Odpad ve světle paragrafů: Mobil ani počítač do popelnice nepatří
Nakládání s vyřazeným hardwarem má přísná, zákonem daná pravidla. Jak se jej zbavit legálně, levně a bezpečně? Uživatel, který se zbavuje vysloužilé počítačové a komunikační techniky musí totiž brát v úvahu ohled nejen na škodlivé látky a možnost recyklace prvků žádoucích, ale i na data.
Vyřazená elektronika většinou končí v kontejnerech, což je ale zásadní chyba. Některé její součástky obsahují nebezpečné látky, jako jsou např. halogeny, těžké kovy jako kadmium či olovo, a obrazovky či displeje navíc sloučeniny zvané luminofory. Vesměs jde o vysoce toxické látky, které mohou prosakovat do půdy nebo se uvolňovat do atmosféry, a jejich likvidace podléhá proto přísným pravidlům. Do běžného sběru tedy elektroodpad v žádném případě nepatří.
Technická stránka elektroodpadu: Látky nežádoucí i žádané
Je k tomu však i další důvod: kromě zmíněných rizikových či přímo nebezpečných látek obsahuje v malém, leč v celkových objemech v nikoli nepodstatném množství i látky a prvky vzácné a tudíž velmi žádané, které je možné z vyřazené elektroniky zpětně recyklovat a získat pro další výrobu. Mohou to být drahé či vzácné kovy jako zlato a stříbro, ale i uhlík, kobalt, galium, germanium apod., či jiné ze 14 prvků, jejichž zásoby jsou unií označovány za kritické.
Při výrobě počítačů a mobilních telefonů se spotřebují tři procenta celosvětově vytěženého zlata a stříbra, 13 % palladia a 15 % procent kobaltu. Již zmíněné luminofory také obsahují tzv. kovy vzácných zemin, zejména yttrium, jejichž těžba je drahá a necitlivá vůči životnímu prostředí. Po utlumení těžby v Severní Americe či Jižní Africe tyto prvky téměř beze zbytku pocházejí z čínského Středního Mongolska (90 % světové těžby a 23 % světových rezerv). Ačkoli se na celém světě objevují snahy těžbu oživit (např. v Mountain Pass Mine v Kalifornii) a další obrovská naleziště čekají na vytěžení v Rusku, dostupnost a fungování naší elektroniky je stále závislá na politice zemí, která nemusí být Západu vždy přátelsky nakloněna.
Podle statistik Programu OSN pro životní prostředí se množství elektroodpadu na světě ročně zvyšuje o 50 milionů tun. V některých zemích, například v Indii, má přitom množství elektroodpadu v této dekádě vzrůst až o 500 %. Ale i u nás tvoří vyřazená elektronika tuny.
V České republice platí zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., který stanovuje hierarchii nakládání s odpadem a definuje základní principy jeho recyklace. Předpis odráží evropskou směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Protože se v EU recykluje stále jen asi třetina elektrošrotu, chystá se zpřísnění unijní legislativy např. o povinnost recyklovat od roku 2016 až 85 % vyřazené elektroniky. V závislosti na typu zařízení, měla by být kvóta opětovné využitelnosti 55 – 75 %.
Řešení v podobě leasingu?
Nezodpovědné nakládání s tímto odpadem je nejen protiprávní, ale představuje nebezpečí také z hlediska ochrany dat,“ říká Jakub Cerman, výkonný ředitel společnosti CSI Leasing Czech.
Produkuje-li firma za kalendářní rok více než 100 kg odpadu nebezpečného zdraví a životnímu prostředí, vzniká jí ohlašovací povinnost v rámci Integrovaného systému pro plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Musí však také dodržovat zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. V této souvislosti jde především o pečlivé smazání osobních údajů zaměstnanců nebo zákazníků na vyřazených nosičích.
„Starostí s opotřebovanou výpočetní technikou firmy zbavuje operativní leasing, který jim umožňuje zastaralé vybavení jednoduše vrátit pronajímateli. Ten se také postará o bezpečnou likvidaci údajů na datových nosičích. Vyřazená technika je přijata obratem, firma se tak vyhne jejímu zbytečnému skladování. Například naše společnost vystaví zákazníkům navíc i certifikát, že veškeré informace na discích byly beze zbytku vymazán,“ říká Cerman.
Operativní leasing může být podle něj dokonce nastaven tak, že firma platí pouze měsíční poplatek tzv. za pracovní místo, a o nic víc se nestará. Po skončení leasingu může zákazník vyměnit zařízení za nové a pokračovat v pronájmu za stejných podmínek.
674
