Připomenutí významných osobností pro vývoj české ultrazvukové defektoskopie (UT)

Lazzaro Spallanzani zavřel netopýry do místnosti, v níž od podlahy ke stropu natáhl velké množství nití. Když jim zalepil oči, žádný z nich do sítě nenarazil. Když jim zalepil uši, netopýři se do sítě zamotali. Tímto experimentálním přístupem se stal průkopníkem poznání echolokace.

Lazzaro Spallanzani (10. ledna 1729 Scandiano, Itálie – 12. února 1799 Pavia, Itálie).

V českém prostředí patří prvenství v oblasti rozvoje technického ultrazvuku profesoru Karlu Slonkovi, který se narodil 11. června 1914 ve Vídni. Ale ještě v průběhu 1. světové války se jeho ovdovělá matka se dvěma syny vrátila do rodné Telče (otec padl na počátku války). V roce 1932 maturoval na telčském gymnáziu. Po absolvování Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (obory matematika a fyzika) působil jako středoškolský profesor v Telči, Litovli a Ostravě. Od poloviny 40. let pracoval jako vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu při ČVUT. V roce 1950 přešel do Výzkumného ústavu materiálů v Praze-Běchovicích, kde působil do roku 1973. Jeho oborem bylo zkoušení materiálů ultrazvukem, který v Československu fakticky založil, dále zjišťování únavových lomů a skryté vody v pláštích tlakových kotlů (např. nekvalitní válcování plechu, lomy v křídlech letadel apod.). Po celou dobu své tvůrčí činnosti (až do 16. července 1994) rozvíjel teoretické i praktické stránky svého oboru (LK: Vědecký pracovník z Telče, Telčské listy č. 11, r. 1994, str. 6; Sdělení Slonkova syna).
Dalším velikánem českého ultrazvukového zkoušení byl prof. Dr. Ing. Oldřich Taraba, DrSc. Po ukončení středoškolského studia v roce 1941 pracoval během války jako dělník ve VADAS Pardubice a jako konstruktér v Hradci Králové. Po znovuotevření českých vysokých škol nastoupil na tehdejší Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze, kde již během studia (od roku 1946) začal pracovat jako asistent na katedře fyziky, kde působil až do konce svého života. Školu v roce 1948 absolvoval s vyznamenáním a v roce 1949 získal doktorát technických věd (Dr. Tech.), o deset let později obhájil kandidátskou práci a v roce 1964 se habilitoval a byl jmenován docentem pro obor užitá fyzika.

prof. Dr. Ing. Oldřich Taraba, DrSc. (9. říjen 1922, Praha - 4. duben 2007, Praha).

V letech 1963–1967 byl vedoucím slaboproudého oddělení katedry fyziky. V letech 1967–1968 byl na vědeckém pobytu ve Švédsku, později absolvoval několik kratších přednáškových pobytů na univerzitě v Cáchách. V roce 1977 získal titul doktora věd v oboru fyzikálně-matematických věd a o dva roky později byl jmenován řádným profesorem ČVUT pro obor fyzika. Od roku 1998 byl emeritním profesorem ČVUT. 
Profesor Taraba byl uznávaným vědeckým a pedagogickým odborníkem v oboru akustiky nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho vědecká činnost byla zaměřena především na oblast ultrazvuku, zejména na diagnostiku fyzikálních procesů na principu rozboru emise ultrazvukových signálů. Je tvůrcem české školy ultraakustiky. Byl čestným členem společnosti Le groupement des acousticiens de langue Francaise (1980). Publikoval 235 vědeckých prací, 15 knižních publikací doma i v zahraničí a bylo mu uděleno 23 autorských osvědčení. Široké vědecké a odborné veřejnosti byl prof. Taraba znám také jako vynikající manažer a organizátor v rámci České vědeckotechnické společnosti, kde aktivně pracoval po desítky let. (Akustické listy: ročník 13, číslo 2 červen 2007, ISSN: 1212-4702, Vydavatel: Česká akustická společnost, Technická 2, 166 27 Praha 6, Vytisklo: Nakladatelství ČVUT).
Dalším významným Čechoslovákem v oboru ultrazvukové defektoskopie byl Ing. Jaroslav Obraz, CSc. Po maturitě se vyučil elektromechanikem a pracoval ve výrobě transformátorů a usměrňovačů. Po absolvování ČVUT v roce 1951 nastoupil do SVÚSS v Praze-Běchovicích, kde se celý život zabýval výzkumem ultrazvukové měřicí techniky, zejména pro účely ultrazvukové defektoskopie. V roce 1961 obhájil disertační práci o přechodných jevech v elektroakustických měničích používaných v ultrazvukové defektoskopii.

Ing. Jaroslav Obraz, CSc. (4. ledna. 1924, Košice - 10. února 2005, Praha).

V SVÚSS vedl kolektiv spolupracovníků, který vypracoval nové metody a zařízení pro ultrazvukovou defektoskopii, lékařskou diagnostiku a další aplikace ultrazvuku ve strojírenství a stavebnictví. Za práce a vynálezy aplikované v přístrojích pro ultrazvukovou defektoskopii se stal v roce 1958 laureátem státní ceny. Publikoval řadu prací v odborných časopisech a monografiích nejen z oboru ultrazvukové defektoskopie, ale i o využití ultrazvuku v očním lékařství. Ing. Jaroslav Obraz byl v letech 1995–2000 prezidentem České společnosti pro nedestruktivní testování. 
Do defektoskopie významně přispěl také Ing. Jiří Schmied, který se narodil 30. června 1926 ve Vinařicích u Kladna. Ještě v témže roce se jeho rodiče i s ním přestěhovali do Knovíze. 
Za druhé světové války byl totálně nasazen u Technische Nothilfe v Havlíčkově Brodě, kde pracoval na zemních technických úkolech. V roce 1944 byl na základě udání zatčen gestapem za poslech a šíření zpráv z londýnského rozhlasu, podobně jako jeho otec, který byl odsouzen na čtyři a půl roku. Druhého ledna 1945 byl povolán na gestapo do Pečkárny, kde byl vyslýchán kvůli montáži cívky do rádia. Pod tlakem pohrůžky výslechu nemocné matky se přiznal, že namontoval jednu cívku, což mu paradoxně zachránilo život, protože za tři cívky byl trest smrti. Dvacátého března 1945 byl jako mladistvý odsouzen na čtyři a půl roku vězení a následně deportován do Malé pevnosti Terezín. V přeplněných celách a při práci v takzvané „kůžičkárně“ zažíval hlad, vyčerpání i naprostý nedostatek hygieny. Čtvrtého května převzal tábor Mezinárodní červený kříž a o den později byly vězňům otevřeny cely. Jiří Schmied se zapojil do přeměny kasáren SS na lazaret, díky čemuž byl brzy propuštěn do karantény. Šestého a sedmého května se složitě vracel domů, kde se setkal s rodiči, kteří sami prožili dramatickou cestu z Prahy, plnou kontaktů se sovětskými vojáky a německými kolonami.

Ing. Jiří Schmied (30. června 1926, Vinařice u Kladna - 1. dubna 2017, Knovíz).

Po válce dokončil gymnázium a vystudoval vysokou školu, obor slaboproudá elektrotechnika. Z Terezína si však přinesl vážné zdravotní následky, kvůli nimž musel podstoupit několik plicních operací. V plicní poradně ve Slaném se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou. Později pracoval v Knovízi, kde po roce 1989 působil osm let jako starosta. Aktivně se dlouhá léta angažoval ve Svazu bojovníků za svobodu, jehož byl předsedou. V roce 2010 obdržel Pamětní list města Slaný jako ocenění za svou práci. 
Po nástupu do SVÚM CDS významně přispěl k začínajícímu školení pracovníků defektoskopie. Po zastavení výroby ultrazvukových defektoskopů měl významnou zásluhu na uvedení přístrojů firem Krautkrämer a Seifert, bez nichž by české a slovenské hutní a strojírenské podniky nedosáhly evropské úrovně. (Všechna práva vycházejí z práv projektu: Vzpomínky pamětníků ze Slaného a Slánska, pametnaroda.cz).

Bernard Kopec, b.kopec@email.cz
Libor Topolář, libor.topolar@vut.cz
Foto/Zdroj: Wikipedie a kontext setkání a vzpomínek Bernarda Kopce

Publikováno: 14. 1. 2026 | Počet zobrazení: 222 44