, pomáhá řešit dotace apod. 
K silným stránkám rodinné firmy patří schopnost udělat poctivě odvedenou zakázku. I proto o ně nemá nouzi. Významnou roli hraje i spolupráce se spřátelenými firmami, protože spousta obrábění, lakování nebo ohýbání, dává velký prostor pro ně, což umožňuje uspořádat si výrobu i zakázky podle potřeby bez nutnosti mít všechno nutné vybavení. Firma se tak může soustředit na svařování, řezání, vrtání a ohýbání, ale další věci, které nabízí a týkají se např. povrchových úprav, obrábění, moření, tryskání či pasivace, se zadávají do kooperací, které fungují oboustranně.
Na vlastní zkušenosti se přesvědčili, že automatizace s roboty už rozhodně není jen doménou velkých průmyslových korporátů, ale stejně dobře může již najít uplatnění i v menších firmách, které by o ní dříve ani neuvažovaly.

Josef Vališka
Foto: Petr Kostolník

 
Publikováno: 13. 10. 2026 | Počet zobrazení: 58 | Počet přeposlání: 0 článek mě zaujal 9
Zaujal Vás tento článek?
Ano