Vrátí se modulární počítače?
Zatímco ve většině desktopových počítačů lze součásti vyměnit relativně snadno, u notebooků bývá upgrade nebo výměna komplikovanější, nicméně výrobci čas od času přijdou s projektem, jak tento stav řešit pomocí výměnných modulů.
Nedávno se tuto myšlenku pokusil oprášit Intel a představil modulární koncept, který by mohl učinit upgrade notebooku levnější než pořízení nového a pomoci tak snížit elektronický odpad.
Pravzorem tzv. modulárních počítačů byl program IBM PCjr – revoluční design stolního počítače umožňující snadnou aktualizaci pomocí v plastu zatavených komponent, které se jednoduše zapojovaly do základní desky. Toto levné řešení by však zřejmě ohrozilo byznys s dražšími nemodulárními produkty IBM, což nakonec odsoudilo zajímavý koncept k nezdaru.
Dalším pokusem byl IBM MetaPad, modulární počítač se základní výpočetní jednotkou v podobě malé krabičky, obsahující vše kromě baterie, klávesnice nebo displeje, který mohl být umístěn v notebookovém pouzdru nebo ukotven na pracovní ploše. Vzhledem k unikátnímu designu a nízkým počtům byl však relativně drahý a základní modul navíc nebyl příliš výkonný kvůli tepelným a cenovým limitům a doky pro něj nikdy nebyly široce dostupné na místech, kde se předpokládalo.
Před několika lety představila společnost Dell Concept Luna, design notebooku obsahující modulární prvky, které lze upgradovat prostřednictvím robotické stanice podobně jako u prodejního automatu. Robotický aktualizační stroj by mohl být umístěn např. v prodejnách s elektronikou, obchodních či servisních centrech, kde by si uživatelé mohli rychle a levně upgradovat, upravit či přizpůsobit svůj notebook. Ale k realizaci nakonec nedošlo.
Podobně jako koncept Luna od Dellu se i modulární úsilí Intelu zaměřuje na snížení elektronického odpadu. Umožnilo by části notebooku, které se neopotřebovávají, zachovat v provozu, i větší možnosti přizpůsobení a nabídlo podobné výhody jako jiné dřívější modulární projekty snížením nákladů na životní cyklus. Ale také zvýšení inovací tím, že by bylo méně nákladné vyvíjet nové designové koncepty. Tento přístup by umožnil snadno vyměnit za aktuální a modernější verze standardizované a k tomu připravené procesory i grafické jednotky GPU, a další v modulární formě pojaté komponenty, jako jsou čipové a paměťové sady nebo modemy. Mohl by snížit náklady výrobcům a uživatelům by výrazně usnadnil opravy jejich počítačů, poskytl relativně levné upgrady řady komponent a zároveň umožnil kreativitu v designu počítačů i jejich průběžnou modernizaci. Tím by výrazně omezil elektronické plýtvání.
K modularitě lze přistupovat na třech úrovních:
Tovární modularita je úroveň, kterou lze uplatnit pouze v továrním nastavení (např. při objednávání vozu výrobce nabízí různé možnosti motorů a je na výběru uživatele, jakým motorem bude vůz vybaven). Poskytuje flexibilitu a vysokou úroveň opětovného použití designu, nižší náklady i výrobní uhlíkovou stopu a výhody škálovatelnosti.
Field Modularity umožňuje změny na externí úrovni, ale nevyžaduje tovární nastavení, i když může vyžadovat kvalifikovanou práci a specializované nástroje k provedení požadovaných upgradů nebo změn (např. málo výrobců aut nabízí různé velikosti pneumatik jako volitelné možnosti, a když se zákazník rozhodne pro konkrétní rozměry pneumatik, zapojí se prodejce, nikoli továrna). Tyto změny na základě požadavků zákazníků stále vyžadují speciální nastavení, ale lze je efektivně provést v terénu.
Uživatelská modularita je poslední úrovní, která umožňuje koncovému uživateli měnit nastavení nebo komponenty v rámci produktu dle libosti z domova. Příklady jsou WiFi dongle, uživatelsky upgradovatelná paměť, úložiště atd., které poskytují vysokou úroveň modularity pro koncového uživatele. Uživatel je může provádět sám pomocí standardních nástrojů kdykoli během efektivní životnosti produktu.
Tato řešení však vyžadují koncepční změnu a celkovou modulární architekturu PC, která se odchyluje od současného monolitického přístupu.
Kamil Pittner
Foto: Framework
55
