Rosler MURR2 Schunk

Online platební služby podle nových pravidel

Spotřebitelé v EU mohou od poloviny ledna plně využívat výhod online placení za zboží a služby, a to díky novým pravidlům, která provádění elektronických plateb zlevnily, zjednodušily a učinily bezpečnějšími. Revidovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 o platebních službách, která je zaměřena na modernizaci evropských platebních služeb je totiž použitelná od 13. ledna 2018 a do českého právního řádu je transponovaná zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku.

 

Směrnicí se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES. Revidovaný právní rámec Unie pro platební služby je doplněn nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751, které zavádí zejména pravidla pro účtování mezibankovních poplatků za kartové transakce a jeho účelem je ještě více urychlit vytvoření účinného integrovaného trhu kartových plateb.

Nová pravidla:
-    zakazují účtování příplatků za platby kreditními či debetními kartami spotřebitele, a to jak v obchodech, tak online;
-    otevírají trh s platbami v EU společnostem, které poskytují platební služby, neboť jim umožní přístup k informacím o platebním účtu;
-    zavádějí přísné požadavky na bezpečnost elektronických plateb a ochranu finančních údajů spotřebitelů;
-    posilují práva spotřebitelů (např. bude sníženo ručení v případě neoprávněných plateb a zavedeno bezpodmínečné právo - „bez vysvětlování“, na vrácení finančních prostředků u inkas v eurech.

Nová regulace reflektuje především technologický vývoj v oblasti poskytování platebních služeb a jejím cílem je zejména další rozvoj jednotného integrovaného vnitřního trhu pro platební služby prostřednictvím revize společného právního rámce EU.
Nová právní úprava dále zavádí jednotná a srozumitelná pravidla pro nové platební služby, konkrétně služby nepřímého dání platebního příkazu a služby informování o platebním účtu. Tyto služby umožní uživatelům například pomocí jedné aplikace zadávat platební příkazy k převodu peněžních prostředků z více platebních účtů nebo mít pomocí takovéto aplikace jednodušší přehled o pohybech a zůstatcích na všech svých platebních účtech, vedených u různých poskytovatelů platebních služeb.
Noví i stávající poskytovatelé platebních služeb budou moci nové platební služby poskytovat na základě povolení uděleného jim Českou národní bankou nebo orgánem dohledu domovského členského státu, jedná-li se o zahraničního poskytovatele se sídlem v jiném členském státě. Tito poskytovatelé budou muset zároveň splňovat technická, organizační a bezpečnostní kritéria pro přístup do systémů poskytovatelů, kteří vedou platební účty (zejména bank a platebních institucí). Nová právní úprava ukládá poskytovatelům platebních služeb, kteří vedou platební účty přístupné prostřednictvím internetu, povinnost umožnit poskytovatelům, kteří budou se souhlasem klienta poskytovat službu nepřímého dání platebního příkazu nebo informování o platebním účtu, přístup k informacím o platebním účtu klienta, za účelem provedení klientem zadaného platebního příkazu nebo poskytnutí informace o jeho účtu, a to např. prostřednictvím tzv. API (rozhraní pro programování aplikací).
ČNB přitom upozornila, že nové služby v oblasti poskytování platebních služeb mohou přinášet i určitá rizika, spojená zejména s ochranou osobních údajů a citlivých dat uživatelů platebních služeb. Nová regulace proto zdůrazňuje zajištění silnější ochrany spotřebitele nebo zavádění bezpečnějších metod přístupu k platebním účtům, např. zavedením povinného silného ověření uživatele při využívání služeb vzdáleným způsobem.

Účel a omezení působnosti směrnice
Směrnicí se především zavádí neutrální definice akceptace platebních transakcí, která má zahrnout nejen tradiční modely akceptace odvíjející se od používání platebních karet, ale také různé obchodní modely. To by mělo zajistit, že obchodníci budou požívat stejné ochrany bez ohledu na použitý platební prostředek, pokud je činnost shodná s akceptací kartových transakcí. Technické služby poskytované poskytovatelům platebních služeb, jako například pouhé zpracování nebo uchovávání dat nebo provoz terminálů, by neměly být považovány za akceptaci.
Směrnice také stanoví soubor minimálních pravomocí, jež by příslušné orgány měly mít, pokud jde o dohled nad platebními institucemi, přičemž tyto pravomoci by měly být vykonávány při současném dodržování základních práv, včetně práva na soukromí.
Z působnosti směrnice 2007/64/ES jsou vyňaty určité platební transakce prováděné pomocí telekomunikačních zařízení nebo informačních technologií, pokud provozovatel sítě nejen jedná jako zprostředkovatel prodeje digitálního zboží a služeb prostřednictvím daného zařízení, ale k danému zboží či službám navíc nabízí přidanou hodnotu. Toto vynětí z oblasti působnosti směrnice zejména umožňuje platby prostřednictvím mobilního telefonu hrazené v rámci vyúčtování za služby mobilního operátora, které přispívají k rozvoji nových obchodních modelů založených na prodejích digitálního obsahu nízké hodnoty a hlasových služeb, počínaje vyzváněcími tóny a službou premium SMS. Mezi tyto služby patří zábavní služby, jako například internetové diskuse, stahování dat jako jsou videonahrávky, hudba, hry, informační služby, jako například poskytování informací o počasí, zpráv, aktuálních sportovních informací, informací o akciích, informační služba o účastnických číslech, účast na televizním a rozhlasovém vysílání, jako například hlasování, přihlášky do soutěže a poskytování zpětné vazby v přímém přenosu.
Vynětí určitých platebních transakcí prováděných pomocí telekomunikačních zařízení nebo informačních technologií by se mělo zaměřovat specificky na mikroplatby za digitální obsah a hlasové služby. Dále by se mělo týkat platebních transakcí souvisejících s nákupem elektronických lístků a vstupenek. Za účelem snížení zátěže subjektů, které shromažďují dary na dobročinné účely, byly rovněž vyňaty platební transakce prováděné v souvislosti s těmito dary, zvláště pak dary shromažďované ve prospěch registrovaných dobročinných organizací. Vynětí by se mělo obecně použít pouze v případě, že hodnota platební transakce nedosahuje stanovené prahové hodnoty, tak aby bylo jasně omezeno na platby s nízkým rizikovým profilem.
Směrnice se rovněž nevztahuje na hotovostní transakce, neboť jednotný trh pro hotovostní platby již existuje, a dále na platební transakce prováděné na základě papírových šeků, neboť papírové šeky nelze vzhledem k jejich povaze zpracovávat tak efektivně jako jiné způsoby platby.
Poskytovatelé platebních služeb by pro poskytování jedné nebo více platebních služeb měli mít vždy platební účty používané výhradně pro platební transakce. Aby mohli poskytovatelé platebních služeb tyto služby poskytovat, je zcela nezbytné, aby měli možnost otevírat a vést účty u úvěrových institucí.
Ustanovení týkající se přístupu k platebním systémům se týkají systémů zřízených a provozovaných jediným poskytovatelem platebních služeb. Mezi tyto systémy patří trojstranné systémy, např. trojstranné kartové systémy, pokud nikdy nefungují jako fakticky čtyřstranné kartové systémy, například tím, že se opírají o držitele licence, zástupce nebo partnery v rámci společného označování („co-branding“). Tyto systémy obvykle rovněž zahrnují platební služby nabízené poskytovateli telekomunikačních služeb, přičemž provozovatel systému působí jako poskytovatel platebních služeb pro plátce a příjemce i pro vnitřní systémy bankovních skupin.
Spotřebitelé by měli být chráněni proti nepoctivým a klamavým praktikám v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, jakož i směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, 2002/65/ES, 2008/48/ES, 2011/83/EU a 2014/92/EU. Ke zvýšení efektivity by informace požadované spotřebitelem měly být přiměřené potřebám uživatelů a měly by být sdělovány ve standardním formátu. Požadavky na informace v případě jednorázové platební transakce se přitom musí lišit od požadavků v případě rámcové smlouvy, která zahrnuje řadu platebních transakcí.
Směrnice rovněž stanovila právo spotřebitele obdržet zdarma relevantní informace před tím, než bude zavázán jakoukoli smlouvou o platebních službách. Spotřebitel má možnost vyžádat si předběžné informace i rámcovou smlouvu zdarma na papíře kdykoliv po dobu trvání smluvního vztahu, aby mohl porovnat služby poskytovatelů platebních služeb a jejich podmínky a v případě jakéhokoliv sporu si ověřit svá smluvní práva a povinnosti, čímž by byla zachována vysoká úroveň ochrany spotřebitele.
Spotřebitel nově musí obdržet základní informace o provedených platebních transakcích bez dalšího poplatku. V případě jednorázové platební transakce poskytovatel platebních služeb nemůže poskytnutí těchto informací účtovat samostatně. Stejně tak by měly být bezplatně poskytnuty každý měsíc informace o platebních transakcích podle rámcové smlouvy.

Transpozice směrnice do českého právního řádu
Český zákonodárce transponoval uvedenou směrnici do českého právního řádu zákonem č. 370/2017 Sb., o platebním styku, který nabyl účinnosti 13. ledna2018.

Podle uvedeného zákona je platební službou mj.:
a) služba umožňující vložení hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem,
b) služba umožňující výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem,
c) provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel neposkytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr,
d) služba nepřímého dání platebního příkazu,
e) služba informování o platebním účtu.

O provedení převodu peněžních prostředků se jedná i v případě bezhotovostního obchodu s cizí měnou, nejde-li o činnost, která je investiční službou.
Zákon rovněž upravuje instituce elektronických peněz, kterými jsou podle zákona právnické osoby, které jsou oprávněné vydávat elektronické peníze na základě povolení k činnosti instituce elektronických peněz, které jí udělila Česká národní banka. Počáteční kapitál instituce elektronických peněz musí činit alespoň částku odpovídající 350 000 eur.

Závěr
Revidovaná směrnice o platebních službách, navržená Evropskou komisí v červenci 2013 a schválená Evropským parlamentem a Radou v roce 2015, je poslední z řady právních předpisů přijatých Unií v zájmu zajištění moderních, efektivních a levných platebních služeb a posílení ochrany evropských spotřebitelů a podniků.
Tato směrnice do sebe začleňuje a zrušuje směrnici 2007/64/ES, která představovala právní základ pro vytvoření celounijního jednotného trhu platebních služeb. Revidovanou směrnicí se přizpůsobují pravidla s cílem poskytovat nové a inovativní platební služby, včetně internetových plateb a plateb prostřednictvím mobilního telefonu; zároveň se zajišťuje bezpečnější prostředí pro spotřebitele.

 
Publikováno: 2. 4. 2018 | Počet zobrazení: 1927 článek mě zaujal 227
Zaujal Vás tento článek?
Ano