První vodíkový model projel napříč Británii

Začátek testu britského on-line magazínu začal na hlavním ostrově. Účel testu měl zjistit nejen dojezd vodíkem poháněného vozidla, ale také hustotu vodíkové infrastruktury v Británii. Dojezd vozu činí cca 550 km, takže by měl urazit více než 1770 km ze severního okraje Skotska do nejodlehlejšího místa v Cornwallu, na poloostrov Penwith.

Cesta začala až nad hlavním britským ostrovem - na Orknejích, které disponují přebytkem energie z větrných a přílivových elektráren. Tento přebytek se využívá k výrobě vodíku elektrolýzou vody. Vodík se uchovává v nádržích pod vysokým tlakem a přepravuje se do hlavního města regionu Kirkwallu, kde se z něj vyrábí energie v palivových článcích i pro rodinné domy a trajekty kotvící v městském přístavu. Na Orknejích již vodíková infrastruktura funguje, je to ideální místo k provozování automobilu na palivové články, jako je Toyota Mirai.

Skotská mekka vodíkových technologií

Z obce John O’Groats se tým vydal do Aberdeenu, který patří mezi avantgardu míst využívajících potenciál vodíkových technologií. Město za svoji pozici vděčí místní iniciativě H2 Aberdeen, která sdružuje firmy, díky jejichž spolupráci vzniklo centrum výroby vodíku a místní přepravní síť založená na této pohonné látce. V Aberdeenu byly nádrže Toyoty Mirai natankovány na veřejné čerpací stanici, která je jednou z nejčastěji navštěvovaných v Evropě.

Po opuštění Skotska se výprava zastavila v Sunderlandu, kde má sídlo firma Fuel Cell Systems, a kde měli možnost zjistit, jak probíhá bezpečná přeprava a skladování vodíkového paliva. Pohonné hmoty načerpali v areálu firmy Jaskel, jež vyvíjí vodíkové čerpací stojany nové generace, umožňujících ještě rychlejší a pohodlnější tankování elektromobilů na palivové články. Ačkoli zde tankování vozu z mobilního stojanu trvalo déle než na vodíkové čerpací stanici, i tak zabralo pouhých 10 minut a nikoliv několik desítek minut, jako je tomu u elektroautomobilů na baterie při využití rychlonabíječek. Poslední tankování proběhlo v Beaconsfieldu v hrabství Buckinghamshire, tedy 444 km od cíle Land’s End. Sem auto nakonec dojelo se slušnou zásobou pohonných hmot v nádržích.

Komfortní sedan bez emisí

Toyota Mirai testovaná Autocarem urazila 1783 km průměrnou rychlostí 90 km/h, přičemž na každých 100 km spotřebovala 0,9 kg vodíku. Automobil se zastavil čtyřikrát a natankoval vodík v přepočtu za necelých 6000 korun. Cestou Mirai emitoval 14,5 litru vody vyprodukované systémem palivových článků na palubě vozu.

Mirai je středně velký sedan s prostorným interiérem a bohatou výbavou. Její elektromotor má výkon 154 koní a točivý moment 335 Nm, dostupný v celém rozsahu rychlosti. Motor spotřebovává proud vyráběný za jízdy reakcí vodíku a kyslíku, k níž dochází v palivových článcích. Pohonný systém vychází z hybridního pohonu Toyoty, takže využívá prověřené komponenty včetně systému rekuperace energie při brzdění shromažďované v trakční baterii z Priusu. Auto se rozjede z nuly na 100 km/h za 9,6 s, maximální rychlost je 179 km/h.