Největší větrník bude mít Evropa
V Německu u Drážďan by měla vzniknout nejvyšší větrná elektrárna na světě, která překonává všechny rekordy, a kromě impozantní výšky zaujme i dalšími zajímavými parametry
S nápadem na průlomovou konstrukci větrné elektrárny přišel bývalý inženýr z někdejší NDR Horst Bendix, který se mj. podílel i na berlínské televizní věži. Jeho unikátní koncepce vychází ze zatahovacího vnitřního stožáru, díky němuž lze zvýšit celkovou výšku turbíny až na 400 metrů (což je prakticky dvojnásobek současných nejvyšších větrných stožárů), a umožňuje nepřetržitou výrobu elektrické energie bez ohledu na povětrnostní podmínky. Informace uvádějí, že bude schopná vyrábět až třikrát více elektřiny. Větrná turbína k přenosu kinetické energie listů rotoru využívá obří řemen, přičemž generátor není umístěn ve strojovně na vrcholu stožáru, ale na zemi.
Horst Bendix se sice zahájení stavby, kde se uplatní jeho konstrukční řešení, nedožil, nicméně jeho neotřelý přístup k řešení větrných elektráren ano a nyní by se měl dočkat i praktické realizace. Vychází z meteorologické studie, která uvádí, že s každými 100 metry výšky se rychlost větru zvyšuje o 10 až 15 %. A protože účinnost výroby elektrické energie roste s třetí mocninou rychlosti větru, řešení hlavního problému získávání elektrické energie z větru by se tak mohlo skrývat ve výšce umístění rotoru s lopatkami. Při 400 metrech by tak byla možná konstantní výroba elektřiny s vysokým výkonem, kterého větrné turbíny běžné výšky, kdy tradiční technologie dosáhla svých limitů, nejsou schopny dosáhnout.
Těžké generátory a převodovky, které jsou umístěné ve výšce 100 a více metrů, jsou nestabilní, ale v tomto případě konstruktér inovativně využil své zkušenosti ze staveb gigantických hnědouhelných rypadel a dalších velkých projektů, a vyvinul nápadité řešení, kdy se těžiště turbíny výrazně sníží umístěním generátoru na zem. Dokázal tak díky konstrukci s ocelovou modulární věží a generátorem na zemi hmotnost efektivně rozložit, a i přes počáteční skepsi některých odborníků už prvotní měření prokázala, že tato koncepce je úspěšná. Komponenty lze navíc snadno přepravovat a montovat na místě, což umožňuje stavbu inovativních větrných turbín i v odlehlých oblastech.
Druhý přístup vychází z dvoudílné konstrukce. Ta sestává ze stabilní vnější věže a pohyblivé vnitřní věže, kterou lze po instalaci vysouvat. Po drobných úpravách původního konstrukčního návrhu se stavby svého druhu ojedinělé větrné elektrárny ujala drážďanská firma Gicon.
Petr Kostolník
Foto: Gicon
52
