Nitra skf expo

Energetická budoucnost: nadějná, ale až později. Zatím si ji moc růžově nemalujme

Energie je jednou z věcí, bez níž se už dnešní společnost totálně závislá na fungování nejrůznějších technických zařízení neobejde. Její spotřeba ve světě neustále roste, ale zdroje pro její získávání jsou omezené. I když současný trend směřuje k úspornosti a maximálnímu využití ekologických, tzv. zelených a obnovitelných zdrojů, hlavní část bude ještě dlouho závislá na fosilních zdrojích a atomu. Jenže právě tyto varianty jsou dnes nejčastějším terčem kritiky a mnozí by se nejraději obešli bez nich. Ale je to reálné?

 

Po katastrofě v jaderné elektrárně v Černobylu se zdálo, že má atomová energie na kahánku – rizika v případě takovýchto událostí byla shledána jako příliš velká pro získávání elektřiny z atomu, nicméně vlna razantního odporu vůči nukleární energii se po přísných bezpečnostních testech a zpřísnění podmínek pro provozování jaderných elektráren po čase opět přelila a „jaderky“ tu s námi (až na odstavení těch, které neprošly novými parametry bezpečnosti) zůstaly nadále. Druhá, razantnější vlna odklonu od jaderné energie přišla nedávno jako následek havárie v japonské elektrárně Fukušima. Ta měla fatální důsledky hlavně pro evropskou energetiku, protože po ní se rozhodlo Německo a několik dalších zemí s jadernou energií skončit nadobro. Toto rozhodnutí, byť motivované spíše snahou politiků vytěžit ze situace a získat popularitu mezi ekologicky naladěnými občany, však nezastihlo jen země, které se rozhodly nahradit energii z atomu elektřinou z jiných zdrojů – především ekologických a obnovitelných (OZE). Pocítilo jej nejen Německo, které chce výpadek jaderné energie nahradit zejména elektřinou z větru a Slunce, ale i jeho sousedé. Obnovitelné zdroje energie jsou sice ekologické, ale jejich výkon nestačí pokrýt spotřebu průmyslové velmoci, a navíc je nestabilní, což měly brzo zjistit hlavně Polsko a ČR, které se začaly potýkat s nárazovými přeteky energie do svých sítí z Německa, jehož sítě nejsou připraveny na novou situaci.

Jakou cenu jsme ochotni zaplatit za zelenou energii?
Ale po vystřízlivění z bezjaderné euforie přišly na řadu – jako obvykle – peníze. OZE totiž nejsou ve své současné fázi a technologické úrovni levnou záležitostí a aby byly pro investory atraktivní, musejí být dotovány. Což pojaly evropské vlády ve snaze urychlit jejich zavádění s velkorysostí sobě vlastní, aby vzápětí zjistily, že věci se jim začínají vymykat z rukou a masivní podpora zelené energie by je stála výrazně více, než se původně předpokládalo.
V ČR např. podpora obnovitelných zdrojů energie v příštím roce přijde podle odhadů operátora trhu s elektřinou na 44 mld. Kč, což při přepočtu na počet obyvatel odpovídá sumě zhruba 4400 Kč na každého občana (včetně kojenců a nemluvňat) z průmyslu, služeb i od obyvatelstva. Vláda proto rychle přistoupila k zabrzdění dotací a nyní předložila aktualizaci energetické koncepce, která obsahuje omezení dosavadní štědré, ale jak se ukázalo i v dalších zemích, zjevně nedostatečně uvážené provozní podpory pro nové zdroje. Znamená to odklon od OZE? Určitě ne, ale změnu podmínek pro jejich realizaci a provoz, tzn. i investice do nich.

Příprava na energetickou revoluci
Energie a zdroje pro jejich získávání jsou pro budoucnost naší planety obecně, a ve finále i pro každého z jejích obyvatel, tzn. i nás, bezesporu jedním z klíčových témat. Média (včetně nás) neustále přinášejí informace o nových technologiích, pokroku ve výzkumu efektivity solárních panelů, slibných netradičních řešeních jak získávat energii ze vzduchu, větru či mikroorganismů, novinkách ve výzkumu jaderné energie jakou představují reaktory nové generace a nových typů, skvělých úsporných a ekologičtějších motorech a pohonech pro nové automobily apod.
Skutečnou revoluci by měla do energetiky přinést technologie inteligentních sítí, tzv. smart grids – díky schopnosti komunikace mezi distribučními místy a odběrateli elektřiny umožňující upravovat spotřebu vždy podle momentálních potřeb a jejího inteligentního řízení zaměřeného na maximální efektivitu a úspory. Ta se nyní připravuje na zavádění v příštích letech a jedním z míst, kde v rámci evropských projektů probíhá její testování je i ČR. Konkrétně Vrchlabí, jehož obyvatelé mají jako první v rámci projektu Smart region ověřit možnosti a přínosy nejmodernějších prvků v distribuci energie (např. inteligentní elektroměry či tzv. ostrovní provoz, který bude znamenat jednu z nejvýraznějších změn v distribuci elektřiny) i praktické využití dalších technických novinek v tomto segmentu jako jsou např. elektromobily a dobíjecí stanice pro ně v reálném provozu, kogenerační jednotky, apod.
Zdá se tedy, že budoucnost vypadá poměrně nadějně, a vše je v pořádku. Jenže ono to tak zdaleka růžové není.

Naděje s ručením omezeným
Ano, vize a laboratorní výsledky, byť velmi nadějné jsou jedna věc, a realita, na níž bude záviset bezprostřední vývoj v oblasti energetiky věc druhá. Jenže situace a prostředí, v němž budeme žít v několika následujících letech je dána právě tímto faktorem. Trend přesunu k ekologické energii pokud možno z obnovitelných zdrojů je správný, leč realitou je, že zatím pro naše energetické potřeby nestačí a v několika příštích letech při vší snaze s dosavadními parametry a pro nás využitelnými možnostmi ani stačit nebude. Tudíž je nutno zaměřit se spíše na co nejlepší využívání reálných zdrojů a možností, které jsou k dispozici nyní a budou v příštím období, a jejich maximální efektivitu. A to právě s výhledem na jejich perspektivu do budoucna.
Na potřebu vyváženého posouzení energetické koncepce, které by mělo brát do úvahy i dosavadní poznatky o možnostech a vlivech získávání a využívání různých druhů energie, upozorňuje ve svém internetovém blogu i Václav Pačes, jeden z klíčových vědců komise, kterou vláda kdysi pověřila vypracováním analytického dokumentu na toto téma pro potřeby energetické koncepce ČR.
Poukazuje i na to, že energetická koncepce by měla být v souladu i s dalšími strategickými dokumenty, jejichž aktuální podoba není ještě zatím dořešena ve finální podobě, kterými jsou novela Horníha zákon a koncepce surovinové politiky ČR, a předpokládá do roku 2016 přezkoumání těžebních limitů uhlí. Předložená a schválená aktualizace energetické koncepce se orientuje na zdroje energie s vysokou účinností a počítá s nástroji na jejich prosazení. V případě změn limitů ale není zcela vyloučeno riziko pokračování výroby energie (tepelné i elektrické) z domácího hnědého uhlí na zastaralých zařízeních s nízkou účinností i s tím spojenou vysokou ekologickou zátěží, což by byla (příslovečně snadná, byť na první pohled lákavá) cesta do pekel.
Upozorňuje i na to, že odborné kritice a revizi také není podrobeno využití biomasy v energetice a tzv. Akční plán pro biomasu Ministerstva zemědělství je jednoduše akceptován jako energetický vstup. Nezmiňuje se riziko pěstování monokultur, chybí detailní analýza produkce biopaliv 1. a 2. generace, která by zohledňovala i nejnovější poznatky v této oblasti. Ta by měla upozorňovat na problémy s produkcí biopaliv 1. generace a zatím nedořešené otázky s tím související, přičemž produkce biopaliv 2. generace, které by tyto problémy vyřešily, není v současné době možná a zřejmě se neobejde bez vývoje geneticky modifikovaných mikroorganizmů vhodných pro tyto účely.

Na domácí scéně: Atom jako poznaná nutnost?
A to znamená, že jsme opět u jaderné energetiky. Ta pro ČR s omezeným rozsahem vodních zdrojů pro výrobu energie i vhodných lokalit pro solární a větrnou energetiku (o biomase nemluvě) znamená, ať se nám to líbí nebo ne, jeden ze základních faktorů energetického mixu spolu s uhelnými a plynovými elektrárnami, a jako s takovým se v ní také v energetické koncepci pro příští roky počítá.
Kromě toho však – zejména v souvislosti s probíhajícím tendrem na dostavbu dalších jaderných bloků v Temelíně – znamená i novou byznysovou šanci, jakou má jen několik zemí světa, které zvládly výrobu pro jaderný průmysl a možnost zapojit se do globálního společenství dodavatelů pro jadernou energetiku. Ať už temelínský tendr vyhraje kterýkoli z uchazečů, obě strany které v tendru po vyřazení francouzské Arevy zůstaly, Američané i Rusové, tuto šanci nabízejí. /vj/
 

 
Publikováno: 8. 2. 2013 | Počet zobrazení: 1175 článek mě zaujal 242
Zaujal Vás tento článek?
Ano