Systém školení zacílený na bezpečnou manipulaci

Ve společnosti STILL ČR původně školení prováděl pouze jeden pracovník, který měl na starosti zákazníky po celé ČR. Musel však překonávat velké vzdálenosti, což představovalo příliš velké nároky na čas. Proto se firma rozhodla pro změnu systému a rozšířila počet svých lokálních školitelů, kteří jsou schopni v krátkém časovém rozsahu zorganizovat kurzy řidičů manipulační techniky bez nutnosti navyšování poplatku za jejich cesty. Jde o akreditované školitele s odpovídajícím certifikátem způsobilosti pro funkci zkušebního komisaře obsluh motorových vozíků.

Školitel se musí seznámit s místními podmínkami provozu

„Školení řidičů manipulační techniky úzce souvisí s bezpečností práce. Každý provoz je jiný, proto musí být podle toho přizpůsobeno školení. Na začátku se školitel seznámí s příslušným provozem a použitou technikou, aby identifikoval rizika, která tam vznikají. Na základě těchto poznatků upraví vlastní program a náplň samotného kurzu,“ vysvětluje Antonín Ženíšek, vedoucí Školicího střediska ve společnosti STILL ČR a upřesňuje, že součástí školení řidičů jsou rovněž i informace ke konstrukci vozíků, k pracovněbezpečnostním předpisům, k zátěžovému diagramu, k údržbám i kontrolám strojů.

Jak samotná školení probíhají? Noví řidiči manipulační techniky nejprve absolvují vstupní školení, které se dělí na teoretickou a praktickou část. Po roce by pak měli absolvovat opakovací teoretické školení.

„U vstupního školení se snažíme posluchače podrobně seznámit s problematikou obsluhy jednotlivých typů vozíků. Učíme je ovládat vozíky a upozorňujeme na rizika, která mohou v provozu nastat. V rámci praktické části je každý řidič zaučován na konkrétním stroji na pracovišti, kde bude manipulace probíhat,“ podotýká Miroslav Štolba, který má na starosti školení řidičů u zákazníků STILL ČR v severních Čechách, a dodává, že každé školení končí závěrečnými zkouškami. Pokud je řidič úspěšně zvládne, obdrží osvědčení k obsluze manipulační techniky.

Chyby se nesmí stát standardem

S jakými chybami řidičů se školitelé nejčastěji setkávají? Řidiči poměrně často mění zaměstnání a přinášejí si návyky z předchozích provozů. Přitom si mnohdy neuvědomují, že každá firma má jiné vnitropodnikové předpisy. Mezi časté chyby patří také ulehčování si práce na úkor bezpečí. Patří sem např. manipulace s břemenem za jízdy, což může způsobit převrácení vozíku.

Další nešvar představuje ignorace bezpečnostních pásů. Podle osobní statistiky Miroslava Štolby nepoužívá bezpečnostní pásy 90 % řidičů vozíků. Pět procent se poutá, protože se chce skutečně chránit, a zbývajících 5 % používá bezpečnostní pásy, protože to po nich striktně vyžaduje zaměstnavatel a chtějí se tak vyhnout finančnímu postihu.

Někteří řidiči neváhají jezdit s vozíkem, i když nemají dostatečný výhled – např. při manipulaci se dvěma paletami najednou. Během jízdy se proto vyklánějí mimo ochranný rám čelního vozíku nebo se dokonce během provozu postaví, což je velice nebezpečné.

„Při sledování záběrů z průmyslových kamer se mnohdy nestačíme divit, jak jsou řidiči vynalézaví. Nejhorší na tom je, že si na porušování předpisů časem zvyknou a považují je za standard,“ tvrdí Antonín Ženíšek.

Přístup firem ke školením je zcela individuální. Existují firmy, které mají zájem na tom, aby se jejich zaměstnanci vzdělávali a veškeré procesy v provozu probíhaly podle předpisů. Na druhou stranu u nás působí řada podniků, které se k této problematice staví liknavě a tvrdí, že žádné školení nepotřebují, a proto je ani neorganizují. Někteří si dokonce myslí, že na celé věci je nejdůležitější „pouze razítko“, aby měli vše z hlediska předpisů v pořádku.

„Celý systém školení včetně sledování termínů pro opakování převzala společnost STILL ČR. Opakovaná školení pomáhají prohlubovat znalostí řidičů, protože umožňují detailnější přístup. Jedná se například o sledování chování řidičů v provozu, které je následně analyzováno. Na základě těchto poznatků jsou upozorňováni na chyby, kterých se dopouštějí,“ říká závěrem Petr Polák.