murr Schunk

Plast nerovná se zlo, upozorňují vědci

Další obětí koronaviru je životní prostředí, zaznívá čím dál častěji. Zatímco loni byla řada zemí odhodlána s plasty bojovat, během pandemie lidé opět častěji sahali po plastových obalech nebo ochranných pomůckách. Tým vědců z VUT Brno upozorňuje, že plasty nemusí být automaticky špatné, záleží hlavně na tom, jak se s nimi nakládá.

 
Pro zmapování ekologické zátěže navrhli vědci nový koncept Plastic Waste Footprint (PWF), který by měl pomoci lépe určit jejich ekologickou stopu. Obrovský nárůst používání plastových ochranných prostředků a obalů související s pandemií koronaviru bezprecedentně zatížil systémy odpadového hospodářství po celém světě. Podle statistik z Číny, která má zatím k problematice nejvíce dat, klesla v provincii Chu-pej po vypuknutí pandemie produkce komunálního odpadu o 30 %, zatímco množství zdravotnického odpadu vzrostlo o 370 %, přičemž velkou část z něj tvořily plasty.

Na environmentální výzvy, které pandemie přináší, se jako jeden z prvních odborných článků zaměřila studie mezinárodního vědeckého týmu vedeného odborníky z FSI VUT v Brně. Podle autorů mnoho z negativních dopadů na životní prostředí není vina materiálu, ale jde o důsledek chování spotřebitelů. „Problémem nejsou plasty. Problémem je odpad. Pokud mám papírovou tašku a použiji ji pouze jednorázově, znamená to mnohem větší ekologickou zátěž, než plastová taška, kterou použiji opakovaně. Plasty mají mnohé vlastnosti, které jsou výhodné, což vidíme teď během pandemie. Raději než abychom je obecně zavrhovali, měli bychom se s nimi naučit nakládat a umět vybrat environmentálně nejpřijatelnější alternativu,“ vysvětluje Jiří Klemeš z Laboratoře integrace procesů pro trvalou udržitelnost (SPIL) FSI VUT v Brně.

S vyhodnocením má pomáhat nový koncept, který vědci nazvali Plastic Waste Footprint (PWF), česky bychom mohli říci „stopa plastového odpadu“. Ta započítává nejen negativní důsledky vyprodukovaného plastu, ale také od nich odečítá hodnotu recyklovaných a znovu využitých materiálů, případně materiálů, které díky plastovému výrobku ani nemusely vzniknout.

Vědci propagují také „program 10 R“, tedy seznam rad, který by se dal s nadsázkou nazvat jako (bez)odpadové desatero. „Největší prioritou by měla být snaha odpad vůbec nevytvářet. Když si vezmu kelímek a vyhodím jej po jednom použití, pak je to špatně. Když ho použiji opakovaně, významně tím snižuji dopady na životní prostředí, ať je kelímek z plastu nebo z papíru. A když už věc nemůžeme znovu využít, měli bychom ji alespoň přeměnit na energii,“ apeluje Klemeš.

Snížení ekologických dopadů plastů je podle vědců velká technologická výzva, která bude vyžadovat spolupráci spotřebitelů, dodavatelů, veřejné správy a zpracovatelů odpadu. Výzkumníci přesto věří, že koronavirová pandemie může být katalyzátorem dlouhodobých změn v odpadovém hospodářství. Jedním z ukazatelů, které mají pomoci se při této změně zodpovědně rozhodovat, je právě Plastic Waste Footprint.



„Dopady pandemie bychom měli využít jako lekci, na jejímž základě vytvoříme novou a lepší společnost. Neměli bychom se zaměřovat na plasty jako a priory špatné, ale spíše na chování spotřebitelů a systém nakládání s odpady. Věříme, že náš koncept PWF může pomoci lidem i veřejné správě dělat zodpovědnější rozhodnutí pro udržitelný rozvoj,“ říká Jiří Klemeš.
 
Publikováno: 24. 7. 2020 | Počet přečtení: 348