Rosler MURR2 Schunk

Sedm výzev digitalizace výroby a jak je překonat

Americký Národní standardizační a technologický institut (NIST) definoval hlavní problémové okruhy digitalizace výroby a navrhuje i způsoby jejich řešení.

 

Na průmyslové výrobce čeká celá škála pokročilých výrobních technologií, jako jsou roboty s umělou inteligencí, 3D tisk, internet věcí a další. Digitalizace výroby však může znamenat i některé zásadní výzvy, které je třeba zvládnout. K těm hlavním, jimž musí čelit zejména menší firmy, které chtějí zlepšit své možnosti pomocí pokročilých výrobních technologií, patří následující:

1. Plán kybernetické bezpečnosti
Všechny implementace technologií by měly začít plánem zahrnujícím kyberbezpečnost. Pomáhá výrobcům nejen identifikovat a vylepšit stávající bezpečnostní protokoly, ale také řídit budoucí rizika. To vyžaduje identifikovat nejkritičtější informační aktiva, která je nutné chránit, zmapovat, jak tyto informace procházejí organizací a určit míru rizika, pokud by tato data byla ztracena nebo ohrožena jako základ pro vývoj bezpečných postupů a implementaci ochranných opatření.

2. Disponibilní kapitál
Bez smysluplného plánu může úsilí organizace digitalizovat výrobní operace vést k enormním investičním nákladům. Plán umožňuje firmě rozumně investovat v průběhu času do pokročilých výrobních technologií, které pomohou návratnosti investic např. zvýšenou provozní účinností a flexibilitou, snížením prostojů nebo lepší schopností předvídat a přizpůsobovat se změnám zařízení a dodávek.
Existují i náklady související s nepřijetím modernizace, např. neschopnost udržet krok s konkurencí nebo splnit aktuální požadavky trhu. Důsledný investiční plán zohledňuje náklady a přínos implementace (či nikoli) a souvisejících změn, včetně toho, kdy by měly nastat, a co je třeba vyčlenit na jejich přípravu.

3. Křivka učení
Jednou z největších výzev digitalizace výroby je nedostatek příslušných znalostí pro bezpečné zavádění pokročilých výrobních technologií. Překonání této křivky učení může být řešeno pomocí externích konzultantů se zkušenostmi. Firmám umožní využít odborných znalostí, k nimž by jinak neměly přístup, a využívat výhod inovací, jako jsou automatizace, AI, strojové učení, analýza dat, rozšířená / virtuální realita, cloudové výpočty, digitální dvojčata, senzory, IoT či bezdrátová infrastruktura.

4. Rigidní infrastruktura
Úsilí o digitalizaci výroby často musí překonat stávající infrastruktury, které jsou rigidní a pravděpodobně nekompatibilní s možnostmi pokročilých výrobních technologií. Digitální transformace vyžaduje transformaci ve všech aspektech organizace, počínaje tréninkem, který může zahrnovat např. nové robotické operace, flexibilní konfigurace výrobní linky nebo cloudové plánování zdrojů.

5. Neochota zaměstnanců
Jedním z nejčastějších problémů digitalizace výroby jsou lidé. Jejich chyby představují nejběžnější rizika, kterým organizace čelí, včetně bezpečnostních. Mohou např. nekorektně konfigurovat stroje, předávat citlivé obchodní informace externím stranám, nesprávně zacházet s různými zařízeními apod.
Digitalizace výroby může vyžadovat nové procesy a rekvalifikaci a lidé jsou bohužel obzvláště odolní vůči změnám. Ideální je umožnit zaměstnancům na všech úrovních testovat aktuální procesy a identifikovat prostor pro zlepšení. Tento proces by měl začít od top managementu a zohledňovat zkušenosti a odborné znalosti všech zaměstnanců.

6. Zastaralé systémy
Technologie se mění rychlejším tempem než tradiční výrobní zařízení, často s očekávanou životností pod 10 let a plánovanou zastaralostí kolem 3–5 let. Čím starší je technologická infrastruktura, tím obtížnější je její kompatibilita s digitalizovaným výrobním prostředím, kde lze příslušná data sdílet mezi různými systémy. Podnikové platformy starší než 5 let nemusí být schopny číst, zapisovat nebo sdílet data podle potřeby.
Aktualizace technologie může být nesmírně náročná, je nutné brát v úvahu vzájemné závislosti. Problémy s budoucí implementací inovací může snížit využití modulárního přístupu k technologii, např. pomocí aplikačních programovacích rozhraní (API). Pečlivě testovaný paralelní, fázovaný či pilotní implementační přístup lze použít k upgradu systémů bez dopadu na výrobní linku.

7. Obavy o soukromí
Problémy s digitalizací často zahrnují obavy o soukromí, protože digitalizované výrobní kapacity mohou poskytnout okno do všech aspektů výrobní operace. Ochrana osobních údajů by měla být brána v úvahu vždy, když jsou shromažďovány informace, které by mohly být použity k identifikaci osoby, což může zahrnovat kontaktní údaje zaměstnanců nebo zákazníků a také data shromážděná určitými senzory IoT, kamerami nebo biometrickými ověřovacími systémy. Je důležité si uvědomit, že i když data z jednoho zařízení nemusí představovat problém ochrany osobních údajů, v kombinaci s daty z jiných zařízení už ano.
Každá z těchto výzev digitalizace výroby může být řešena implementačním plánem, který pracuje se současnými procesy výrobců a zároveň jim umožňuje díky budoucím systémům zůstat konkurenceschopnými. A tím by měl proces digitalizace výroby i začít.


 
Publikováno: 19. 2. 2021 | Počet zobrazení: 153 článek mě zaujal 30
Zaujal Vás tento článek?
Ano