Bateriová úložiště jsou byznys, ale i povinnosti
Od 1. srpna 2025 začne Energetický regulační úřad (ERÚ) udělovat licence pro baterie, které jsou v současnosti samozřejmou součástí většiny fotovoltaických instalací.
Novela energetického zákona, kterou zákonodárci nedávno schválili, odblokovala možnost připojovat do sítě zařízení k ukládání elektřiny, která nejsou připojena k žádnému zdroji výroby, a baterie k ukládání elektřiny se staly atraktivní investicí pro řadu firem. Ty však čeká řada povinností, z nichž klíčové je právě získání licence k jejímu provozu, o níž musí podle zákona požádat provozovatel větší baterie. Po získání licence se majitel baterie musí do 30 dnů od jejího udělení zaregistrovat u Operátora trhu s elektřinou.
Připravte se na „dlouhý“ běh
Baterie jsou součástí téměř 90 % domácích a 60 % firemních fotovoltaických systémů a bude jich dále rychle přibývat. Podle úpravy v zákoně může baterie dodávat uloženou energii obchodníkovi s elektřinou nebo ji prodávat i do jiných států, elektřinu z ní bude možné i sdílet, stejně jako sdílený proud posílat do baterie. Za rok může baterie vydělat i miliony korun. Ale má to i jasně daná pravidla a také četná úskalí.
Jak uvedl mluvčí ERÚ Michal Kebort, podle energetického zákona se licence vyžaduje pro zařízení k ukládání elektřiny s instalovaným výkonem nad 100 kW, která jsou propojená s přenosovou soustavou nebo distribuční soustavou. Baterie s takovýmto výkonem je velká zhruba jako polovina lodního kontejneru. Žádosti je možné podat dříve, ovšem licence mohou být uděleny nejdříve k 1. srpnu letošního roku.
Investor také získá stejné výhody, jaké mají nyní např. provozovatelé uhelných elektráren. Mohou poskytovat tzv. podpůrné služby, které zajišťují, aby byla výroba a spotřeba v síti vždy rovnováze – poslední novela Energetického zákona LEX OZE 3 rozšiřuje možnosti pro využití i samostatně stojících energetických úložišť k poskytování služeb pro stabilizaci sítí – a za tyto služby, kdy bude odebírat elektrickou energii nebo ji dodávat do sítě v časech, které si vyžádá ČEPS, dostane provozovatel baterie zaplaceno. Aby se však mohl na těchto službách podílet, musí získat certifikaci pro poskytování služeb výkonové rovnováhy u provozovatele přenosové soustavy ČEPS.
Vyřízení licence může standardně trvat 30 dnů, ve složitých případech až 60, a vzhledem k dosavadní licenční praxi je možné, že reálné lhůty mohou být i delší zejména tehdy, když není podána bezchybná žádost, což je spíše pravidlem. O tom, že nejde o jednoduchou záležitost, svědčí skutečnost, že z celkem asi čtyř tisíc žádostí o licenci, které úřad loni řešil, bylo cca 80 % (tzn. 4/5!) podáno špatně. Největším problémem byly zpravidla neúplné podklady, které vycházejí přímo z energetického zákona, např. chybějící potvrzení prokazující bezpečnost elektrické instalace.
Musí být i stavební povolení a zajištěná recyklace
Investoři musí pamatovat i na to, že budou potřebovat také stavební povolení, což znamená další úřední povinnosti a s tím související lhůty. Instalace a zprovoznění baterie tak není záležitost jen několika týdnů, jak by se mohlo zdát v ideálním případě, ale od podpisu smlouvy s dodavatelem zařízení po dokončení projektu, než se vyřídí všechny povolovací procesy, může uběhnout třeba až jeden a půl roku.
Kromě toho je tu však ještě další skrytý problém, a tím je povinnost zajistit likvidaci vysloužilých baterií, které jsou dnes už víceméně samozřejmou součástí většiny fotovoltaických instalací, ale stát nemá zatím uspokojivě vyřešeno, jak se bude obrovské množství baterií likvidovat, až doslouží.
Zatím jedinou firmou v ČR, která má oprávnění provozovat systém sběru a likvidace velkých průmyslových baterií, včetně těch ze solárních instalací, je společnost Ecobat. Jak však uvedl její šéf Petr Kratochvíl, ze stovek firem, které uvádějí na trh bateriová úložiště, má příslušnou smlouvu s Ecobatem uzavřeno jen asi 150 z nich. Vlastními silami si sběr a likvidaci řeší bez kolektivních systémů jen několik výrobců, a řada dovozců zodpovědnost za budoucí likvidaci vůbec neřeší, přestože je to pro ně zákonem stanovená povinnost.
Přitom ekologická recyklace a likvidace li-ion baterií, které tvoří podstatnou část bateriových úložišť, je velmi náročný a technologicky složitý proces. Náklady s tím spojené mnohonásobně převyšují např. náklady na recyklaci klasických olověných baterií vyřazených z automobilů.
Josef Vališka
Foto: Shutterstock
74
