Datové tepny se stěhují pod arktický led
Téměř veškerý mezikontinentální datový provoz se v současnosti vede podmořskými kabely. Problém je, že podstatná část z nich je umístěna v oblastech, kde hrozí, nebo se už i přímo odehrávají, některé z aktuálních ozbrojených konfliktů.
Zvýšené bezpečnostní riziko v konfliktních zónách, jako je např. Suezský průplav, Rudé koře či Hormuzský průliv, vede k růstu nákladů na pojištění a snižuje ochotu operátorů v těchto místech působit a v současné napjaté situaci roste i hrozba poškození již existujících kabelů.
Projekt podmořského internetového kabelu 2Africa společnosti Meta, který má spojit africké pobřežní státy s Evropou a Asií, tak čelí překážkám kvůli probíhajícímu konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem. Společnost Alcatel Submarine Networks (ASN), která má na starosti pokládku optických kabelů, vyhlásila, že v oblasti Perského zálivu již není možné bezpečně operovat.
Zatímco hlavní část sítě je podle Mety dokončena, práce nadále probíhají na sekci s názvem Pearls, jež má sloužit jako funkční alternativa za tento koridor a měla by propojit státy Perského zálivu (Irák, Kuvajt, Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty a Omán), Pákistán a Indii se zbytkem Afriky a vybranými evropskými zeměmi. Její spuštění bylo plánováno na letošní rok, nicméně ještě zbývá dokončit fyzické připojení podmořského kabelu k pevninským stanicím, a koncem minulého roku nabrala zpoždění větev v Rudém moři kvůli útokům Húsíů a administrativním zdržením.
Současný konflikt ovlivnil i další technologickou infrastrukturu na Blízkém východě, včetně výpadků datových center Amazon Web Services po útocích dronů. Meta kvůli hrozbám pro podmořské sítě připravuje i projekt s názvem Waterworth – 50 tis. km dlouhý kabel by měl obcházet současná geopolitická ohniska, jeho spuštění však potrvá několik let.
Z polárního kruhu přes severní pól až do Jižní Koreje
Do centra zájmu se tak dostává severní alternativa – podmořský kabel mezi Evropou, Severní Amerikou a Asií, vedoucí přes centrální Arktidu. V úvahu připadaly dvě trasy, které jsou nyní analyzovány: Far North Fiber – trasa s předpokládanou délkou cca 15 000 km vedoucí z Japonska přes Evropu zakončená na Aljašce, a Polar Connect, přímé a kratší spojení mezi Evropou a východní Asií s nejmenší možnou latencí, s délkou zhruba 10 000 km (z toho asi 2000 km pod silným arktickým ledem). EU upřednostňuje trasu Polar Connect s podvodní infrastrukturou napříč severním pólem a centrální Arktidou. Nový kabel by měl zrychlit bezpečný přenos dat.
A jak míní Katarina Bjelkeová, šéfka Švédské rady pro výzkum, není snadné sabotovat nebo jinak zasahovat do kabelu ležícího tak hluboko pod arktickým ledem.
Arktický kabel přes Severní Ameriku do Asie zvažuje už nějaký čas rovněž Finsko. Ten by ale neměl vést v blízkosti pólu, ale delší trasou, která by zahrnula i Grónsko, což by mohlo posílit vazby mezi Evropou a ostrovem, na který si dělá zálusk americký prezident Donald Trump.
Projekt Far North Fiber s celkovým rozpočtem 5,75 mil. eur, za nímž stojí společnost NORDUnet, Švédská rada pro výzkum a Švédský sekretariát polárního výzkumu, byl zahájen v roce 2024 a potrvá tři roky. Jeho cílem je poskytnout síťové zdroje v souladu se strategií EU Digital Global Gateway, vytyčit základy a vytvořit počáteční část infrastruktury pro podmořské optické spojení ze Švédska přes Špicberky do Japonska a asijsko-pacifického regionu.
Během dalších 36 měsíců bude následovat projekt Polar Connect, v jehož rámci budou provedeny průzkumy mořského dna pod arktickým ledem a příprava zadávací dokumentace pro detailní mořský průzkum, jehož zahájení se očekává až po roce 2027, po výstavbě nového ledoborce.
První krok projektu Polar Connect nicméně už začal průzkumem dna optimální trasy a dalšími přípravami (mapování těžko přístupného terénu už loni zahájila ledoborcová expedice). Švédská vláda musí ještě rozhodnout o výstavbě zcela nového výkonného ledoborce pro výstavbu, monitoring, údržbu a opravy systému, schopného prorážet čtyřmetrový a neprozkoumaný arktický led. Po položení kabelu budou nové plavidlo a v současnosti využívaný ledoborec Oden používány současně. Kabel navržený pro podporu 12 až 24 párů optických vláken nabídne ultra vysokou přenosovou kapacitu. Umístěn má být v hloubce zhruba 4000 m v Severním ledovém oceánu a podle plánu by měl být hotový do roku 2030.
Kabel povede z těžařské lokality Kiruna na severu Švédska na norské pobřeží přes Špicberky a Severní ledový oceán v blízkosti pólu, kde se rozvětví a bude pokračovat do Japonska, Jižní Koreje, Kanady a na Aljašku. Umožní tak vyhnout se problémům na frekventované trase sužované konflikty v geopoliticky citlivých zónách, jako je Suezský průplav, Rudé moře a Malacký průliv. Tato trasa je již přetížená, navíc jde o jedno z hlavních ohnisek globálního napětí, a jemenští povstalci Húsíové už ukázali, že jsou schopni silně poškodit mezinárodní obchod i datové trasy.
Cílem projektu Polar Connect je nabídnout bezpečnější a kratší trasu přes Arktidu, která zkrátí dobu odesílání dat, sníží latenci a zlepší odolnost. EU si od projektu slibuje posílení digitální bezpečnosti sedmadvacítky a její soběstačnosti. Věří, že nový kabel pomůže snížit její závislost na stávající infrastruktuře.
Náklady na práce jsou odhadovány zhruba na dvě miliardy eur a mělo by se o ně podělit několik zemí – na projektu spolupracují EU, Švédsko a severské země a probíhají i jednání s Japonskem, Jižní Koreou a dalšími státy.
Senzory poskytnou i vědecká data
Vědci zároveň doufají, že jim transarktický kabel přinese užitečné poznatky, protože bude vybaven speciálními senzory schopnými měřit teplotu vody, salinitu a tlak, aby mohl sloužit i jako výzkumný nástroj, který by umožnil sledovat změny v unikátním ekosystému v reálném čase a získávat tak důležité informace o klimatu, seizmologická data apod.
Švédy čeká řada technických a logistických výzev, aby kabel v náročných podmínkách položili. Jde o výběr správného typu kabelu, vyhýbání se oblastem s riziky, jako jsou nestabilní svahy, silné proudy při oceánském dnu, sopečná činnost, zemětřesení, ledovce dosahující dna nebo oblasti s intenzivní lidskou činností. Přesto je cílem projekt dokončit už v roce 2030.
Technickou stránku věci Polar Connect by měla zajišťovat firma Global Connect, která už má s podobnými projekty zkušenosti (na jaře 2024 dokončila 2600 km dlouhý optický kabel ze severního Švédska do Berlína, který zahrnuje 700 km podmořské trasy).
Tomáš Machoň
Foto: TeleGeography Submarine Cable Map, SPRS, Global Connect
48
