SPS AMPER 2019 Schunk EuroBlech Murrelektronik

Osamělá cesta do hlubin oceánu

James Cameron, který proslul svým výzkumem Titaniku má za sebou další pozoruhodný projekt: rekordní sestup jednotlivce do hloubky 8166 m a jeho záměrem je navštívit i nejhlubší místo na Zemi, dno Mariánského příkopu v Tichém oceánu.   

 

Experiment se uskutečnil v rámci projektu Deep Sea Challenger 6. března letošního roku poblíž souostroví Papua-Nová Guinea ve speciálním jednomístném hi-tech batyskafu. Ten byl vytvořen, aby mohl dosáhnout i největší zaznamenanou hlubinu světa 10 994 m, a zopakoval tak úspěch batyskafu Trieste před 52 lety.
S využitím nových materiálů (včetně např. inovativní syntetické pěny Isofloat tvořené skelnými vlákny v polymerové pryskyřici, vyvinuté speciálně pro to, aby odolávala vysokým tlakům na dně oceánu), technologií a designu je ponorka DeepSea Challenger výsledkem 8letého vývoje a testování a mistrovským dílem inženýrské práce. Autonomní plavidlo vertikální koncepce o hmotnosti 10,7 t je vysoké 7,3 m a určené pro jednoho člověka, který se musí vměstnat ve stoje do poměrně malého prostoru – vnitřní průměr batyskafu je pouhých 109 cm. Od nesmírných hlubokomořských tlaků jej dělí ocelové stěny o tloušťce 6,4 cm, byly však úspěšně testovány na odolnost 1160 kg/cm2, což je více, než tlak na dně oceánu.
Vše je podřízeno bezpečnosti, aby mohla ponorka opakovaně dopravit člověka na nejhlubší místo na zemi a umožnila mu tam bezpečně provádět operace. Cílem je ověřit efektivitu člověkem řízeného zařízení jako vědecké platformy pro získání výsledků, které budou mít nesmírný význam pro vědce zabývající se podmořským výzkumem. Všechny kritické systémy mají vícenásobné jištění, od funkcí zajišťujících podporu životních procesů přes pohon, komunikaci až po mechanismus pro návrat z oceánských hlubin. Např. systém odhození zátěže je připraven na několik různých variant. Pokud by z nějakého důvodu selhalo vypnutí magnetů, které ji přidržují, speciálním tlačítkem lze rozrušit příchytky udržující zátěžový mechanismus na plášti ponorky, a v krajním případě by potápěč vyčkal až koroze rozruší speciální závlačku konstruovanou tak, aby se v mořské vodě sama rozpadla po 11 – 13 h od ponoření. Pro spojení s mateřským plavidlem je na palubě batyskafu systém zajišťující signál pod vodou až do vzdálenosti 30 km.
Smyslem projektu je rovněž ověřit interakci řízených i automatických či dálkově ovládaných operací a opakovaných ponorů pro sběr vědeckých vzorků a dat na jakémkoli místě. Výsledkem bude mj. působivý 3D obraz geologických procesů a živočišných druhů, jaký člověk dosud nespatřil. Kromě speciální vnitřní kamery Red Epic s rozlišením 14 Mpix promítající obraz na monitor před pilota je Deep Sea Challeger vybaven i čtveřicí hermeticky uzavřených vnějších kamer umožňujících pořizovat záběry v HD rozlišení. O osvětlení se stará 2,5metrový panel, který zajišťuje v čisté vodě jasné světlo až do vzdálenosti 30 m.
Partnery unikátního projektu byly Laboratoře reaktivního pohonu NASA, Skrippsův oceánografický institut, university Havaje a Guamu, National Geographic a řada dalších organizací. Podrobnější informace a video lze najít na http://deepseachallenge.com
 

 

 
Publikováno: 12. 5. 2012 | Počet zobrazení: 1998 článek mě zaujal 309
Zaujal Vás tento článek?
Ano