Definování konceptu digitální výroby
Digitální výroba je aplikace digitálních technologií do výrobních operací a integrace softwaru a procesů v celém hodnotovém řetězci umožňující optimalizovat celý životní cyklus produktů – od návrhu až po prodej.
Nejde jen o průmyslovou automatizaci, ale o zapojení inovativních zdrojů, jako jsou AI a inteligentní platformy, které transformují celkové fungování firem. Například digitální maketa výrobních linek umožňuje prozkoumat všechny detaily výroby, jako jsou nástroje, zásoby, personál i termíny, které je třeba dodržet a mít přístup ke všemu, co továrna potřebuje k udržení v chodu.
Cílem digitální výroby je zvýšit produktivitu a provozní efektivitu pomocí technologií, které přinesl Průmysl 4.0. Pro lepší pochopení tohoto konceptu jsou klíčové tři hlavní charakteristiky tohoto modelu: konektivita, inteligence a automatizace.
- Konektivita – je jedním ze základů digitální výroby, jejím prostřednictvím mohou stroje, operátoři i systémy komunikovat a sdílet strategická data z provozu v reálném čase pro kvalifikované rozhodování.
- Inteligence – model digitální výroby umožňuje inteligentní produkci široce využívající zdroje založené na AI a velkých datech i jejich analýzy pro zefektivnění procesů.
- Automatizace – manuální procesy ustupují automatizovaným a standardizovaným činnostem.
Softwarové nástroje umožňují vytvářet digitální verze produktů, které si pak lze prohlížet a testovat v rozšířené a virtuální realitě. Díly pro ně lze také zakoupit prostřednictvím elektronického obchodu fungujícího na základě cloudového řízení zásob, a komponenty i jejich použití sledovat prostřednictvím dodavatelského řetězce.
Díky 3D tisku je možné zkombinovat fázi návrhu s následnými fázemi prototypování a testování, kdy se výrobci mohou rychle přesunout od návrhu k výrobě a zpět, jakmile technický tým provede změny, takže přechod do výrobní fáze může následovat téměř ihned po úspěšném prototypování.
Pokud jde o návrh produktu, budou i nadále růst softwarové nástroje pro počítačem podporované navrhování (CAD) a jejich možnosti. S postupující digitalizací nejnovější CAD produkty ukládají kusovník produktu, jejich 2D a 3D rozhraní, analyzují návrhy produktů, aby poskytly simulaci chování součástí při různém zatížení, namáhání nebo jiných podmínkách. Tím pomáhají dalším fázím vývoje a testování, které při ručním provádění obvykle zabírají hodně času.
Příkladem může být postup operátora, který používá CAD systém k provedení obráběcího úkolu. Protože tento software disponuje simulačními funkcemi, pomáhá obsluze vizuálně kontrolovat proces obrábění a umožňuje zachytit zdvihy nástroje a kolize v rané fázi výroby. Tato funkce přispívá k celkové produktivitě výrobního nastavení, pomáhá eliminovat chyby a snižovat plýtvání materiálem. Protože většina CAD systémů obsahuje vysokorychlostní dráhy, lze minimalizovat dobu cyklu, čímž se sníží opotřebení nástrojů i strojů a zvýší se produktivita.
Digitalizace ve výrobním průmyslu také významně mění výrobní procesy a operace, které mnoho let těžily z počítačových systémů pro plánování, rozvrhování a provádění úkolů. Plánování výrobních požadavků, kapacit a robotika jsou základními kameny dnešní ekonomiky, ale rozdíl spočívá v rozsahu, frekvenci a přesnosti, které moderní systémy umožňují. Nástrojům plánování výrobních požadavků předchozí generace zabralo i celý den, než dokončily výrobní plány na další výrobu, ty současné lze spustit během několika minut, aby se přizpůsobily dynamickým tržním podmínkám. Chytré aplikace upozorní výrobce a prostřednictvím prodejního kódu mu umožní sledovat produkty i jejich polohu, nebo mohou upozornit na možné výrobní selhání, což umožňuje např. stáhnout vadné produkty z trhu ještě před uvedením do prodeje.
Jak bude digitální výroba fungovat v budoucnu?
V budoucnu budou všechny stroje (od obráběcích center až po např. svařovací roboty) propojeny do sítě. Každý díl bude mít kromě toho svůj vlastní vestavěný systém, obsahující různé informace, např. o zákazníkovi, požadované konfiguraci dílu a jeho účelu. Digitální výroba také umožní jedinečně identifikovat a lokalizovat polotovary, znát potřebné kroky jejich zpracování. Tyto díly budou také připojeny k výrobním strojům a budou schopny vzájemně komunikovat, aby se rozhodlo o přesném okamžiku, kdy se výroba přesune k dalšímu kroku.
V budoucnu se celá linka již nezastaví při selhání konkrétní stanice, místo toho budou obrobky a stroje spolupracovat na přeplánování sekvence zpracování. Výsledkem bude adaptabilní a samoorganizující výrobní proces, který nebude vyžadovat neustálý lidský zásah, ale přesto bude pod lidskou kontrolou.
Přínosy digitalizace
K nejvýznamnějším výhodám digitalizace patří efektivnější a plynulejší výrobní procesy a jejich optimalizace. Software a technologie Průmyslu 4.0 mají funkce, které pomáhají snižovat chybovost a potřebu opakovat úkoly, personál má více času věnovat se projektům vyžadujícím více pozornosti.
Globální studie odhadují, že digitální transformace zvýší pracovní výkon až o 25 % tím, že zefektivní výrobní procesy, aniž by se zvýšila zátěž nebo pracovní doba zaměstnanců.
Přechodem výroby na digitální úroveň se stává mnohem snazší i sledování výkonu strojů, protože údržbářské činnosti jsou podporovány nástroji, které pomáhají odhalovat poruchy předem a inteligentní platforma prediktivní údržby umožňuje připojeným zařízením vysílat signál k opravě konkrétní položky, když se její spolehlivost snižuje. Takže stroje budou pracovat déle s menším počtem neplánovaných prostojů.
Jedním z důsledků zavedení digitální výroby je i modernizace odvětví a flexibilní a přizpůsobené výrobní prostředí. Moderní továrny se zbavují neefektivních manuálních procesů, procesy jsou automatizované a založeny na technologiích.
Digitalizace výroby umožňuje lépe využívat data, která jsou k dispozici. Manažeři tak mají přístup ke všemu, co se v továrně děje v reálném čase a mohou činit rozhodnutí s využitím řady automatizačních a analytických nástrojů. Monitorování strojů propojených senzory IoT pomáhá předvídat riziko poruch a předcházet jim dříve, než k nim dojde. Analytická agentura CNi Global Research předpovídá, že dopad digitalizace podpoří 10 až 40procentní snížení nákladů na údržbu v průmyslových odvětvích díky větší odolností strojů a programům pro detekci závad a úzkých míst ve výrobě.
Další výhodou je snížení nákladů díky lepšímu využití dostupných zdrojů, redukci chyb, ztráty času práce, neefektivního využití materiálu atd. a neplánovaných zastavení výroby. Zlepšuje se celková efektivita zařízení (OEE), pokud výrobce ví, kde a proč dochází k plýtvání zdroji a může podniknout nezbytná opatření. Prostřednictvím štíhlé digitální výroby se podnikové zdroje využívají efektivněji.
Digitalizace umožňuje vývoj digitálních dvojčat, virtuálních modelů umožňujících testy ve virtuálním prostředí, které simulují skutečné vlastnosti produktů. To eliminuje potřebu fyzických prototypů, snižuje náklady a opravuje potenciální nedostatky před uvedením produktu na trh. Integrace mezi produktovým a výrobním inženýrstvím zkracuje dobu výzkumu, vývoje i uvádění nových produktů na trh.
Digitální transformace dělá chytřejšími a bezpečnějšími také skladovací zařízení. Sklady s automatizovanými systémy efektivněji využívají dostupný prostor, mohou mít vyšší regály a užší uličky než zařízení, která se spoléhají na manipulační techniku obsluhovanou lidmi. Automatizace skladovacího systému snižuje potřebný počet vyškoleného personálu, a tento typ skladů také zvyšuje bezpečnost pracovníků, protože neobsluhují vysokozdvižné vozíky a jiné stroje pro manipulaci s těžkými předměty.
Komunikace s dodavateli v reálném čase, možnost sledování zásob a vylepšené informace o dodavatelském řetězci pomáhají lépe řídit provoz.
Problémy digitální výroby
Pokud ale digitalizace ve výrobním průmyslu není připravena, může představovat určité problémy. Například přetížení daty (zpracování velkého množství dat z různých zdrojů může být časově náročné a existuje riziko přetížení systému), nedostatek kvalifikované pracovní síly (nové technologie vyžadují nové dovednosti a není vždy snadné získat přizpůsobený kvalifikovaný personál), problém s integrací globálního dodavatelského řetězce a obtíže s optimalizací interní logistiky (cílem štíhlé výroby je vyrábět to, co je potřeba, kdy je to potřeba, a to co nejefektivněji. Optimalizace hodnotových toků od surovin až po hotové výrobky však může být výzvou – klíčem k úspěchu je nalezení správných nástrojů.
Petr Sedlický
Foto: Shutterstock





