Technická školka aneb Postav třeba most
Technicky vzdělaných mladých lidí je nedostatek, a to platí nejen u nás, ale i v celé Evropě. Vysokoškolské technické a přírodovědné obory stagnují. Ukazuje se, že předměty jako je matematika, fyzika nebo chemie zajímají u nás méně žáků, než by odpovídalo jejich důležitosti.
V roce 2010 se povedlo odstartovat z iniciativy členů brněnského klubu České manažerské asociace, VUT Brno, Prefa Kompozity a EGPI Uherský Brod vzdělávací program s názvem Technické školky (TŠ). Šlo o cíl, vytvořit základy technických dovedností již u dětí v raném věku.
První technické úlohy se začaly vytvářet v roce 2011 pro děti ze spolupracující mateřské školy Pramínek. Tehdejší předškoláci se však postupně s přechodem do školy zapojovali do vývoje dalších úloh poněkud vyšší úrovně a další etapa projektu se tak rozšířila i na technické vzdělávání děti prvních ročníků základních škol.
„Výstupem projektu je návod určený pedagogům z mateřských a základních škol, jak rozvíjet hravou formou, přiměřenou věkovým možnostem dětí, jejich technické myšlení, tvořivost, manuální zručnost a verbální schopnosti. Do projektu byli z VUT zapojeni mladí asistenti, kteří musí umět technickou problematiku vysvětlit tak, aby tomu rozuměly i malé děti. Výsledky projektu jsou překvapivé, děti se o vše zajímaly velmi živě, pozitivní zpětné vazby jsou nejen od rodičů, ale i od kolegů, kteří se do projektu přímo zapojili a velice je to bavilo“ říká spoluautor projektu rektor VUT v Brně Petr Štěpánek.
Kdy se dítě formuje?
Podle psychologů se tzv. životní scénář totiž utváří právě kolem šestého roku dítěte. Od šesti do jedenácti let jsou pak děti nejvíce přístupné tomu, vyzkoušet si vlastními silami něco vyrobit, ukázat svůj výrobek ostatním a prožít si uspokojení z vlastní tvorby. Snahou celého programu je proto u této cílové skupiny vzbudit zájem o techniku, podpořit celkovou technickou a vědeckou gramotnost, zlepšit schopnost dětí přijímat s porozuměním základní poznatky vědy a techniky a současně si uvědomit, jaký mají praktický vliv na život každého z nás. Program Technické školky je v současnosti součástí programu podpory vzdělávání žáků ZŠ v technických a přírodních vědách. Metodika TŠ byla pilotně ověřena na čtyřech základních školách, zúčastnilo se 115 žáků (56 chlapců a 59 děvčat) 1. až 5. třídy.
Popis hlavních fází projektu:
Ke každé základní technické úloze existuje jakýsi návod sloužící dětským pedagogům, ve kterém je popsán přesný postup ve všech fázích úlohy. V první fázi se dětem vnukne představa, je zde popsáno jak začít, zda dětem promítnout tematicky zaměřené video nebo s nimi zajít na prohlídku, nebo pozvat nějakou zajímavou osobu z daného oboru. Děti se vedou k tomu, aby si podobnou věc zkusili navrhnout sami, tj. následuje kresba na papír. Napodobují tím projektanty a konstruktéry. Další fáze je nejnáročnější, tou je ruční výroba modelu. Tady je důležité spojení myšlení a práce rukama. Na to navazuje odzkoušení funkčnosti modelu, zda splňuje požadavky na jejich vlastnosti. Pokud ne, model se musí vylepšit, opravit, zesílit, nebo navrhnout úplně jinak a vyrobit znovu. Poslední fáze je neméně důležitá, a sice verbální popis toho, co si děti samy vyrobily vlastníma rukama. Děti o tom mluví nejen samy před sebou, ale i s rodiči, známými a příbuznými. /jv/
