Po testech už funguje nový ruský rychlý reaktor na 85 %
V polovině dubna 2016 byly úspěšně zakončeny testy zařízení 4. bloku ruské Bělojarské jaderné elektrárny s rychlým reaktorem BN-800 při výkonu 85 % nominální hodnoty. Reaktor, který hraje důležitou roli při uzavírání jaderného palivového cyklu v Rusku, má být převeden do komerčního provozu na podzim letošního roku.
První kilowatty elektrické energie vyrobené tímto blokem začaly proudit do rozvodné sítě v polovině prosince 2015, kdy bylo společnosti Rosenergoatom, která jej bude provozovat, zahájeno energetické spouštění, což obnášelo testy všech zařízení pro výrobu elektřiny prozatím na minimálním výkonu. V dalších měsících byl výkon postupně zvyšován a pokračovaly zkoušky, takže veškerá zařízení jsou několikanásobně otestována za různých hodnot výkonu bloku.
Od 16. dubna byla zahájena další fáze spouštěcích prací, při nichž blok poprvé dosáhne 100% výkonu - 864 MWe, a po dokončení posledních testů bude za dohledu regulačního úřadu uveden do komerčního provozu (oficiální rozhodnutí je očekáváno na podzim letošního roku).
BN-800 je představitelem nové generace rychlých jaderných reaktorů. Je chlazen tekutým sodíkem, takže neutrony nejsou zpomalovány moderátorem. Jde o podstatný rozdíl oproti klasickým lehkovodním reaktorům (k nim patří i dukovanské a temelínské reaktory), které zpomalují neutrony pomocí moderátoru (vody) z důvodu zvýšení pravděpodobnosti štěpení uranu 235. V sodíkových reaktorech neutrony zůstávají nezpomalené a mohou tak nejen štěpit palivo, ale i generovat z množivého materiálu palivo nové. Tímto způsobem z uranu 238, který v současných tlakovodních reaktorech není energeticky využitelný, vzniká plutonium 239, jež slouží jako další palivo. Nevýhodou je nutnost udržování intenzivního neutronového toku, který způsobuje postupnou degradaci materiálu reaktorové nádoby, takže výroba komponent rychlých reaktorů proto podléhá mnohem vyšším materiálovým nárokům než je tomu u klasických reaktorů.
V budoucnu se v Rusku počítá s výstavbou dalších sodíkových reaktorů, ovšem s vyšším výkonem. Odhaduje se, že reaktory BN-1200, evolučně vycházející ze současného BN-800, budou mít srovnatelné investiční náklady jako reaktory VVER-1200. Rosatom plánuje v sodíkových reaktorech používat přepracované palivo z tlakovodních reaktorů VVER, čímž dojde k podstatnému snížení vysoceaktivních odpadů pocházejících z provozu jaderných elektráren. Přepracováním použitého paliva je možno získávat uran a plutonium, z jejichž směsi se vyrábí tzv. směsné palivo (označované také jako MOX - z anglického mixed oxide fuel).
Sodíkový reaktor navíc umožňuje „spalovat“ transurany, což jsou látky s vyšším protonovým číslem než má uran, vytvářené během provozu jaderného reaktoru. Tyto látky jako např. americium a curium se vyznačují velmi dlouhými poločasy rozpadu, což znamená, že použité jaderné palivo by bylo nutné izolovat od životního prostředí po desítky tisíc let, zatímco separace transuranů umožňuje tuto dobu zkrátit o několik řádů na stovky let.
