Nelehké časy se zábleskem naděje

Jedním z cílů, který si vytyčil Ing. Ivo Červenka při nástupu do funkce ředitele SST, bylo navýšit členskou základnu, což se za zhruba rok a půl podařilo a dnes sdružuje svaz na pět desítek členů.

Jaká je současná situace ve strojírenství a perspektivy pro další období?

Aktuální situace je velmi složitá. Strojírenství celkově u nás i v Evropě prochází jedním z nejnáročnějších období, a tím, že česká ekonomika je orientovaná silně na export, vyrábíme většinu produkce obráběcích strojů na vývoz.
Geopolitické tlaky působí ze všech stran, ať jsou to celní restrikce a dovozní omezení ze strany USA, tak i obrovský tlak konkurence z Číny, až po válečné konflikty a problémy s tím spojené, jež situaci rozhodně nenapomáhají. 
Enormně vzrostly ceny energií pro podniky, což se projevilo hlavně v oblasti slévárenství, které patří k pilířům strojírenské výroby. Řada sléváren je pod enormním tlakem a některé bohužel končí. Z velkých českých kovárenských a slévárenských firem zaznívá, že když si nechají dovézt z Číny hotový opracovaný odlitek, vychází se vším všudy, včetně dopravy, výrazně levněji než u nás – cenový rozdíl u výrobních nákladů se pohybuje až v desítkách procent! U obráběcích center, zejména u velkých a těžkých portálových strojů či horizontek, jsou právě odlitky zásadními komponenty. 
Proměňuje se také diverzifikace exportních trhů, ale velká závislost na sousedním Německu je stále silná, tvoří zhruba 25 % exportní skladby českého obrábění. Poslední čísla za rok 2025 ukazují, že jsme v exportu silně klesli. Z výsledků předchozího roku 2024, kdy byl export v korunách 12,3 mld., se snížil na 10,3 mld. a dostali jsme se tak téměř na úroveň „covidového“ roku 2020. Přičemž jen samotné Německo pokleslo o 15 %, i když stále zůstává pro ČR klíčovým trhem.
Druhým největším trhem jsou pro nás Spojené státy, i když je tu riziko, že jde jen o krátkodobou záležitost. USA se svým podílem přes 9 % vyšplhaly loni na 38 mld. Kč, a to znamená oproti roku 2024 nárůst exportu o 38 %. Na místě je ovšem určitá opatrnost, pokud jde o nadějné predikce, protože jde o objednávky, které byly uzavřeny ještě před zavedením Trumpových cel. Dodací lhůty u strojírenských objednávek jsou navíc běžně 8 až 12 měsíců, takže jde o stroje, které se během minulého roku vyráběly a expedovaly. Rozhodující tak bude hlavně letošní rok, který ukáže, jak se bude náš export na americký trh vyvíjet dál.
Třetím exportním teritoriem, pro nás velmi zajímavým, je Indie, kde rovněž došlo oproti roku 2024 k nárůstu o 38 %. Tady už ovšem výsledky nejsou ovlivněny celními faktory. Indie začala hodně privatizovat státní podniky a orientovat se na soukromý sektor, proto registrujeme značný zájem o evropské technologie. To ukázal i poslední veletrh IMTEX Bangalore, což je tamní nejdůležitější strojírenská akce. Překvapivě velký nárůst zaznamenal také export do Itálie, a to o 27 % s hodnotou 20,8 mld. Kč ve srovnání s rokem 2024.
Co nás naopak znepokojuje, jsou propady exportu obráběcích strojů na Slovensko, o více než 30 %. Stejný vývoj můžeme sledovat i na Ukrajině, která ještě v roce 2024 nakupovala stroje, ale loni už došlo ke značnému propadu jejich dovozu od našich výrobců. Navíc se na našem trhu silně prosazuje Čína, zatímco export našich strojů na tamní trh naopak o polovinu klesl.
Takže, jak ukazují obchodní statistiky, situace rozhodně nevypadá příznivě, stejně jako předpokládaný výhled na nejbližší období. Celkový pokles exportu od roku 2024 je 16 %, a to ve všech nomenklaturách, snad s výjimkou vyvrtávacích a frézovacích strojů, kde stav zůstává zhruba na stejné úrovni. Ke stagnaci naopak došlo v oblasti automotive, a to v celé Evropě, což silně ovlivňuje i dovoz strojů do ČR, který klesl, i když ne tak výrazně jako export, zhruba o 10 %.

V tom ale asi nebudeme sami…

Ano, ten problém je celoevropský, a možná nejvíce výrobci pociťují dopad současné situace v exportu do USA. Ale na druhou stranu, abychom neakcentovali jen negativní aspekty, Česko je vysoce proexportní a pořád i dostatečně technologicky vyspělé. Snažíme se vyrábět technologicky moderní a konkurenceschopné hi-tech stroje. A to platí i pro asijský trh, kde je o tyto stroje zájem. Čína už sice dokáže vyrobit prakticky všechno, ale ne vždy také zajistit požadovanou přesnost a dlouhodobou životnost, což je při obrábění klíčové. Z tohoto pohledu je pro nás budoucnost pozitivní, pokud si Evropa dokáže udržet svou vyspělou průmyslovou základnu a konkurenceschopné podmínky.
To předpokládá, že je nutné snažit se působit na Evropskou komisi s cílem dosáhnout snížení byrokratické zátěže, zvážit Green Deal a jeho kontroverzní dopady ve světle aktuálních změn apod. Elektrifikace automotive se už nezastaví, jelikož tam byly investovány příliš velké prostředky, ale musí se hledat (a připustit) i další alternativy, včetně vylepšených spalovacích technologií na základě přání zákazníků. Pokud má trh fungovat, musí se respektovat určitá pravidla. Průmysl potřebuje technologickou neutralitu a respekt k poptávce trhu.

Zbrojnímu průmyslu se daří skvěle, i když to závisí na aktuálně probíhajících konfliktech a jejich dalším vývoji.

Z pohledu médií je to atraktivní a pro Česko perspektivní byznys, který zdánlivě vypadá optimisticky, ale je to hlavně velká výzva. I náš svaz začal se zbrojovkami komunikovat a úzce spolupracovat s Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu. Když ale porovnáme tradiční strojírenské obory se zbrojní výrobou, je mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Pro zbrojaře je vždy hlavním zákazníkem stát, národní ministerstva obrany, se kterými musí vyjednávat, což probíhá úplně jinak než byznys s průmyslovými firmami.
Smutné je, že z někdejšího rozsahu zbrojní výroby v Československu zůstala spíše fragmentovaná struktura. I když vznikly některé menší soukromé firmy působící v této branži, nejsou schopny pokrýt rozsáhlé zakázky na globální úrovni. Samozřejmě až na výjimky, jako je Česká zbrojovka Uherský Brod, Aero Vodochody, Tatra nebo pardubičtí výrobci radarů. Vedle tradičních výrobců se formuje silný průmyslový pilíř reprezentovaný mj. skupinou CSG, která svou expanzí a kapitálovou stabilitou sehrála klíčovou roli při záchraně a dalším rozvoji řady domácích podniků. Tyto společnosti dnes představují technologicky vyspělé partnery v mezinárodních obranných hodnotových řetězcích – podílejí se na vývoji, výrobě i integraci sofistikovaných systémů a na finalizaci špičkové vojenské techniky. Jedná se o projekty s vysokou přidanou hodnotou a zásadním průmyslovým i bezpečnostním dopadem. Zároveň je však zřejmé, že v některých segmentech těžké vojenské techniky, které jsme v minulosti dokázali produkovat samostatně, stojíme dnes před nutností úzké mezinárodní spolupráce a sdílení výrobních kapacit se zahraničními partnery.
Na druhou stranu je to příležitost pro výrobce obráběcích strojů, jejichž stroje nabízejí vysokou přesnost požadovanou obranným průmyslem. Nejenže se úspěšně uplatňují v domácích zbrojovkách, ale i v řadě zahraničních.

V oblasti hi-tech strojů tedy nejsme ještě úplně ztracení?

Naopak, pořád patříme mezi evropsku elitu a v některých oblastech i mezi absolutní špičku. Naši výrobci se dokáží prosadit v energetice, letectví i v dopravě. Máme špičkové stroje na výrobu podvozků železničních vagónů. Jsme schopni vyrábět vysoce customizované stroje s inprocesním měřením.
Proto i přes všechna negativa, která současná situace přináší, zůstávám optimistou, byť asi opatrným. Evropa se musí rozhodnout, jestli budeme průmyslová montovna jako kontinent, zda tu budeme fungovat jako subdodavatelé pro Asii, nebo jestli si chce udržet pozici inovativního dodavatele kvalitní moderní techniky.
Neztratili jsme smysl pro kvalitu a přesnost, a teď je důležité zaměřit se na další aktuálně požadované oblasti, jako je automatizace, digitalizace, propojení s roboty, pokročilé výrobní technologie, jako je aditivní výroba apod. Ostatně i nová generace studentů průmyslových škol se už učí zvládat moderní postupy ve strojírenství, kde se hodně uplatňuje IT. Už to není o tom, že obráběč umouněný od emulze bude stát u stroje a vyměňovat obrobky. Studenti se dnes učí nejen pracovat v systémech CAD/CAM, ale současně také programovat průmyslové roboty, což je pro moderní strojírenství klíčová kombinace dovedností.

Jsou odborné a průmyslové školy schopny do budoucna pokrýt potřeby firemního sektoru?

Bohužel ne. Školy pociťují deficit zájmu mladých lidí o studium strojařiny a technických oborů vůbec. Proto nejsou schopné dodávat takové počty absolventů, jaké by podniky potřebovaly.
Podle mě je důležité působit zejména na rodiče, kteří jsou zásadním faktorem pro ovlivnění budoucí profesní kariéry svých dětí, aby je místo obligátní snahy mít z nich manažery, lékaře a právníky, pomohli raději nasměrovat k technice. Ukázat jim, že moderní strojařina už opravdu není ta „špinavá“ profese, ale naopak vysoce perspektivní zaměstnání, které má slibnou, a i v dnešní nejisté době, zajištěnou budoucnost.
Šikovné strojaře budou výrobci potřebovat vždycky. Každá větší firma dnes poptává lidi tohoto zaměření. Začít se s tím musí už na základních školách a využít k tomu možnosti, které odpovídají době, třeba i sociální sítě. Podniky a školy tomu jdou vstříc pořádáním dnů otevřených dveří, kdy se mladí i jejich rodiče mohou přijít podívat do škol s moderně vybavenými dílnami a laboratořemi. Uvidí, že se tam vyučují nejen klasické strojírenské profese a manuální dovednosti, ale také mechatronika, robotika apod.

Jak vypadá aktivita SST z hlediska podpory inovací?

SST má svou Technologickou platformu, která dlouhodobě slouží jako nástroj pro podporu inovací a spolupráce mezi firmami, výzkumem a akademickou sférou. Jejím prostřednictvím se podařilo nastartovat celou řadu konkrétních projektů a posílit vazby mezi průmyslem a technickými univerzitami. Velmi intenzivní je zejména spolupráce s výzkumným centrem RCMT při ČVUT v Praze, které se zaměřuje na vývoj nových technologických řešení pro obráběcí stroje a moderní výrobní technologie. Současný projekt Technologické platformy financovaný z evropských fondů letos končí a zatím není zřejmé, zda budou vyhlášeny navazující programy obdobného zaměření. Úsporná politika státu a tlak na rozpočtové škrty, včetně výdajů na vědu a výzkum, bohužel příliš nenasvědčují rychlému pokračování, i když ministr průmyslu je inovacím osobně nakloněn.
 
Je pro SST tato spolupráce konkrétním přínosem?

Vedle národních aktivit je pro nás zásadní i mezinárodní spolupráce. Řada inovačních projektů vzniká na evropské úrovni, například v rámci CECIMO, kde je SST zapojen do projektu rozvoje aditivní výroby a nových technologií zahájeného v loňském roce. Tato spolupráce přináší nejen sdílení know-how, ale i konkrétní inspiraci pro systémová opatření. Zajímavým příkladem je iniciativa italského svazu UCIMU, který prosadil legislativu umožňující výrazně zrychlené odpisy nových technologií. Cílem je motivovat firmy k investicím do moderních strojů a současně posílit poptávku po evropské technice. Stroje tak začnou firmám ekonomicky přinášet efekt mnohem dříve a investice do kvalitních evropských technologií se stává výhodnější než nákup levných asijských zařízení. Podobná opatření mohou jednotlivé státy přijímat samostatně, bez nutnosti čekat na unijní legislativu, a právě v tom vidíme inspiraci i pro české prostředí.

Josef Vališka

Foto: SST

Publikováno: 10. 3. 2026 | Počet zobrazení: 555 69